Proudy lásku odnesou

Ale jistě, s obrazem se čaruje, je to barevné, poučené na cizích vzorech, trochu hipícky protiválečné, ale je to až moc opulentní, trochu až moc přeplácané, občas to nedrží úplně dohromady s hudbou. Skromnější a jen černobílý Náhrdelník melancholie je mnohem soudržnější a působivější. Čtyři hvězdy, ale jen tak tak. (23.08.2015)

70% Asi byla chyba pouštět si Proudy okamžitě po Náhrdelníku, přes barevný materiál mi přišla tato série videoklipů o dost slabší. Že by proto, že chyběla Ester Krumbachová? Hned první skladba Proudy lásku odnesou mě neskutečně iritovala - nebýt toho, že následuje Magdaléna, asi bych nad celým projektem zlomil hůl, za ni je čtvrtá hvězdička, protože tato píseň se mi od paní Kubišové líbí ze všeho nejvíc (i když i zde obraz dost pokulhává). Ring-O-Ding mi rovněž není nijak neznámá a nápad se zahradou plnou napíchaných osobností mě docela zaujal, stejně jako Martin zjev v poslední písni Hey Jude. Jedna drobnost - všiml jsem si toho už v Náhrdelníku, kde jsem to víceméně přešel jako úlitbě černobílému materiálu, ale tady se to objevilo zase - proč tak výrazné oční stíny? O malinko širší a vypadá jako mýval... (03.06.2009)

Na svou dobu neuvěřitelný počin, který má čím nadchnout i dnes. Hlavně apokalyptický klip Mama, mistrovsky zvládnut v jediném záběru bez střihu nemá podle mě obdoby (především ve své době). Navíc je zde Kubišová naprosto "cool", stejně jako v Magdaléně se stejně zajímavými obrazy. Klipy jsou navíc barevné a rozhodně nevypadají lacině. Téhle zpěvačky je věčná škoda, kdoví kam se až mohla po tomto materiálu dostat! (21.04.2011)

Celý recitál znám už spoustu let a pořád se nejlepšího díla Jana Němce nemůžu nabažit (omlouvám se Démantům noci). Vlastně je to jediný pořad z dílny Československé televize, který je vyznáním americkému hnutí hippies na konci šedesátých let. Navíc Marta Kubišová byla úplně první zpěvačka, které se dostalo té pocty být zaznamenaná na barevný materiál. Nu a daný pořad skoro vůbec nestárne. (26.09.2015)

K problému z předchozího recitálu, tedy k onomu neotvírání úst, se tady přidal další - bezradné "čarování" rukama, které působí hrozně nacvičeně a strojeně. To Marta Kubišová přece dělat nemusela, její největší síla vždycky byla, je a bude ve dvou věcech - v hlasu a v tom dokonale hlubokém pohledu. Kdyby jen zpívala a dívala se přitom do kamery tak jako v Hey, Jude, neměl bych snad žádnou výhradu. Za vrchol tohoto medailonu považuji nápaditý klip Ring-O-Ding. (29.07.2014)