Faktótum

Sledovat pribeh Loosera Henryho Chinaskiho, ktery se utapi v chlastu a v nahodnych znamostech ktere utahnul na nejakou tu sklenicku me celkem bavil. Ale co me vylozene vadilo bylo, ze film nenacichnul dobou ve ktere se pribeh odehraval. Napr.scena kdy si pro Chinaskyho dojede sef do mistniho baru ve zlatem nejnovejsim Chrysleru me vazne nesedelo. Celkove pomerne slusny filmek s prijemnym vykonem Matta Dillona a cernym humorem. (10.01.2008)

Zatímco většina tu chválí, já musím kritizovat. Faktótum je nádherně zrežírovaný film, to ano, ale samotný příběh nestojí za nic. Henry Chinasky je nesympatický hrdinou, v němž se snoubí snad všechny stinné stránky lidské duše. Jeho žívot je sice zajímavý a do jisté míry a lákavý, ale rozhodně nedokáže být nosným prvkem pro celovečerní snímek. Sledování jedné etapy jeho života není v ničem zábavné a skládá se veskrze z několika pospojovaných příběhů, které spolu sice tvoří jeden pevný prvek, ale nedokáže diváka (resp. mě) nijak vážně oslovit. Na druhou stranu tu máme skvělý hudební doprovod, nádhernou vizuální stránku a několik (málo) povedených scének. 40% (03.09.2006)

Henry Chinaski je alkoholik, gambler a sexuální neukojenec. Faktótum nemá žádný souvislý děj. Je tu množství scének popisujících Chinaskiho bloumání po světě, každá je zakončena nějakou pointou. Může se tedy stát, že někoho omrzí čekat, co to ten Chinaski zas provede vtipného, a zanevře na film, který mu neposkytl „příběh“. Ale není tím nejzajímavějším příběhem sám náš život? V tom se přece taky nic neodehrává plynule, podle hollywoodských šablon, ale v nečekaných skocích, které až dohromady utvoří nějaký obrázek. Snad by se dalo říci, že lidský mozek s časovým odstupem vytvoří z našich vzpomínek zidealizovaný tvar, který odpovídá naší představě „jak to skutečně bylo“. A tato představa je jistě silně zdegenerovaná načtenými knihami, zhlédnutými filmy, které nám vnucují určité ideální situace, které bychom chtěli také prožívat. A právě v tu chvíli přichází Chinaski – člověk, který nečte, protože jiné autory než sebe neuznává, a na papír vyhodí všechno co v něm vře, tak jak to právě proběhlo, tak, jak to sám zažil. Sice se snaží prožít od každého něco, aby bylo o čem psát, což pravdivost jeho výpovědi jistě trochu snižuje, ale neskládá se náš život z neustálých proher, a zdvihání se ze země? Faktótum je vtipné, skvěle zahrané a nabízí mnohá témata pro přemýšlení. Já si od autora předlohy jistě už brzy něco přečtu, a jsem rád, že mi byl připomenut právě touto, velice příjemnou formou. Přeci jen, střední škola už je za humny, a v alkoholickém opojení vysokoškolských let si na všechny tehdy nadrcené autory člověk nevzpomene. (16.03.2006)

Předem musím poznamenat, že Bukowskeho životní filozofie je mi hodně blízká, takový ten nezávislý styl žití, za ničím se nehonit, prostě žít trochu jinak než většina (klidně tomu říkejte flákání). "Faktótum" postrádá hlavní příběhovou linii, místo ní nabízí sled scének, které mají velmi podobnou atmosféru jako knižní povídky. Matt Dillon je jako Henry Chinaski přesvědčivý a vlastně takhle nějak jsem si jeho postavu představoval, žádný herecký koncert, přesto mu lze bez problémů uvěřit. Jestli mi něco vadilo, tak to byla první polovina filmu, která se mi zdála méně zajímavá a poměrně dlouho mi trvalo, než jsem vyprávění přišel na chuť. Naštěstí film byl minutu od minuty lepší, takže po jeho skončení jsem byl celkem spokojen. Uznávám, že to není dokonalý snímek, chybí mu něco, co by se dalo nazvat sjednocujícím prvkem, přesto v něm najdeme hodně zajímavých myšlenek a životních pravd. 7/10 (07.08.2009)

Nádherně zachycená bukowskiho poetika. Matt Dillon je skvělý Hank, podle mě se lehce vyrovná brilantnímu výkonu Mickeyho Rourka v "Barfly". Faktótum je jedna z nejlepších bukowskiho knih a i film je povedený. Pokud někomu vadí pomalé tempo a vlastně žádná zápletka, tak přesně takové jeho knihy jsou. (16.09.2006)