Ima, ai ni jukimasu

Každý by si přál, aby se jednou stal zázrak a jemu nesmírně blízký člověk, kterého tolik miloval a nestačil ho zahrnout takovým množstvím lásky, kolik si dle něho zasloužil, opět vstoupil do jeho života a dal mu tak možnost prožít další chvíle plné štěstí, něhy a říct mu předtím nevyřčené. Ach, to bylo čarokrásné a křehké... Nemám slov. Bulel jsem už od 23. minuty, kdy v ruinách v lese zaznělo ono úžasné slůvko o čtyřech znacích a popotahuju, maje oči zarudlé od slz, ještě teď. Dnes už pro mě není nic podstatné - jen se uvolnit a vstřebávat tento mohutný emocionální zážitek. Nádhera! Pro mě se Sekai no chűshin de, ai o sakebu romantický vrchol roku. "Můžu tě políbit?"... "Nechceš?"... "Ale ano!" :-)) "Ty blázínku!" :-))) (06.11.2006)

Čím dál víc mě udivuje, kolik je nádherných asijských filmů. Troufám si říct, že za těch 21 let, co jsem na světě, jsem z americké a evropské tvorby neviděla ani zdaleka tolik krásných filmů, jako jsem za poslední rok či dva roky viděla těch asijských. Ima, ai ni yukimasu je skutečně kouzelný film. I když je svou mírnou fantastičnosti trochu neuvěřitelný, vše do sebe zapadá a vypadá to naprosto přirozeně. Maminka a zároveň manželka se ke své rodině i po své smrti na nějaký čas vrátí, jak slíbila, a za období dešťů s nimi prožije několik posledních chvil, kdy se odhalují vzpomínky na její předešlý život a lásku. ~(4,6★)~ (29.12.2009)

Mnoho zemí dalo vzniknout spoustě výborným, dechberoucím a vůbec jinak úžasným, či památným filmům, které vynikají příběhem, inovátorstvím, řemeslným zpracovaním, nebo nečím jiným. ____ U všech těchto snímků (jakkoliv jsou vynikající) však přesto postrádam cosi, čemu soukromě říkám "pure soul" filmu. Je to čiste můj popis čehosi abstraktního, co neumím jednoduše popsat, ale jehož přítomnost vycítím a je jasně patrná už od prvních okamžiků filmu. Takovéto filmy ve mně zanechavají hlubokou brázdu pocitů, které mě dlouho hřejí a těší kdesi uvnitř, a na než je nemožné zapomenout. Jednou z velmi mála zemí, v jejíž produkci tento prvek nachazím, je Japonsko. A jedním z mála takových klenotů je "Ima, ai ni yukimasu".____ Jediný záběr zde nepostrádá svůj smysl a pevně dané místo, jediné vyřčené slovo není zbytečné, jediný pohyb bezúčelný. Herci jsou skvělí, příběh dokonale vypointovaný a tak přesně dávkovaný, že jsem se od něj ani na vteřinu nedokázal odtrhnout... ____ Tohle vsechno normálně ale stejně nestačí, abych byl z filmu tak unešený, ze by mě to přinutilo psát tento text. To něco, co je zde navíc, bohužel neumím popsat. Je to duše filmu. ____ Možná ji v něm můžete také zkusit najít, chce to jen nebát se hledat. Konečně... Jestli tam je, nebo vám lžu, poznáte jen vy sami. (25.05.2006)

Trošku vypočítavý doják, ktorému som nejako nemohol zožrať príbeh. Zožrali sme už oveľa väčšie nezmysly, ale je nutné to dôveryhodne podať. Napriek nedôveryhodnému, urýchlenému a rozprávkovému objaveniu sa mŕtvej manželky, romantika funguje takmer na 100%. S blížiacim sa záverom som stále nebol úplne spokojný a v duchu som sa pýtal: "odkiaľ to vysoké hodnotenie?". Posledných 10 minút filmu môj celkový pohľad naň podstatne vylepšil. Šikovne podaná dovtedy jednostranná láska do seba v závere pekne zapadá. Film má mnoho silných a dojímavých momentov no ako celok mi až taký vyvážený nepripadal. 70% (24.04.2011)

Nádherný film... Jeden z nejkrásnějších, nejromantičtějších, nejprocítěnějších, nejemotivnějších a nejlepších filmů, co jsem kdy viděl... Jak zpracováním, hudbou, přírodou, tak herci. Takumi a Yuji to zahráli naprosto perfektně, procítěně, dokonale... V neposlední řadě příběhem, který je prostě krásný... Málokdy se u něčeho rozbrečím... Tento film budu mít v hlavě ještě dlouho, krásný zážitek... (30.07.2008)