Noční motýl
Noční motýl
Nocturnal Butterfly
Režie:
František ČápKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Roman BlahníkHrají:
Hana Vítová, Svatopluk Beneš, Adina Mandlová, Gustav Nezval, Marie Glázrová, Eduard Kohout, Elena Hálková, Jaroslav Marvan, Rudolf Hrušínský, Marie Blažková (více)Obsahy(2)
„Noční motýl v lásce znamená, že je marná, že je ztracená,“ zpívala hlavní hrdinka filmu v písni, která se zařadila mezi evergreeny nejen kvůli nesmrtelné melodii Císařského valčíku Johanna Strausse (v úpravě Romana Blahníka), ale především kvůli příběhu, který jako ústřední hudební motiv provázela. Film Noční motýl (1941) natočil režisér František Čáp podle povídky "Staša" z knihy Vojtěcha Mixy "Medvědi a tanečnice" a podle scénáře, na němž spolupracoval s Václavem Krškou. Vypráví příběh nešťastné lásky, která stáhla slušnou dívku do bahna nevěstince. Na první pohled slzotvorná kalendářová historka pro nepříliš náročné paní a dívky však dostala díky citlivému scenáristickému zpracování a suverénnímu režijnímu pojetí nové dimenze. Tvůrci zdůraznili především psychologické akcenty melodramatického příběhu v přímé závislosti na historických a sociálních podmínkách, v nichž se příběh odehrával. Film sám byl pojat jako velkorysá kostýmní podívaná, k níž výtvarně bohaté období konce století dodávalo všechny předpoklady (výtvarník filmu Jan Zázvorka jich dokonale využil), a odehrával se v jakémsi geografickém vzduchoprázdnu, i když mnohé reálie (třpyt důstojnických uniforem, pompéznost dámských toalet) zřetelně upomínaly na staré Rakousko-Uhersko, což podtrhoval i ústřední hudební motiv ze Strausse. Řemeslnou dokonalost filmu zdůraznily i znamenité herecké výkony především Hany Vítové v roli „padlého anděla“, vychovatelky Marty (její pravděpodobně nejlepší výkon před kamerou) a Adiny Mandlové v menší, ale pro příběh velmi důležité roli její přítelkyně, prostitutky Kiki. Mezi představiteli mužských postav se objevila také slavná jména jako Gustav Nezval, Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský a Eduard Kohout. Vznikl film, který ve své době prokázal životaschopnost a úroveň české kinematografie i v omezených protektorátních podmínkách. (Česká televize)
(více)Recenze (105)
Spíš noční můra. Odhalené ňadro Hany Vítové vrcholem filmu. Pěkná kamera, když vynechám příšernou scénu s využitím zadní projekce během bruslení. Jinak bohužel, tahle osudová a křečovitá melodramata, ve kterých si postavy vynucují city, bytostně nesnáším "Marto, já bez vás nemohu žít" nebo "Proboha vás prosím, Vy mě musíte vyslechnout". Husí kůže. Opravdu. ()
Období nacistické okupace, které dvakrát nepřálo příběhům ze současnosti vydaným napospas ostřížím zrakům dosazených německých cenzorů, zastihlo osmadvacetiletého Františka Čápa teprve na úsvitu jeho profesní dráhy. Po oslnivém debutu, který naznačil mnohé z režisérových uměleckých představ, se opět společně s Václavem Krškou setkali nad scénářem svého nového filmu. Původní předlohu, starý sentimentální příběh z posledních let rakouské monarchie, rezignující předem na sebemenší umělecké ambice, dokázal Čáp prostřednictvím vynikajících hereckých výkonů doslova pozvednout na mimořádné filmové dílo. Zuřivý boj o titulní roli, bývalou vychovatelku Martu, propadající se vinou neopětované lásky až na samé dno společenského žebříčku, vehnal do pomyslného ringu zoufalou Lídu Baarovou a také Hanu Vítovou, která nakonec zvítězila zásluhou kategorického odmítnutí Baarové nacistickými úřady. Počáteční nedůvěra, panující také v osobních názorech majitele Lucernafilmu Miloše Havla, se chtě nechtě odrazila v pěvecké alternaci Vítové, přestože se později veškeré obavy v tomto směru ukázaly zbytečnými. Naopak sázkou na jistotu se zdálo být obsazení nekompromisní Adiny Mandlové do jedné z výrazných vedlejších rolí, protřelé kurtizány, která si ví rady i v těžkých životních situacích. Ženský trojlístek, doplněný o krutě cynickou a půvabnou Marii Glázrovou, je vyvážen stejnou trojicí osudových mužů v osobité interpretaci Svatopluka Beneše, Gustava Nezvala a jedenadvacetiletého Rudolfa Hrušínského v jedné z jeho prvních pozoruhodných hereckých kreací. Tragický pád nešťastné dívky, jakkoli charakterizovaný vojenskými uniformami a dobou, v níž se odehrává, zůstává symbolickým mementem i pro generace následující, vyznávající už jiné morální hodnoty, přesto absolvující stejné prohry a zklamání. Čápův film je v mnoha ohledech fascinující legendou, která stále nachází nové umělecké interpretace, ohlížejíc se přitom za pochybným osudem jedné zraněné dívky. ()
