Faktótum

V každém z nás jednou byl, je či bude takový roztomilý, bezstarostný a ignorantský Henry Chinaski a čím dřív si takovou věc uvědomíte, tím více se vám budou líbit filmy jako Faktótum. Filmy o bídákovi jdoucím si svou vlastní cestou, po pěšině poházenou chlastem, cigárama nebo kalhotkama (každému po jeho chuti), cestou největšího odporu ze strany společnosti, ale zároveň cestou nejvyššího opojení z toho, že jdete právě po své vlastní cestě... (30.05.2008)

Volná literární adaptace knihy (jde spíš ale o kompilaci několika děl) Charlese Bukowského nedopadla přesně úplně tak, jak jsem si představoval, neboť se z ní trochu vytratila nálada původních literárních textů a mírně se posunulo vyznění až někam směrem k žánru sociálnímu dramatu. Chvílemi jsem měl dokonce pocit, že se dívám na nějaký časosběrný dokument paní Třeštíková, Henry Chinaski mi připomínal třeba závislačku Katku tím neustálým koloběhem pokusů o nový start, nové zaměstnání, nový vztah atd. Tady se ovšem nejednalo o dokumentární pohled, ale o filmovou stylizaci, takže jsem některé scény tvůrcům úplně nevěřil (tak třeba při stylu života, jaký vede hlavní hrdina, dost těžko bude mít tvář a postavu Matta Dillona, když v původních textech se Chinaski naopak reflektuje jako vysloveně škaredý muž, který nesnáší hezouny atd.). Tvůrci také trochu nešťastně přenesli děj do současnosti, přičemž v předloze je zásadní fakt, že hlavní hrdina je majitelem modré knížky, neboť žije v době druhé světové války a práci shání proto, že je nedostatek pracovních sil. Jako nejzásadnější rozdíl ale vidím to, že se při adaptování knih(y) vytratil onen akt svobody, svobodné volby zůstat na okraji společnosti a odtud kritizovat její status quo, filmový Henry Chinaski je prezentován jen jako sociálně vyloučený jedinec, lidská troska. Z filmu byl dost cítit evropský pohled na věc (logicky daný zemí původu režiséra etc.), který ale v podstatě jde proti původnímu duchu Bukowského knih. A možná si s nimi nerozumí estetika amerického nezávislého filmu, nevím. Každopádně něco bylo špatně... (09.07.2011)

Neambiciózní výkřik do ticha pro osobní potřebu, jehož čtení vás nezbaví zubního kazu, ani nezachrání černouška v Africe, takže ruce pryč, panstvo. Za svůj život jsem Bukowskiho románů, povídek, básnických sbírek a kdovíčeho ještě přelouskal jako šafránu a v současnosti jsem přesvědčen, že u něj víc než u jiných autorů platí přečtená jedna = přečtené všechny. Na jednu stranu mě na jeho osobě neskutečně irituje jeho nadutost, omezený pohled na svět, nesmyslná kritika ostatních autorů, kterým nesahá po špička penisu, psaní básní ve jménu kvantity nad kvalitou, nudné žvatlání o dostizích a jeho specialita - kritika veškerých politických postojů nebo forem aktivismu. Na druhou stranu ho však v jistých ohledech respektuji jako moudrého, životem protřelého veterána, holduji jeho naturalistickému stylu psaní, bezkonkurenčním popisům šoustání, chlastacích historek a všelijakých fekálností, jeho záviděníhodnému životnímu stylu a nakonec tomu malému procentu básní s nezpochybnitelným přesahem. Má oblíbená Bukowskiho kniha je Škvár, který považuji za jeho nejdospělejší, nejhlubší a nejzábavnější román. Teď konečně k filmu. Faktótum se zbavilo jediného významného neduhu Štamgasta, o kterém se Bukowski konkrétně vyjádřil - Mickey Rourke a jeho teatrální přehrávání. Dillonův herecký projev je úsporný, ale je to také jediný krok k dobru. Pokud se dobře pamatuji, tak kniha Faktótum byla více méně epizodní honba za prací a chlastem v první polovině špinavých čtyřicátých let a tvůrci děj nešikovně převedli do současnosti. Dillon Bukowskiho hraje dobře, ale je na něj málo ošklivý, jeho zasouvačky jsou moc zachovalé, košile moc čistá, interiéry moc čisté, dobře si pamatuji, jak si v knize museli utírat prdele novinami, protože neměli na hajzlpapír, všude je zkrátka málo špíny, sraček, blitek, šoustání a chlastání. V jednotlivostech se příběh filmu od knihy výrazně neliší, naopak struktura vyprávění je dost roztříštěná, tmel mezi epizodami je těžce nezáživný a vlastně i těm epizodám chybí šťáva, zkrátka a dobře na důstojnou adaptaci si ještě počkáme. (17.02.2013)

Dillon si na Chinaskim zrejme zgustol a chvalabohu je to vo filme vidieť. Film absolútne stojí aj padá na jeho brilantnom výkone a ťažko slovami opísať, aký verný pocit lenivosti a unavenosti sa z jeho prejavu dá vycítiť. Stačí si pustiť trailer a hneď budete vedieť, o čom píšem. Herec hrá celým telom, k špecifickej mimike a gestikulácii pridáva rovnako špecifický spôsob chôdze a iných pohybov. Vďaka tomu divák vníma Chinaskiho a Dillona ako jednu osobu, nie ako herca, ktorý hrá zverenú postavu. Čo sa týka ostatných zúčastnených, zaujmú najmä herečky vo vedľajších úlohách. Lili Taylor aj Marisa Tomei predvádzajú triezve kreácie. Obidve predstavujú absolútne odlišné typy žien a dodávajú tak filmu istý šmrnc. Polovica filmu predstavuje depresívne scény, kde má hlavný hrdina všetko na háku a je mu ponúkaná len otrocká práca a druhá polovica filmu obsahuje tak vtipné scény, ktoré silne konkurujú aj tým najlepším komédiám. (16.12.2013)

Pochopitelně, že se tenhle film nebude líbit nikomu, kdo nikdy nechcal do umyvadla. Stejně tak neosloví jeho poetika toho, kdo nikdy neměl filcky, kdo aspoň jednou týdně do rána nechlastá a celý den pak mátoží se s opicí, kdo se zvysoka nevysral na svého šéfa, když mu kázal moudra a kdo v baru nesbalil holku, aby ji hned ten večer u flašky skotské opíchal. "Bejt tvrďák se vyplácí, svět patří těm, co se neposerou..." Tak tak Hanku (Charlie :-), tys to dávno pochopil a dávno ses jim na to vysral... Tohle melankoholické drama o každodenní marnosti živo(t)-bytí jednoho lůzráka >na okraji< vás nemusí okouzlit. Ale M.D. i jeho herecké partnerky T&T jsou výborní a děj je režírován právě tak plytký i blazeovaný, jako lajdák Chinaski je sám. Navíc ta scénka, kterak Hank si léčí filcky a Jan pak následně napravuje škody je nezapomenutelná. Skvělou hudbu neopomíjeje. Pomalu plynoucí děj téhle hořké >nekomedie< mi tak nějak evokoval Kaurismäkiho filmy, je to vpravdě evropský film s americkou duší! Výborný film na okraji. A to je faktótum - i když v tomhle případě tedy spíš FUCKTOTUM, že... ;-) (03.01.2007)