Panu učiteli s láskou

65%. S Dead Poets Society se To Sir, With Love srovnávat nemůže, Peter Weir dokázal problematiku společensko-školského systému vyjádřit mnohem silnějším, emotivnějším a zábavnějším dojmem a i navzdory značné dramatičnosti na mě pořád působí Dead Poets Society víc než tento jako feel-good film. Přesto lze obě díla srovnat v jednom bodě, a sice hereckých výkonech hlavních hrdinů; jak Robin Williams, tak Sidney Poitier se svými paranormálními výkony dotýkají nebeských hranic. Škoda hluchých míst a slabého scénáře, s trochou sofistikovanosti navíc by byl snad i zapamatovatelnější; jako peaceful movie na hezký večer ale více než dostačující. (20.01.2016)

Určitě se zde dá najít spousta inspirace a porozumění ke svým žákům, i pro nynějšího učitele. Povinná projekce pro všechny ty bezhlavé učitele a učitelky, co k žákům přistupují bez toho, aby viděli svět jejich očima a projevili patřičný respekt. Pokud se vám třída bouří, problémem je patrně váš přístup, žáci se nesmí nudit, zvládnou vás prokouknout. Pěkný film :) (14.03.2020)

Film, který nefrustruje, nemůže potěšit. Zobrazení kladů a pozitiv, která se v životě rovněž vyskytují, je podezřelé samo o sobě. I zdánlivá střízlivost může být někdy dětinskou pošetilostí. Život je totiž čas od času potvora a non fiction největší tvůrce. Tím méně vadí, narodí-li se dílo, které si tak trochu k tomu pomáhá. Podle Kazantzakisových volně vyložených slov je umění lež, která je pravdivější než život. Zhruba takto na své první diváky působil tento film. Součástí tohoto zjevení byl i Poitier, první autentický černoch na stříbrném plátně, zbavený všech možných mindráků a právě proto tak trochu zvláštní barvou své pleti. Ne ovšem v tomto filmu, kde krok za krokem prolamuje bariéry, na kterých si vylámalo zuby tolik jeho předchůdců. Výborná režie skvěle skloubená s tímto mimořádným americkým hercem, který dokonalostí svého výkonu vyvolává představu, že hraje sama sebe, činí z nepravděpodobného reálné. V mém povědomí - a je zřejmé, že na to nejsem sám - se jedná o jeden z mezníků v dějinách hraného filmu. Mezníků nadčasových a v plném slova smyslu klasických. (07.08.2008)

Predstava problémovej triedy s viacmenej bežnými žiakmi, ktorí maximálne ak zvýšia hlas, hovoria ľúbozvučnou mäkkou slovenčinou a najnebezpečnejšou zbraňou sú boxerské rukavice alebo kúsok dreva, je naozaj naivná, ale celkom príjemne. Výchova problémových žiakov netradičným učiteľom sa vo filme premlela už veľakrát, ale toto bolo asi prvé známejšie spracovanie, na ktoré si matne spomínam už z dávnych čias. Premena žiakov je nakoniec zvláštna, očakávaná, ale veľmi príjemná. (15.02.2015)

Nepřichází to s něčím objevným nebo dosud neviděným, i když vzhledem ke svému stáří, to tak kdysi být mohlo, ale právě v této relativní jednoduchosti tkví síla celého snímku, která dokáže přetavit i menší naivitu ve svůj prospěch tak, že vypadá přirozeně a podobně jsou na tom i scény, kdy je potřeba najednou zvážnět. A i v tomto filmu mě Sidney Poitier opět potěšil. (20.09.2016)