Ima, ai ni jukimasu

Jééé, to se ale povedlo...když jsem na to koukala ve vlaku, přišla jsem si jako pitomec, protože jsem brečela celých posledních 35 minut jak želva. Závěr byl dojemný, přestože i očekávatelný jako reformy u vlády rozpočtové zodpovědnosti. A vzhledem k tomu, že nikdo v kupé netušil, cože na tom počítači dělám, museli si myslet, že jsem takové malé labilní stvoření...opravdu vkusné, romantické a velice příjemně podané, krásná hudba pěkně koresponduje s celým příběhem. Musím bohužel říci, že i když titulky byly dobré, o poznání horší je bohužel originál, protože když už po stopadesátépáté slyšíte "Arikato" a náš souhlas nijak nezní nijak, jen kývnou hlavou a udělají "Hmm", tak už jsem nemohla a musela jsem se strašně smát...teda já jsem ale netolerantní ;) (10.03.2011)

Roztomile krásný nádech za deště. Nic nepřebývá, nic nechybí. Film vás netlačí, nenutí vás slzet, protože nechává rozhodnutí na vás, jestli chcete plakat; rozhodně ho nemůžu považovat za film, kde je použito citové vydírání, tohle to prostě není. Jen se tu vypráví příběh, bez příkras. I když víte, jak to končí, i když víte spoustu věcí, nakonec přece jenom jste asi šťastní, možná žalostně šťastní, ale srdce to nikomu zlomit nemůže. Já... prostě už nevím, jak tento film ohodnotit. Líčení bych napsala zfleku, ale to není to pravé ořechové, takže asi musím použít tu ohranou větu - tenhle film vás pohladí. (15.05.2010)

Zejména ke konci brutální ždímačka divákových slz, ve které ale není nic prvoplánovité. Je to plné emocí, ale není tam ani jedno klišé. Je to hluboce dojemné, ale není to přehnané a není to ani žádný slepý pohádkový příběh. Tento snímek mnou pohnul tak silně, že jsem v podstatě celou poslední část zběsile škubal kapesníky z boxu. Líbila se mi pasující fantasy / sci-fi vsuvka, která začíná zjevením Mii během bouřky, a vrcholí v momentě závěrečného monologu. Ima, ai ni yukimasu je mistrovským kusem, po jehož konci si každý může upřímně říci, že lásku lze vyjádřit i filmovými okénky. Takový filmový zážitek byl pro mne něčím zcela novým. Nezapomenutelné - must see! (18.07.2010)

Ani po několika měsících netuším, jak tento film okomentovat. I po té dlouhé době ve mě stále zůstává spousta emocí, které se probudí ve chvíli, kdy si na tento skvost vzpomenu. Slovy se snad ani nedá popsat a kdo má jen trochu romantickou duši, musí si na něj udělat tu chvilku času. Za úspěch považuji, když mi u filmu slzí oči. Zde jsem musel měnit kapesníky. Přitom si nedokáži vybavit, jestli to bylo smutkem, či radostí. Pravděpodobně jsem prohrál boj na všech frontách a s radostí podlehl. (30.04.2008)

Jeden z japonských klenotů. Kam se na něj hrabou americké filmy. Velice příjemné prostředí, herci, hudba, příběh.... prostě super film. Hlavní roli v tomto filmu hraje cit, láska, ohleduplnost, ale také obavy a své blízké. Strach otce, že nedokázal dát své milované manželce štěstí, že se nedokáže dobře postarat o svého syna. Velice hezky zpracované a podané. Mám z toho filmu moc hezký pocit. (10.02.2010)