Režie:
František ČápKamera:
Karel DeglHudba:
Jiří Julius FialaHrají:
Terezie Brzková, Světla Svozilová, Karel Třešňák, Nataša Tanská, Jiří Papež, Jan Krchňavý, Jitka Dušková, Dagmar Appelová, Marie Glázrová, Nora Cifková (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Obrazy ze života na Starém Bělidle ve filmovém přepisu klasického díla Boženy Němcové... O první filmovou verzi Babičky se v roce 1939 vážně zajímal přední avantgardní divadelní režisér Jiří Frejka. Po bezohledné štvanici fašistického tisku se však svého záměru vzdal ve prospěch tehdy sedmadvacetiletého Františka Čápa. Ten natočil pečlivý přepis, který byl viditelně inspirován obrazovými ilustracemi Adolfa Kašpara. Poetická kamera Karla Degla se uplatnila v exteriérech Ratibořic a Starého Bělidla, které bylo výtvarníky Ferdinandem Fialou a Jiřím Duškem pečlivě restaurováno, stejně jako mlýn a Viktorčin splav. K celkovému dojmu přispěla také hudba Jiřího Fialy. Největší předností však byly herecké výkony. Plzeňská herečka Terezie Brzková ve své druhé filmové roli vytvořila babičku krásnou, laskavou a moudrou. Dalším objevem byla mladičká Nataša Tanská v roli Barunky. I další herecké obsazení bylo na vysoké úrovni – Světla Svozilová hrála paní Proškovou, Marie Glázrová byla aristokraticky krásnou paní kněžnou, Viktorku s výraznou expresí ztvárnila Jiřina Štěpničková. Divácký ohlas byl obrovský a film dodnes těší tisíce diváků při každém televizním uvedení. (Česká televize)
(více)Recenze (150)
Z dnešního pohledu se sice může zdát zastaralý, ale přesto je to jeden z nejlepších českých filmů všech dob. František Čáp dokonale pochopil a uchopil ducha literární předlohy (na rozdíl od adaptace A. Moskalyka z roku 1971). Formálně i obsahově klenot české kinematografie, pro děti i dospělé. Je to idealizace, ale moudrá. Neboť takový ideál lidského života je správný. Kdyby bylo možno dát více hvězdiček, dal bych víc. ()
Ještě dnes vzpomínám, jak jsem v rámci školní návštěvy kina někdy ve druhé třídě základky hltal v bouři pobíhající Viktorku... Nezapomenutelné. Co na tom, že babička asi nebyla zrovna tak úžasně jemná a moudrá ženština, jakou představovala skvělá Terezie Brzková, tohle prostě člověk nemůže hodnotit podle měřítek reálného stavu, literárního zpracování a konečné filmové produkce. Obdivuhodné je už jen to, že film byl natočen v roce 1940, tohle se tedy okupantům přece jen trochu vymklo. ()
,,Ale vždyť není žádný hastrman, tatínek to povídal.“ Babička od doby svého vzniku hodně zestárla. Samotná babička je sympatická, ale totéž nemohu říci o dětech, které vypadají jako malí psychopati, o Viktorce, která by mě uřknula raz dva, nebo o Hortenzii, která hraje jako dřevo. Příběh samotný je průměrný, nic jiného jsem od Babičky ani nečekal. Sem tam se ale objevují kratší či delší úseky nudy. K tomu nepomáhá ani černobílý obraz. Prostě Babička mě příliš nepotěšila. ()
Výborné filmové spracovanie literárnej klasiky, v ktorom sa podarilo zachytiť esenciu romantizmu Boženy Němcovej. Terezie Brzková je stelesnením dobrosrdečnej babičky a životnej ľudskej múdrosti nadobudnutej vekom do takej miery, že zachádza až do rozprávkového žánru, v ktorom tiež excelovala ako múdra starenka (Pyšná princezná, Byl jendnou jeden král). Produkcia je silne dobová, čo však veľmi dobre vyhovuje duchu a atmosfére filmu, ktorý by predsa len mal byť cítiť zaprášenou patinou rozprávkového romantizmu. Podobne aj niektoré herecké výkony zaváňajú ochotníckou topornosťou, ale s ohľadom na dobu a vek filmu sa to dá tolerovať. ()
Tahle verze Babičky je svojí podstatou knize Boženy Němcové asi bližší. Atmosféra venkova je na plátno přenesena opravdu věrně, babička sama vypadá, jako by právě vystoupila z knížky a celkově se mi tenhle film líbí o něco víc, než jeho nástupce. Jediné, co mi vadí, je celková strohost původně barvitého příběhu. Ono přece jen ve 30. letech ještě nebyly v módě rozvleklé 3 hodinové spektákly. ()
Galerie (48)
Photo © Lucernafilm
Zajímavosti (24)
- Kvůli natáčení museli filmaři v Babiččině údolí opravit několik staveb, přes potok položit dobovou lávku nebo betonový jez předělat na dřevěný. (Olík)
- Jitka Duškovou doporučil do role Adélky její strýc, který tehdy pracoval jako architekt na Barrandově. Karel Hašler z ní byl tak nadšený, že už nebylo potřeba žádného konkurzu. (kosticka7)
- Gustav Nezval natočil svou roli Černého myslivce za dva a půl dne. (Kulmon)
Reklama