Hrabě Drakula

Tahle televizní inscenace si zaslouží pozornost fandů už jen z toho důvodu, že jde o jediného českého Draculu. A díky bohu to není jediná zajímavá věc. Černobílé zpracování se velmi věrně drží knihy a až na několik (někdy nutných) zkratek je tak dokonalou adaptací. Herci jsou správně strojení až toporní, což ale ke gotickému horroru prostě patří, Hrabě sám sice nemá Leeho charisma, ale Ilja Racek se s rolí popral s (vousatou) ctí. Atmosféru to má vynikající, exteriéry u televizní inscenace vyloženě potěší a jedinou výtku bych mohl mít ke zkratkovitému závěru. Ovšem jinak všechna čest. (23.07.2009)

Kdysi dávno mi přišel český počin i strašidelný, nyní ho shledávám především zajímavým. Dozvuk československé nové vlny a doba před nástupem normalizace, kdy ještě dobíhaly projekty, které by později neměly šanci (Valérie, Morgiana, Petrolejové lampy...). Procházková a O.Železný chytře využili základní dějové linie, zůstalo jen u jednoho deníku, vypuštěn byl Renfield a zůstaly pouze klíčové postavy. Byť věta ,,Děti noci." nepadne, o vytí nouze není. Vynikající je úvodní scéna s kočáry - temný les, špinavý sníh, neutěšená obloha, stíny, černobílý chlad a silueta Draculova sídla na obzoru. Šťastné bylo i využití natáčení v reálu. Hrad působí majestátně a současně tajuplně. Pokud má literární hrabě mohutný knír, pak ten filmový bývá většinou hladce oholen. Však jak se zdá, plnovous dodal I.Rackovi zlověstný výraz. Pokud by býval měl i hlubší hlas...pak by byl přímo skvělý. A odpustím nepovedené špičáky v závěru, i když od českých filmových mágů bych čekal více. Upíří konkubíny si vystačily s dvojexpozicí a postupný rozklad hraběte urychlil střih - škoda. I tak se jedná o zajímavý kousek ve filmové draculovské historii. Holečkova hudba dodala filmu patřičnou tísnivou atmosféru temných snímků 60. let. (14.12.2017)

Když tedy pominu neuvěřitelnýho pana Racka ,tak nejvíc mě dostala paní Maciuchová,jako blonďatá smyslná Lucy. To jak flákne s tím děckem vo zem.......,pfff. (mám to skoro dva roky na csfd v budíčku, tudíž jsem si docela jistý že to v té době (duben 09-leden 011) ,na žádné (ani kabelové) stanici nešlo,-za to jsem v TV viděl opravdu dost jiných ,,horrorů",který tomuhle nasahaj nikam.Proč? (17.01.2011)

Tento Drakula je knižní předloze podoben tak moc, až se vpodstatě jedná o rozpohybovanou ilustraci, která sází na dobré herecké obsazení, které si uhraje svoje a například Ilja Racek v roli titulního krvesaje má charisma i v momentech, kdy má ústa otevřená do velkého, překvapeného ÓÓÓ (což mělo být pravděpodobně děsivé, jelikož má v tom momentu vyceněné tesáky, ale hrůznost takové scény bohužel odpovídá roku výroby). A takových scén je tu bohužel víc, někdy za to může prachobyčejné zastarání postupů, někdy zas ne úplně dobrá dochovaná kvalita záznamu, to nic nemění na tom, že je to pořád dobrý film, jen není v obrovské konkurenci mnoha dalších adaptací zas tak výjimečný. (04.08.2018)

V době, kdy jsem tohoto Drákulu viděl poprvé (a naposledy), mi bylo snad 11 let (v obýváku jsem seděl zašitý v rohu a ani nedutal, aby mě rodiče neposlali spát), na dlouhou dobu se tak pro mě stal Drákula prvním a jediným filmovým upírským zážitkem a Ilja Racek jediným ztělesněním nefalšovaného upírského hrdiny. Scény, jak vstává Drákula po půlnoci z rakve, jsem na pionýrském táboře vyprávěl vyděšeným kamarádům, sám jsem se však nějakou dobu po zhlédnutí neodvažoval v noci vystrkovat nohu zpod peřiny. Černobílý obraz přidává na mystičnosti a strašidelnosti, i když se nelze nezmínit o tom, že už i očima 11 letého dítěte jsem si všímal primitivních kulis, ve kterých se příběh odehrával. To však nepovažuji za nějaký hrubý nedostatek tohoto jinak zajímavého filmového zpracování nejznámějšího upírského románu. (01.01.2006)