Babička
Babička
Grandmother
Režie:
František ČápKamera:
Karel DeglHudba:
Jiří Julius FialaHrají:
Terezie Brzková, Světla Svozilová, Karel Třešňák, Nataša Tanská, Jiří Papež, Jan Krchňavý, Jitka Dušková, Dagmar Appelová, Marie Glázrová, Nora Cifková (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Obrazy ze života na Starém Bělidle ve filmovém přepisu klasického díla Boženy Němcové... O první filmovou verzi Babičky se v roce 1939 vážně zajímal přední avantgardní divadelní režisér Jiří Frejka. Po bezohledné štvanici fašistického tisku se však svého záměru vzdal ve prospěch tehdy sedmadvacetiletého Františka Čápa. Ten natočil pečlivý přepis, který byl viditelně inspirován obrazovými ilustracemi Adolfa Kašpara. Poetická kamera Karla Degla se uplatnila v exteriérech Ratibořic a Starého Bělidla, které bylo výtvarníky Ferdinandem Fialou a Jiřím Duškem pečlivě restaurováno, stejně jako mlýn a Viktorčin splav. K celkovému dojmu přispěla také hudba Jiřího Fialy. Největší předností však byly herecké výkony. Plzeňská herečka Terezie Brzková ve své druhé filmové roli vytvořila babičku krásnou, laskavou a moudrou. Dalším objevem byla mladičká Nataša Tanská v roli Barunky. I další herecké obsazení bylo na vysoké úrovni – Světla Svozilová hrála paní Proškovou, Marie Glázrová byla aristokraticky krásnou paní kněžnou, Viktorku s výraznou expresí ztvárnila Jiřina Štěpničková. Divácký ohlas byl obrovský a film dodnes těší tisíce diváků při každém televizním uvedení. (Česká televize)
(více)Recenze (150)
Téhle české klasice jsem nikdy moc nedal a "Babičku" jsem nikdy nečetl. Nevím, jestli se to někdy změní, protože tu potřebu rozhodně nemám. Jenže i když nemám chuť ten příběh číst, prostě se mu nemůže vzít, že je v něm něco krásného českého, něco, co vás přiměje se zamyslet nad tím, co vlastně jste a kde jste. Ale v klidu, ono to po zhlédnutí zase vyprchá. ()
Tato filmová adaptace všeobecně váženého a uctívaného díla české obrozené vlastenkyně Boženy Němcové je výstižná ve svém přenosu poselství ducha. Skoro si lze sáhnout na vlastenecké uvědomění a národní hrdost, která v tradicích venkova obsahuje kořeny národa. Vzhledem k době vzniku literárního díla je vlastenecká nóta pochopitelnou a přirozenou součástí knihy a v souvislosti s dobou vzniku filmové adaptace je tento ráz ještě zvýrazněn. Spolu s národním uvědoměním je v díle patrná také stopa obdivu ke spravedlivé a laskavé moudrosti prostých a pevných základů české svébytnosti. Tento pozoruhodný faktor měl dodávat důvěru a hrdost českému národu v područí germánské rozpínavosti. Hlavní postavou je předobraz prostého, moudrého a láskyplného vlastenectví v podobě babičky (dobrá Terezie Brzková). Požívá vzácné společenské úcty a svým osobním příkladem i upřímnou a citlivou radou je vzorem lidského chování pro její blízké i širší veřejnost. Výraznou postavou je aristokratická představitelka kraje a přívětivá paní kněžna (zajímavá Marie Glázrová) ve velkorysé dobrosrdečnosti ke své schovance i prostému lidu. Další velmi pozoruhodnou ženskou postavou je životem na psychice ve věčnosti poznamenaná Viktorka (dobrá Jiřina Štěpničková) v baladě lásky a bolesti antických rozměrů. Z rodiny babičky se musí uvést babiččina starostlivá dcera Terezka Prošková (Světla Svozilová), Terezčina nejstarší a naslouchající dcera Barunka (zajímavá Nataša Tanská), Barunčin otec Jan Prošek (Karel Třešňák) a Barunčina mladší sestra Adélka (Jitka Dušková, jako starší Dagmar Appelová). Z dalších rolí: osudový muž s uhrančivým pohledem a černý myslivec rakouské armády (zajímavý Gustav Nezval), z odloučenosti lásky nešťastná kněžnina schovanka a komtesa Hortenzie (půvabná Nora Cifková), bodrý vypravěč a myslivec (příjemný Jaroslav Průcha), rázná i dobrotivá mlynářka (sympatická Marie Blažková), díky babičce lidskou důstojnost si zachovající nový pomocník na statku a kočkožrout Kudrna (Vladimír Řepa), či veselá kopa a přátelský mlynář (příjemný Theodor Pištěk). I přes své tragické okamžiky je Babička optimistickým dílem, které se s nadějí dívá na pokračování českého národního uvědomění se zdravou dávkou hrdosti a lidskosti. ()
Tahle verze Babičky je svojí podstatou knize Boženy Němcové asi bližší. Atmosféra venkova je na plátno přenesena opravdu věrně, babička sama vypadá, jako by právě vystoupila z knížky a celkově se mi tenhle film líbí o něco víc, než jeho nástupce. Jediné, co mi vadí, je celková strohost původně barvitého příběhu. Ono přece jen ve 30. letech ještě nebyly v módě rozvleklé 3 hodinové spektákly. ()
"Promiňte, maminko, nemyslela jsem to zle !!" - "Já vím, Terinko, doba je zlá !! Lidé zpanštěli a staré poctivé české zvyky jim nevoní.." To by se babička, a rozhodně i naše největší spisovatelka Božena Němcová, divila, kdyby se měla nedej Bůh dožít těch dnešních časů !! Nicméně proti Čápově filmové adaptaci jednoho z nejzásadnějších děl naší literatury by zřejmě neměla mnoho námitek, stejně jako já, navíc řekne-li se Magdalena Novotná, vybaví se mi vždy tvář zde famózní Terezie Brzkové, jakkoli bychom se zbytečně pouštěli do srovnávání s verzí podstatně mladší, totiž tou Antonína Moskalyka.. Pravděpodobně nejupřímější, paradoxně ve své naléhavosti, filmová moralita, jakou jsem měl tu čest vidět.. ()
U Babičky - knížky jsem se nikdy nedostal přes pár prvních stránek, ačkoli to byla povinná četba, neb to bylo k uzoufání nudné. Film těžko mohl dopadnout jinak. Ovšem musí se uznat, že babička má dobré hlášky, např. ve světnici nesmí být drobečky, neb jinak duše v očistci úpí... a tak šup s nimi do pece. Ale jinak mi jako osobnost moc příjemná není... něco jí v mládí natloukli do hlavy a ona se toho pořád drží jen proto, že jí to bylo kdysi natlučeno, samostatně o tom neuvažuje. Doplnění v r. 2013: Tak jsem nakonec Babičku coby knížku přečetl. A zklamalo mě, jak málo se film držel předlohy. Brzková měla určitě víc zubů než předepsané čtyři, a ve snímku zcela chyběly scény, podle mého názoru velice zajímavé: kniha str. 10: "Když neměla babička ani venku, ani v domácnosti co šukat, seděla nejraději ve své sedničce", a zejména str. 96: "Pan myslivec šoustal rukávem krásný lovecký nůž (neboť byl v celé parádě)". ()
Reklama