Ima, ai ni jukimasu

Pořád mi přijde neskutečné, že jedna země dokáže vyplodit tak neskutečné bizarnosti, u kterých se vám může zvedat kufr a kde jakákoli morálka dostává na prdel, a pak dovede natočit něco tak krásného, dojemného, nádherného, jako je snímek "Ima, ai ni yukimasu". Ale Japonci tohle prostě umí a je to moc dobře. (10.04.2017)

Nádherná a příběhově silná citová vydíračka. Díky tomu, že je příběh šmrnclý tou fantasy linkou, tak celková atraktivita výrazně stoupá. Snad jedinou výtkou z mé strany by mohlo ne vždy přesvědčivé herectví hlavních protagonistů. Občas mi ty situace přišli hodně strojené a nepřirozené. To je ale k výtkám vše. Bavil jsem se a na závěr jsem si solidně pobrečel. Rozhodně doporučuji. (03.10.2013)

Trošku vypočítavý doják, ktorému som nejako nemohol zožrať príbeh. Zožrali sme už oveľa väčšie nezmysly, ale je nutné to dôveryhodne podať. Napriek nedôveryhodnému, urýchlenému a rozprávkovému objaveniu sa mŕtvej manželky, romantika funguje takmer na 100%. S blížiacim sa záverom som stále nebol úplne spokojný a v duchu som sa pýtal: "odkiaľ to vysoké hodnotenie?". Posledných 10 minút filmu môj celkový pohľad naň podstatne vylepšil. Šikovne podaná dovtedy jednostranná láska do seba v závere pekne zapadá. Film má mnoho silných a dojímavých momentov no ako celok mi až taký vyvážený nepripadal. 70% (24.04.2011)

Po všech těch korejských romantických filmech jsem ozkoušel jestli se stejně daří i jejich japonským bratrům a musím uznat, že i když není "Be with you" tak působivé, jak jsem čekal má oproti hollywoodské produkci hodně co nabídnout. Příběh není nikterak překombinovaný a jedná se jen o to, že otec s malým synem žijí sami po smrti matky a ta se jednoho dne jako zázrakem vrátí v období dešťů a vůbec nic si nepamatuje. Celé je to však opravdu krásně natočené a nesmírně dojemné, že jsem měl pro jistotu připravené balení kapesníků, které jsem sice nepoužil ale dost často po nich pokukoval. (26.01.2009)

Film, který popisuje prázdnotu v srdci krutějším způsobem než cokoli jiného. Představa bezvýchodnosti hlavního hrdiny a jeho syna je silná už na papíře, jenže teprve Japonský cit s ní vyždíme veškerou dávku a nechá diváka projevit emoce. Režisér Nobuhiro Doi naštěstí i po nakouknutí do pohádkových vod zůstává atmosféricky civilní a srozumitelný všem. Návrat milované osoby nechává emočně pomalu plynout a pravou extázi nechává vybuchnout až v drásajících posledních dvaceti minutách. Po nich už postavy nepotřebují komentář. Svou víceznačností jsou lidštější a nám bližší i přes dálku tolika tisíc kilometrů. Koneckonců, své "období dešťů" by si přál asi každý z nás i s vědomím nástrah a smutku s něho plynoucí. Je k nevíře, že v podobně melancholické tématice se najde čas i na jemné náznak humoru a nadechnutí. I to je reálné. Pro lidi, kterým chybí ztracený blízký ještě reálnější. (03.10.2009)