Ima, ai ni jukimasu

Když už máte pocit, že se jedná tak nějak o obyčejnej film, že je tam několik věcí nedomyšlenejch, nevysvětlenejch, tak najednou přijde posledních 20 minut filmu a ty vás naprosto zničí... Geniální závěr, kterej může vzniknout snad jenom tam někde na Východě, převrátí tyhle pochybnosti uplně v pravej opak a nezbejvá než zase jenom zírat. (možná by to vážně chtělo to bodování do 10. Je občas těžký rozlišit 4 a 5 hvězdičky) (13.05.2011)

Mnoho zemí dalo vzniknout spoustě výborným, dechberoucím a vůbec jinak úžasným, či památným filmům, které vynikají příběhem, inovátorstvím, řemeslným zpracovaním, nebo nečím jiným. ____ U všech těchto snímků (jakkoliv jsou vynikající) však přesto postrádam cosi, čemu soukromě říkám "pure soul" filmu. Je to čiste můj popis čehosi abstraktního, co neumím jednoduše popsat, ale jehož přítomnost vycítím a je jasně patrná už od prvních okamžiků filmu. Takovéto filmy ve mně zanechavají hlubokou brázdu pocitů, které mě dlouho hřejí a těší kdesi uvnitř, a na než je nemožné zapomenout. Jednou z velmi mála zemí, v jejíž produkci tento prvek nachazím, je Japonsko. A jedním z mála takových klenotů je "Ima, ai ni yukimasu".____ Jediný záběr zde nepostrádá svůj smysl a pevně dané místo, jediné vyřčené slovo není zbytečné, jediný pohyb bezúčelný. Herci jsou skvělí, příběh dokonale vypointovaný a tak přesně dávkovaný, že jsem se od něj ani na vteřinu nedokázal odtrhnout... ____ Tohle vsechno normálně ale stejně nestačí, abych byl z filmu tak unešený, ze by mě to přinutilo psát tento text. To něco, co je zde navíc, bohužel neumím popsat. Je to duše filmu. ____ Možná ji v něm můžete také zkusit najít, chce to jen nebát se hledat. Konečně... Jestli tam je, nebo vám lžu, poznáte jen vy sami. (25.05.2006)

Naprostý opak k japonským šílenostem je citlivé a svým způsobem roztomilé drama Ima, ai ni yukimasu. Fantaskní rovina s navrácením zemřelé manželky a matky působí velice tajuplně a svěže, zejména i díky lesním exteriérům, které ještě více podtrhují už tak melancholické, ale nikterak prázdné vyznění. Podobně příjemní jsou i herci, zejména ten prcek a Shido, který hází jeden přehnaně nesmělý výraz za druhým. Škoda té násilné pointy na konci. (06.02.2009)

Každý by si přál, aby se jednou stal zázrak a jemu nesmírně blízký člověk, kterého tolik miloval a nestačil ho zahrnout takovým množstvím lásky, kolik si dle něho zasloužil, opět vstoupil do jeho života a dal mu tak možnost prožít další chvíle plné štěstí, něhy a říct mu předtím nevyřčené. Ach, to bylo čarokrásné a křehké... Nemám slov. Bulel jsem už od 23. minuty, kdy v ruinách v lese zaznělo ono úžasné slůvko o čtyřech znacích a popotahuju, maje oči zarudlé od slz, ještě teď. Dnes už pro mě není nic podstatné - jen se uvolnit a vstřebávat tento mohutný emocionální zážitek. Nádhera! Pro mě se Sekai no chűshin de, ai o sakebu romantický vrchol roku. "Můžu tě políbit?"... "Nechceš?"... "Ale ano!" :-)) "Ty blázínku!" :-))) (06.11.2006)

Priznám sa, úvodné minúty ma moc nepresvedčili, no zakrátko ma tento romantický príbeh s netradičným fantasy motívom celého pohltil. Japonci skrátka vedia ako zaujať diváka, hlavne po obsahovej stránke, myšlienkou i pointou. Aké by to bolo keby sme dostali možnosť ešte raz a naposledy rozlúčiť sa s našim milovaným? Možno sa to niekomu bude zdať príliš sentimentálne a silené, hlavne ku koncu, ale to k tomu skrátka patrilo, aspoň v tomto prípade určite. Veľmi milo ma prekvapil aj samotný záver. Mám veľmi rád príbehy či už romantické alebo z iného žánru, kde na tie isté udalosti nazeráme aj optikou toho druhého, napr. film Má ma rád, nemá ma rád (2010) bol v tomto smere presne rovnaký. Nádherné uzavretie smutno-pozitívneho príbehu, cvak.... skladačka zaklapla a je koniec. Výborná záležitosť. 80/100 (09.05.2017)