Město ztracených dětí

Geniální fantasy dílo. Dojemné, vtipné, ale především výborně herecky obsazené - od prcků, přes zakrslíky až k svalovým formátům, jako je Ron Perlman. Myslím, že ve filmu nebyly použity žádné masky, i když na první pohled bych řekl, že kromě dětí mají na sobě všichni ostatní silikonové ksichty. Výprava je naprosto fantastická (jak jinak - ve fantastickém filmu). Překonala u mě i takového divotvora, jako je Guillermo del Toro. (29.06.2008)

Vizuální stránka (je skvělá) Města ztracených dětí vypadá jako kříženec Tima Burtona, Teryho Gilliama a dejme tomu i Pitofa. Nádherně stylizované obrazy vytváří správnou atmosféru, jakou má ponurá fantasy pohádka mít. Co film srazilo dolů, to byl superpodivný a zároveň supernezajímavý scénář. Vždyť se v něm skoro nic nedělo, kruciš! A když se dělo, bylo to tak stupidní, až hanba. K tomu všemu mě navíc rozčilovala postava malého "roztomilého" bratříčka, který se pořád něčím cpal a hned nato krkal... a klonovaní pitvořící se idioti to taky moc nevytrhli. Alespoň že se v hlavních rolích ukázalo dobře hrající duo Ron Perlman a Judith Villet, kteří zachránili co mohli. Dávám dvě a půl (skoro jsem film nedokoukal), které zaokrouhluji nahoru (za to, že jsem to nakonec vydržel, a za závěrečnou mládnoucí a stárnoucí scénu). (13.06.2010)

Zpracování zaslouží uznání, protože ta stylizace je natolik originální, že bych chtěl vidět podobně natočený film s lepší obsahovou a příběhovou stránkou. Město ztracených dětí má špatný příběh, který mě až štval svojí nemohoucností. Nejúžasnější na celém filmu je Ron Perlman v roli manéžního siláka One, který hledá svého uneseného bratříčka. One není příliš chytrý, ale je laskavý, obětavý a v jeho nehezkém obličejí se bystří skutečná vnitřní krása odvážného hrdiny. Úžasná postava a nebýt jí , tak bych film převážně protrpěl, kvůli strašnému hlavnímu záporakovi a ještě otravnější role klonů. Film měl několik perfektně legračních gagů, které jsou hravé podobně jako například scénky z Toma a Jerryho. Je to pozoruhodný film a má své kouzlo, ale chuť vidět jej znovu není. Pozn. 1: Role stínů zvětšených do oblubných rozměrů mi připoměla film noir - Třetí muž. Pozn. 2: Je to v podstatě Dickensonovský příběh ve světě nápadně podobnému tomu z filmu Brazil (Terry Gilliam). (19.12.2012)

Film nepřestává po celou stopáž udivovat překrásnými a fantastickými lokacemi, a doslova přetéká nevídanou originalitou. Například to co lze všechno vytěžit z motivu siamských dvojčat, je opravdu nečekané. To jak pracují rukama, jak kouří…Jeunet a Caro nás zasypávají originalitou. Finále, dvívčin průnik do snu, je dechberoucí, brutální a děsivý. Rozhdoně se jedná o nejsilnější moment filmu. Škoda, že tvůci nepověsili ty spousty nápadů na lepší scénáristickou konstrukci, kde mohli více naznačit motivace postav a věnovat více času vysvětlování o tom kdo, proč a jak. (20.10.2008)

Nemám ráda samoúčelnost a z tohohle filmu na mě jen čišela. Tedy, ono z většiny filmů tohohle režiséra. U výše zmiňovaného Gilliama či Burtona to cítím, že je to jejich, že to skutečně tak mají v duši. Ale u Jean-Pierre Jeuneta mi to příjde jak póza, nemůžu si pomoct. Navíc, když je za tou vydřenou vizuální tapetou tak děravá a špatně nahozená omítka....ale Judith Vittet byla slaďoučká. (12.01.2011)