Babička

Myslím si, že by Božena Němcová měla radost, jak František Čáp převedl její nejznámější dílo na filmové plátno. Především ta atmosféra venkova je věrohodná a stejně tak i lidí v čele se samotnou babičkou. Ta v podání Terezie Brzkové vypadá a mluví jako by sama vystoupila z knihy. Nejvíce mě dostávala ta její staročeština plná církevních blábolů (Pochválen buď Ježíš Kristus nebo že duše v očistci pláčou), kterými tento film působí jakoby by skutečně byl natočen v letech, kdy se děj odehrává. Stejně tak si myslím, že i černobílé podání Babičce nostalgicky pomáhá a černobílé záběry na bláznivou Viktorku tak vypadají jako z hororu. Myslím si, že Jiřina Štěpničková si tuhle roli fakt užila a dokonale se jí zhostila. Stejně jako Marie Glázrová v roli paní kněžny. Natočeno je to opravdu pěkně, obzvláště na film z přelomu 30. a 40. let. Je to taková růže mezi trním (těmi velelohrami, co se tehdy točily). Ovšem je to i film, který svojí tématikou a stářím u dnešního diváka tak nezaboduje jako v polovině minulého století. [5853. hodnocení, 129. komentář, 74%] (03.12.2020)

Kouzlo Čápovy Babičky tkví jednak tím, že scénáristé dokázali udělat věrný přepis této novely (Babička není román!), což vzhledem k formě, jak ji napsala Němcová, rozhodně nebylo jednoduché. A druhým faktorem je skutečně opravdu "vzorová" babička Terezie Brzkové, jedné z našich velkých hereček (vzpomeňme na její Barboru Hlavsovou). Za slzy se nestydím, a tak když slečna Hortensie babičce oznamuje, že pojede do Florencie, přes veškeré přehrávání Nory Cífkové, mi vhrknou slzy do očí. A filmy se slzami v očích musí mít hodně hvězdiček... (03.05.2017)

Škoda, že režisér Čáp v roce 1949 emigroval. Možná bychom se dočkali krásných filmů. Takových, jako byla Babička. Brzková se brzo stala synonymem pro typickou českou babičku. Původně byla tato role nabídnuta Růženě Naskové, ale ona sama nabídla režisérovi Čápovi téměř neznámou Terezii Brzkovou. ŠŤASTNÁ TO VOLBA! (18.07.2004)

(Prí)jemný film, ktorý možno neokúzli až tak ako neskoršia verzia zo '71, no milovníkov babičky či sveta, z ktorého ju poznáme, nemôže sklamať. Možno priveľmi nevýrazné detské výkony, trochu rozpačito pôsobiace scény, ktoré však zaiste možno ospravedlniť časom, a pre mňa osobne veľmi nezvládnutý príbeh nešťastnej Viktorky (v neskoršej verzii sa nám ponúkla i aká-taká exkurzia do jej duše či minimálne jej príbehu, čo zákonite dokázalo vydolovať v divákovi viac súcitu). Ale aj krásne hry v mlyne, autenticky sfilmovaná a až dušehojivo pôsobiaca púť, či výborný výkon Terezie Brzkovej, ku ktorej mi však, žiaľ, priveľmi chýbala SKUTOČNÁ Barunka (nie, afektujúcu Natašu Tanskú za takú nemôžem považovať ani náhodou). Ale ktovie, nebyť pre mňa jednoznačne obľúbenejšej a milovanejšej verzie Antonína Moskalyka, možno mi táto Babička uviazne v srdci namiesto nej ... (23.03.2012)

Toto skvělé dílo můžu vidět mnohokrát, neboť závěrečný konec má stále stejnou sílu i dnes, kdy si vzpomenu na svou již zesnulou babičku. Oproti pozdějšímu barevnému zpracovaní pohádkovější a malebnější s perfektně načasovanou dramatickou hudbou. V oblibě ho má každý, kdo podle tohoto předobrazu stejně krásně vnímá některou se svých vlastních poznaných babiček. Terezie Brzková totiž jakoby vypadla z knižní předlohy. (06.03.2010)