Ima, ai ni jukimasu

Pokud bych měla zhodnotit tento film, tak mě napadají výrazy jako lehkost či nenucenost. Když v mladé rodině zemře jeden z partnerů, je to velká rána pro všechny - nejenom pro jeho protějšek, ale i pro dítě. Co by se ale stalo, kdyby se stal zázrak a mrtvá (matka) by dostala možnost vrátit se znovu načas do života a prožít pár chvil se svými blízkými (svým manželem a synem)? Budou tyto další společné chvíle pro rodinu přínosné, či další pozdější definitivní odchod mezi mrtvé bude pro ni znovu otevřená bolestivá rána? Snímek je natočen velmi citlivě, nikomu nic nevnucuje, a i když se částečně jedná o scifi, vůbec zde nenarušuje příběh a působí velmi přirozeně. Film jsem ohodnotila 5* z důvodu toho, že se mi líbila jeho nevtíravost, hudba a hlavní mužský herecký výkon. Je možné, že své hodnocení po čase ještě snížím, ale momentálně mě téma "Ima, ai ni yukimasu" velmi zaujalo a jeho nasnímání rovněž tak. (25.08.2012)

Keď poriadna romantika, tak z ázijskej filmovej tvorby, a tento japonský príbeh potvrdil, že tomuto žánru budú americké filmy len veľmi ťažko konkurovať. A zároveň som rád, že v jú-es-ej nemajú obdobie dažďov, pretože je tu aspoň menšia šanca na remake. Jemný, senzitívny a dojímavý príbeh, s ohromnou dávkou dokonale prepracovaných útokov na city diváka, po ktorom som sa aj ja úplne rozplynul. Najmä druhá polovica je neskutočná, záver možno trošku viac roztiahnutý, našiel som dve miesta, v ktorých mohol skončiť a mal by som z neho lepší dojem, ale ako celok bol naozaj takmer dokonalý, trojica hercov bola perfektne zosúladená, hudba dodávala filmu tú správnu atmosféru, scenár inteligentný, dojem impozantný. 85%. (13.09.2009)

Ani po několika měsících netuším, jak tento film okomentovat. I po té dlouhé době ve mě stále zůstává spousta emocí, které se probudí ve chvíli, kdy si na tento skvost vzpomenu. Slovy se snad ani nedá popsat a kdo má jen trochu romantickou duši, musí si na něj udělat tu chvilku času. Za úspěch považuji, když mi u filmu slzí oči. Zde jsem musel měnit kapesníky. Přitom si nedokáži vybavit, jestli to bylo smutkem, či radostí. Pravděpodobně jsem prohrál boj na všech frontách a s radostí podlehl. (30.04.2008)

Já ty zdejší potoky slz a hromadné filmové orgasmy prostě nechápu. Mě emočně film nezasáhl ani malinko. A kdyby mě jen emočně nezasáhl. On mě dokonce ani trošku nebavil a ani vzdáleně se mu nepodařilo mě nějakým způsobem zatáhnout do děje. Do děje, který má dvě hodiny a přitom pojednává relativně o ničem. Kupodivu mě dokonce iritovaly i obě krajně nesympatické hlavní postavy. Zážitek nevylepšil ani můj brzký skromný odhad, že až přestane venku pršet, tak se paní opět vrátí tam, odkud přišla. Hluboce se omlouvám všem citově labilním nadšencům, ale tohle mě dost minulo. Těší mě snad pouze fakt, že mě to neminulo samotného. (15.08.2016)

jsem asi moc zahořklá na to, aby mě to dostalo :) radši zůstanu u Lásky nebeské, to je romantika pro mě, ne tenhle asijský super cajdák. Škoda škoda, moje očekávání byla vysoká, ale aspoň mě to utvrdilo v názoru, že zrovna tenhle specifický druh kinematografie mě nebere, moc jsem zhollywoodovala (sakra). (02.01.2010)