Film Noční motýl je jedním ze vzácnějších českých filmových dramat tehdejší doby, která dokáží strhnout diváky na svou stranu uhrančivou přesvědčivostí. A romantika lásky je, oproti většině romantických škvárů, skutečnější a pravdivější. Láska zde není trvalou hodnotou, je pouhou iluzí a snem, který pod vlivem reality mění životy jednotlivců a ničí naděje. Láska je sebetrýzněním a příčinou pádů morálního standardu. Láska je omamný jed, který probouzí temné stránky člověka. Láska zde dochází ke svému naplnění v nestálých okamžicích, které dávají zapomenout na peklo všude kolem. V těch několika málo vteřinách se odráží celá ta neopakovatelná krása velikosti života a splněných snů. Osud je zvrhlý cynik. Po technické stránce je tato filmová balada pečlivě vytříbenou podívanou. Vše je korunováno podmanivou hereckou výpovědí, které s citem dodávají otisk osobité atmosféry výslednému filmovému výtvoru. Moralizování, tíživé prostředí existencionální nejistoty, společenské předsudky a odsudky, citová a milostná zneužívání i destruktivní dopady chaosu neopětované lásky jsou s životem lidí v neustálém propojení. I dnes by za podobné situace byla žena hanlivě urážena a ponižována ve jménu puritánské mravní etiky. Hlavní postavou příběhu je mladá a atraktivní vychovatelka Marta Dekasová (velmi dobrá Hana Vítová) ve své baladické cestě lásky. Je zostuzována pro svůj přirozený půvab. Padá a zvedá se a nikdy nepřestane věřit v osudovou lásku, aby za mihotavý okamžik štěstí zaplatila jakoukoliv cenu. Hlavní mužskou postavou je zasmušilý nadporučík královské gardy Varga (dobrý Gustav Nezval) ve své odtažitosti, beznaději manželství a s dobře míněnou radou. Druhou hlavní mužskou postavou je lehkomyslný poručík královské gardy Rudolf Kala (výtečný Svatopluk Beneš) ve svém neodbytném žadonění milostného toužení a nezodpovědné ctižádosti na poli tělesných rozkoší. Druhou hlavní ženskou postavou je Martina ochotná kamarádka Anča alias Kiki (velmi zajímavá Adina Mandlová), protřelá osůbka ve světě nevázané noční zábavy. Poslední důležitou postavou je student filozofie Michal Lary (pozoruhodný Rudolf Hrušínský) ve své naivitě zmateného mládí, zastrašovacím manévru při stavbě vzdušných zámků a přízemnosti přivlastňování vznešenosti lásky. Z dalších rolí: Vargova povrchní manželka a obletovaná herečka Helena (dobrá Marie Glázrová), žárlivostí sžíraná a pokrytecká zaměstnavatelka Marty (velmi zajímavá Elena Hálková), její rozmazlená a panovačná malá dcerka Mášenka (Renée Lavecká), přívětivá hospodyně Katynka (příjemná Marie Blažková), šlechetný pravidelný návštěvník noční městské zábavy pan Leopold (sympatický Eduard Kohout), vrchní madam nočního podniku (Anna Steimarová), bezstarostný šéf baru (Čeněk Šlégl), či precizní houslista (Vasil Truchlý). Láska je myšlenka, polibek a objetí, na které nedočkavě čekáme. Láska je nebezpečný sobec, který bere a jen málokdy dává. Pád do moralistického bahna společenského pokrytectví a životního údělu není výjimečný a těžký. Kde se nachází lidskost a empatie, když ctihodná společnost sama toto spodní patro lidského odsuzování využívá a zneužívá?! S touto formou romantického dramatu jsem nadmíru spokojen. A noční motýl může rozevřít svá smutná křídla poslední sily naděje. () (méně) (více)
Průměrné 3 rudé zde vlepím spíše pro to čím by mohl (nebo chtěl/měl) film být, než pro to jaký reálně je. Vítová je protagonistka krajně nesympatická, spousta scén vyznívá křečovitě, či nechtěně směšně a i technicky to působí jaksi nesourodě/roztěkaně (což se samozřejmě dá přičíst tomu, že za protektorátu filmaři holt museli plést z hoven biče). Sympatická je tak hlavně ta snaha natočit něco co by v lepších rukou a v lepší době mohlo být temnou, psychologickou studií klesající spirály života jedné obyčejné dívky. ()
Neuvěřitelné, že toto drama vzniklo v 2. roce války. Herecký výkon Hany Vítové je strhující. Žádná slátanina o dívce z chudé rodiny co na továrníčkova synka narazila ale drsný pohled na roky 1904-1907, kdy prostě z něčeho žít musíte, nestačí vystát frontu na sociálce. Uvidíte tu i proslulou scénu s obnaženým ňadrem Hany Vítové a kdo jiný z ní rve šaty, než profláknutý romantik Sváťa Beneš. Vše v tomto filmu má svou logiku i ta šílená láska, možná trochu nadsazená ale nevadí tam. František Čáp je příkladným režisérem velkých ambicí a talentu, kterého komunisti vyštvali ze země a v zahraničí bohužel na rozdíl od Formana už žádné zlato nevytvořil. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (12)
- Hana Vítová byla tentokrát ve zpěvu dabována Mílou Spazierovou-Hezkou, která zpívala písně „Zdá se mi“ a „Noční motýl“. Když pak sama Hana Vítová obě písničky natočila na desku, výsledek byl podle mnohých lepší, než v případě filmové nahrávky. (Teres)
- Pro scény v nočním baru si Hana Vítová lepila na tváře znaménka krásy. (Duoscop)
- Titulní roli, Martu Dekasovou, měla původně ztvárnit Lída Baarová. Ta nebyla ale nakonec pod vlivem definitivního zákazu účinkování v českém filmu angažována a na její místo nastoupila Hana Vítová. (Marthos)
Reklama