Obsahy(1)
„Duševní sílu si člověk uvědomí až poté, co psychická muka překročí fyzickou bolest.“ Tak to vidí kontroverzní režisér Shozin Fukui a zároveň tím předznamenává, že jeho netradiční pojetí filmařiny není pro upejpavé diváky. Ačkoliv jde o Fukuiho neslavnější dílo, nikdy se nestalo populární a neopustilo status undergroundové podivnosti.
964 Pinocchio označuje sexuálního cyborg-otroka, který na požádání plní veškeré perverznosti. Jenže 964 selhal. Není schopen erekce, čímž se stává nepoužitelným a je svými vlastníky vyhozen na ulici. Zde se ho ujme duševně chorá, či spíše nepříčetná bezdomovkyně. S postupem času vyvstává otázka, kdo z těch dvou je šílenější.
Fukui ošidně míchá klidné záběry s hyperkinetickými, výjevy zvracení s futuristickými obrazy. Tím dosahuje překvapení i znepokojivosti. Ohlédneme-li od některých scén, můžeme přistoupit na skutečnost, že 964 Pinocchio vyvolává čisté emoce a ve svém výsledku působí interesantně. (Shadwell)
(více)Videa (1)
Recenze (37)
Symbolismus, surrealismus, bizár. Ano, přesně takové filmy mám rád, ale tentokrát mě tento, převážně experimentální počin, nebavil. A je mi nějak jedno, že se film snaží předkládat extravaganci, perverzi, zvrácenost a rozličné nechutnosti (jen to zvracení nemusím), co jindy u experimentů či artových snímků vítám. Zde je to poněkud unavující, příliš dlouhé a místy stereotypní. A popravdě jsem čekal poněkud více šokující záležitost, jenže Pinocchio vypadá jak zašlý a ušmudlaný počin vytažený z popelnice, který ztratil náboj a jiskru příliš dlouhým ležením mezi odpadky. A podobnost s Tetsuem by mi nakonec vadila ze všeho nejméně. Performance typu běhám v supermarketu mezi lidmi a řvu na ně mne neuspokojují. Tím ale neříkám, že se mi film vůbec nelíbí, jelikož některé nápady a scény zaujaly včetně závěrečné třetiny, která je rychlá a šílená. Jako informace budiž, toť vše. ()
Šílenství na vlně zvratkového fetišismu. Režisér Fukui by se měl nechat vyšetřil velice dobrým psychiatrem, protože jiní kandidáti na svěrací kazajku jako Jodorowsky, Tsukamoto nebo Miike jsou vedle něj docela neškodní. Moc pěkné je ve filmu sledovat "kompars", který vůbec neexistuje a režisér některé své scény točil v plných ulicích, v metru nebo v supermarketu a nechtěnými účastníky jeho roztřesené duševní choroby jsou tudíž i nic netušící lidé, kteří se shodou nešťastných náhod připletli pošahanému štábu do cesty a nezbývá jim nic jiného než jen nevěřícně zírat. A hon na Pinocchia může začít... ()
Šíleně nudná a zdlouhavá bizardnost, která se snaží vykrádat kultovního Tetsua, ale stává se jen trapnou záležitostí. Já nevím, mám extrémní a podivné filmy rád, ale tyhle cyberpunkové halucinogenní vřeštící slátaniny prostě fakt nemusím. Tetsua beru jako jistý předěl v kinematografii a kult, kterému ale jednak nemůže nic konkurovat a jednak je naprosto zbytečné cokoliv podobného natáčet ... Prostě tohle lidi nemůže bavit a podruhé bych se na to už fakt nepodíval, protože bych asi zešílel, ale nudou ... Musím uznat, že výborná byla kamera. A pak už nic... Jak jsem již psal, zbytečná záležitost ... ()
"/!"!_:!!'"!_*ÝČÁú)§-."!L!KH§// Totální výstřel směrem do vody.. 964 Pinocchio jakožto nejslavnější zástupce (čti: v životě jsem o něm neslyšel) kyberpunku a všech možných jiných vychytávek ze kterých bychom si měli stříknout blahem do nohavic, není až tak "uááá", jak bych očekával. Ano, jsou záběry, které lahodí oku. Ano, robůtek nadrženec je sladký ničema...ale s přibývajícíma minutama už film uklimbává. Mě doklimbal poměrně brzo. P.S. Druhý den jsem si musel pustit Mein Teil od Rammsteinů jako útěchu z předešlého večera s Pinocchiem :D ()
Že má Pinocchio něco do sebe se popřít nedá, ale film je po celou dobu strašně nevyrovnaný. Jsou momenty, kdy bych s plnou chutí okamžitě střelil 5 hvězd, pak další, kdy už mi tvůrcova snaha připadá natolik hnaná do extrému, jen s cílem zhnusit, že bych z fleku dal jednu alespoň za tu zajímavou kameru. Tato kolísavost měla nakonec střed někde mezi 3 a 4 hvězdami a i přes povedený závěr se přikloním k nižší příčce. Tohle však rozhodně není konečný verdikt, jelikož u podobných filmů se mi často stává, že se dojem rozleží a další projekce už může působit naprosto jinak, ať už lépe nebo hůře, na tom nesejde. Na druhou stranu, alespoň je tu značný pokrok od Fukuovi předchozí, sice jen krátkometrážní, záležitosti "Gerorisuto", a to nejen po stránce blicí, ale hlavně filmařské. Nakonec se nabízí srovnání s mnohem známějším zástupcem tohoto žánru a tím je samozřejmě můj velmi oblíbený Tetsuo. Jedou z věcí, kterou bych Pinocchiovi právě v kontrastu s Tetsuem vytknul je výrazně nedostatečné hudební podbarvení, které pro mě znamená nezanedbatelnou část úspěchu, také by neuškodila kratší stopáž, jelikož divák si na "úchylnou" atmosféru časem přivykne a poslední část už se zdá méně působivá. Až na zmíněný závěr. Na druhou stranu má film Shozina Fukuie na prní pohled výraznější zaměření na děj a chápu, že to může u mnohých rozhodnout v jeho prospěch, minimálně je dějová stránka srozumitelnější, ale to pro mě po dvacetkrát viděnném Tetsuovi už nehraje roli, jelikož i tam se jistý děj nakonec vyselektuje, zpřehlední a ve finále i zjednodušší. ()
Galerie (10)
Photo © Anthem Pictures
Reklama