Město ztracených dětí

Zajímavý námět a místy i zajímavé zpracování. Na mě to ale působí zbytečně přestylizovaně... a to víc než je nutné. Film je proto dost těžce stravitelný, a to jen kvůli režisérově rozmaru. Přehrávání herců (pravděpodobně záměrné) je pro mě docela nesnesitelné a hlavně klony jsem po pár minutách nesnášel. Je to sice zajímavý film, který má něco do sebe, ale celkově na pře působil dost zbytečně "složitě". (12.12.2009)

Dejove vakuum zabalene do skveleho vizualu. Prenadherne kulisy preplnene mnozstvom makabroznych rekvizit a podivynskych (skvelo obsadenych) postaviciek. A aj ked dej skutocne vela neponukne, film kupodivu funguje. Funguje ako taky obrovsky, bizarny mechanizmus pohanany mozgom ponorenym v akvariu. Skoda ze hlavna zapletka, oslobodenie mladeho chlapca, nebola trochu viac vypichnuta. Ale to by bol uplne iny film. Miestami som mal pocit, ze film konecne zacina rozpravat celistvejsi pribeh, o minutu to ale znova bolo ono prapodivne divadlo. Ale vyzualna stranka je skutocne brilantna. Reziserske duo Jeunet/Caro ma svoj nezamenitelny styl a to si zasluhuje respekt. A potom ze japonci su divny :). (7/10) (09.12.2007)

Na tenhle ,,art" jsem asi ještě malej a nebo jsem se měl nejprve něčím nadopovat. Neříkám, že vše bylo psycho a ztvárnění onoho podivného města bylo úchvatné (kde ale někdo vzal dojem, že je středověké viz. obsah - to nechápu). Některé myšlenky i postavy byly zajímavé, ale celý příběh byl toho tak plný, že ani po druhém zhlédnutí jsem se moc nechytal. * * * (22.01.2012)

Jean-Pierre Jeunet rozděluje diváky svých filmů na skupinu příznivců, kteří obdivují jeho bezbřehou fantazii, smysl pro ironii a nadsázku, a na skupinu ostatních, kteří krčí rameny nad podivnými hříčkami, které postrádají děj a jsou zaplněné bizarními postavami, se kterými se nedokáží ztotožnit. Město ztracených dětí je doslova ztělesněním režisérova stylu, je to snímek, který patrně nejvíc charakterizuje jeho přednosti i nedostatky. Dějová linka je chatrná, ale vše vynahrazuje Jeunetova hravost, fantazie a výtvarný styl. Jeunet vyšel z alternativního komiksu, pro který je typická groteska, provokativnost a výtvarný experiment. Nemá nic společného s klasickou komiksovou superhrdinskou a dobrodružnou tvorbou amerického stylu. Jeunet by byl ideálním režisérem filmů např. podle Maxe Anderssona nebo jiných alternativních artových komiksových tvůrců. Je rozkošné sledovat všechny ty ulítlé postavičky, dekorativní prvky a vůbec celý ten zvláštní svět, který v Jeunetově fantazii vznikl. Jako vždycky obsadil Jeunet do klíčové role svého dvorního herce Pinona, kterého tentokrát sedmkrát namnožil, aby ho žádný divák nepřehlédl. Pro ty úžasné kulisy a pro tu neopakovatelnou atmosféru nemůžu dát méně než pět hvězdiček. Celkový dojem: 90 %. (07.04.2009)

Takú "novoZemanovskú" atmosféru vie vytvoriť iba jeden režisér, jeho "jeunetpunk" ma vždy vedel očariť. Delikatesy pre mňa Mesto stratených detí neprekoná, ale je to pekná rozprávka plná fantázie a úžasných postavičiek, so šarmantným Ronom Perlmanom na čele. A tie jeho svaly, hmmm :-))) Predsa však uberám 1* za pomalé tempo a občasnú nudu. Jasné, takéto filmy sa nemajú ponáhľať... ale aj 15 minút dole by pomohlo. (30.01.2011)