Recenze (1 716)
Dcera národa (2024) (seriál)
Na Canal + běžel v předstihu nový český seriál, vlastně nikoliv seriál, ale minisérie, což nevadí. Osudy dceras Karla Havlíčky Zdeňky jsou nepochybně zajímavé a naše ženy si jej rády brzy shlédnou i na ČT. O to nic. Dílko má ovšem významné slabiny. Především si autor scénáře a režisér nevzali ku pomoci jazykové poradce, kteří by opravili současnou mluvu do mluvy soudobé. Nejvíc mě zvedlo ze židle, když Zdenička v jednu chvíli prohlásila, že jsou šaty "super". Netušil jsem dosud, že se toto slovo běžně používalo již v 70. letech 19. století. Pak zřejmě z češtiny vymizelo a objevilo se až někdy v 80. letech století následujícího. A také nevím, proč se při závěrečných titulcích se doprovodná píseň zpívá anglicky. Asi taky dobová...
R.M.N. (2022)
Že když už něco v dnešní době Rumuni natočí, tak to je pecka a skvělá umělecká záležitost. Samozřejmě za pomoci Francouzů, ale žáci své učitele opět předčili. Jen tenhle film nesmíte pustit zdejším primitivům. Xenofobie je příšerná vlastnost a někteří politici si na ní přihřívají polívčičku i u nás. Ovšem pro zdejší diskutéry - pojem vidlák či dezolát s xenofobií nemá co dělat. Primitivní odpor k jiným kulturám je něco jiného než odpor vůči jednostranné ideologii.
Dědeček automobil (1956)
Radokovi jsem nikdy nepřišel na chuť. V tomto filmu jsou cenné montáže skutečných dokumentů s hranými scénami, ale příběh lásky bezi Čechem a Francouzkou mi připadá poněkud těžkopádný, zvláště mi ovšem vadily podstatné pasáže ve francouzštině, takže člověk často neví, o čem si ti dva (a Francouzi vůbec) povídají.
Hrbáč (1997)
Originál s Maraisem neznám nebo si ho už nepamatuji, z tohoto hlediska jsem tento remake nemusel porovnávat se zajisté lepším originálem. Daniela Auteuila mám jako herce v oblibě a Marie Gillainovou jsem už v něčem asi viděl, před pětadvaceti lety to bylo půvobné děvče. Šermování bylo naštěstí méně než v některých nudných filmech na tomto "umění" založených, takže zbývá jen napínavý a dobře převyprávěný děj.
Láska v Indii (2016) (TV film)
Mile bláznivý příběh, který svými zápletkami vrací naši generaci do dob klasické francouzské komedie, škoda toho skutečně hloupého romantického závěru. Mě ovšem nejvíc zaujal příběh urny paní tchyně, která chtěla být na svatbě svého syna a za života už to nestihla. Možná, že mě totiž čeká podobný konec k popukání.
Monty Python a Svatý Grál (1975)
Vzhledem k tomu, že jsem se nikdy nezajímal o artušovskou legendu a rytíře Kulatého stolu, byl mi i tento recesistický děj naprosto cizí, ano, řada vtipných hlášek zde zazní, ale tohle dílo mých oblíbených Pythonů ( seriál pokládám za lepší než celovečerní filmy) mě vůbec neoslovilo.
Španělská královna (2016)
Jediným nedostatkem filmu je český dabing, anglicky mluvící herce měl ponechat mluvit anglicky, když pak následoval španělský překlad. Jinak - španělské filmy mají své zvláštní kouzlo a já je miluji, stejně jako miluji božskou Penélope. Taková jemná satira na Hollywood lahodila mému srdci.
Planeta opic (1968)
Už je to dávno, kdy jsem tenhle film několikrát viděl, po dlouhých letech má opět stejnou platnost. Člověk se nezměnil a směřuje k sebezničení. Tehdy to byla atomová smrt, dnes k ní přistupují mnohé další možnosti - globální oteplování, nedostatek surovin a vody,bakteriologické zbraně a bůhvíco ještě. Charltona Hestona si nejvíc pamatuji právě z Planety opic. A musím říci, že se neodvažuji pustit si nějaké nové zpracování a jejich x-té pokračování z nedávných let. Tento originál je nepře¨konatelný a patří tomu nejlepšímu ze sci-fi tvorby vůbec. Pryč s remakery.
Sladká Irma (1963)
Humor Billyho Wildera je výborný, ale tento snímek přece jen zaostává za Někdo to rád horké či Nebožtíky. Shirley byla sice dobře nadabována Helgou Čočkovou, ale její výkon se nedá srovnávat s Monroe. A Lemmon sice hrál svůj obvyklý standard, ale ty převleky ve sklepě baru... No, nemělo to takovou šťávu, aby vyvolávaly jednotlivé gagy salvy smíchu.
Stažení (2007)
Pravdu mají ti recenzenti, kteří hovoří o tom, že první (a delší) část filmu vlastně moc o ničem nebyla, hned úvodní scéna ve vlaku byla zbytečná, pak to rozvláčné zobrazení pohřbu, příběh se skutečně začal rozvíjet až ve chvíli, kdy Ana chtěla zfalšovat poslední vůli svého otce. Jeanne Moreauová si tam střihla jedinou scénu notářky, nu dobrá, malá role taky role. Měla-li však druhá část nějak vyznít, tak sice byly scény násilného vyklizení židovské osady v Gaze vylíčeny veliced profesionálně, ale kdo neznal historické souvislosti onoho roku 2005 (a já už je spíše zapomněl), tak vlastně neví, proč k vyklizení osady došlo, byť z hlediska mezinárodního práva už sama existence židovských osad na cizím území je protiprávní.