Smrt pana Lazaresca

Ohromne zbytočný film, s prepnutou dĺžkou, otrasným vizuálom a dejom, ktorý sa snaží o vykreslenie strašného stavu zdravotníctva v Rumunsku, avšak všetky postavy len opakujú otrasné repliky, a snaha o zobrazenie "krutej reality" hraničí občas s trápnosťou. Toť poznávacím znamením vôbec celej "rumunskej novej vlny". Smrť pána Lazarescu je bolestivou zdĺhavou smrťou diváka, ktorý zomrel na nudu. RIP. Nota bene, verím, že kopa divákov priala pánovi L. čo narýchlejšiu a čo najdrastickejšiu smrť - hovorím s humorom, ale bez "nadsázky". Hluchý koniec ma prijmel veriť, že Puiu sa trochu idiotským spôsobom snažil, aby jeho film vyznel artovo. Žiadne posolstvo sa však nekoná a divákovi zostávajú len oči pre plač z toho, ako hlúpo premrhal posledné 3 hodiny života. (14.02.2013)

Lazarescu Dante Remus, vskutku nomen omen, jméno-znamení, jež po řadě vypráví jeho příběh. Lazara, na smrt nemocného Ježíšova přítele, pak vzkříšeného, každý zná. Má však pan Lazarescu také přítele, jenž umí činit zázraky? O moderní medicíně se to občas říká, zda-li je však přátelská... Dante, taky každý zná. Vydává se do pekla, očistce a nakonec končí v nebi. Je však nebe znamením uzdravení pana Lazaresca nebo ukončení jeho trápení smrtí? Remus, každý zná, ale nejobtížněji ze všech tří jmen se dešifruje. Nikoliv obtížně. Zabitý bratrem Romulem, který založil Řím a Římané-Romani byli jeho potomci a Romani-Rumuni přežili do dnešních dnů. Jak příhodné, aby potomci jednoho odpravili potomka druhého. +++++ Smrt pana Lazaresca ukazuje současné rumunské zdravotnictví jako lidsky i morálně vyčerpané, seschlé tíhou přesčasů, zanedbané finančně, zdeptané byrokracií. Stav ovšem nevnímá jako kompletně tristní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Smysl pro povinnost tu nevymizel, ani vědomí, že lidé lékaře potřebují. Stále se provádí vyšetření, stanovuje dignóza a především se stále léčí. Občas se při úkonech najde i trochu času na soucit. Kolečka systému však zatěžuje nesmírný tlak a do soukolí se dostal písek. +++++ Dokumentaristický look stojící na ruční kameře, která občas má problém se dostat k centru dění, jindy ji náhle zaujmou události, které před chvílí nesledovala, nepříliš kontrastní barevné ladění, patří už ke standardu filmů usilujících o značnou autenticitu a realističnost. Triumf filmu v ní samotné neleží, ten je tentokrát v přesvědčivosti prostředí a herců, naprosto skvěle vybraných typů, jež předvádějí své povětšinou dílčí etudy. Smrt pana Lazaresca se tak s trochou nadsázky dá označit za roadmovie. +++++ Divák by ale neměl putování pana Lazaresca chápat jako průměrný případ. Ostatně, film to přiznává. Vždyť osudnou noc zahltili bukurešťské nemocnice zranění z hromadné autonehody. Což k tomu nemůže dojít? Snad právě Lazarescovo Dantovské jméno ho předurčuje k tomu, aby se to stalo jemu a tak si "směl" prohlédnout, co je v peklu a očistci nejděsnější. Objíždí extrémy, ale neděje se mu nic, co by se tu a tam nestávalo. +++++ Ty příhody jsou ilustrativní. Ukazují třebas, jak každodenní kontakt se smrtí jistojistě obalí člověku srdce bariérou, která je nutná, aby jeden nezešílel. Třebas to, třebas povýšenost nadřízených a třebas i něco dalšího a dalšího a dalšího. Bez jakéhokoliv štkaní, patosu. S pocitem, že události se upravovaly jen v tom smyslu, že pan Lazarescu k nim dorazil vždy ve vhodný okamžik, aby nejzřetelnějším způsobem vyjevily, co hnije ve státě rumunském. (25.08.2011)

Lepší je smrt než trpký život a věčný odpočinek než trvalá nemoc. Lazarescu Dante Remus není jediným, kdo je zmítán soukolím dnešní doby. Jsou to všechny postavy, které se ve filmu mihnou, neboť jsou kolečky, které nemají možnost ovlivnit systém. A koneckonců, je to i divák, který spolu s trojicí průvodců cestuje noční Bukureští sem a tam, a postupně mu dochází bezradnost toho počínání. Vždyť snímek už svým názvem bez velikých emocí předurčuje, že ty dvě hodiny strávené s panem Lazarescem nebudou ani tak o naději, jako spíše o té prosté dantovské cestě. (05.11.2013)

Silné a smutné drama, které bylo maximálně působivé svým polodokumentárním zpracováním. Jestli je to možné i u nás? Jasně že je, jen ne tak zhuštěně, jak jsme to mohli vidět na příběhu muže jménem Lazarescu Dante Remus, na které se po zhlédnutí tohoto filmu nedá zapomenout. Možná trochu i sonda do života lékařů, kde může vést jejich někdy velké vyčerpání k postupné absenci empatie a necitlivosti k pacientům, nebo podrážděnosti spojené s arogantním jenáním. Kéž by se tahle drastická odysea, která byla nejen režijně, ale i herecky výborná, stala jednou minulostí. (12.10.2012)

Nu, to je tedy síla - tenhle film! . . . Lidská bytost se symbolickým jménem Lazarescu v soukolí felčarské mašinerie, doslova smrt v přímém přenosu, bez jakýchkoli zbytečně dramatizujících berliček a filmařských klišé... . . . Možná by se tenhle film měl promítat studentům lékařských fakult, aby věděli, kam dospělo odlidštěné a byrokracií svázané moderní >zdravornictví< , kdy ani sebelepší sebemodernější technika nepomůže tam, kde schází špetka soucitu, zdravého rozumu a lidské (nejen lékařské!) etiky. A jasně, že tohle není typický případ každodenního chodu (nejen) rumunských nemocnic, tohle je ta ryzí výjimka, potvrzující všechna stará známá pravidla, že... Má cenu tohle téma dál rozebírat? Každý někdy byl nebo se v budoucnu dostane do rukou moderních spasitelů lidského těla. A pokoj duši ve vší té možné marnosti... Skutečně marný, marný film... - - - - - (Poprvé viděno 21.5.2011 na >lazarovém prostoru< , hodnocení 171., lehce emotivní komentář zde jako devětadvacátý - 22.5.2011) (22.05.2011)