Hrabě Drakula

Když tedy pominu neuvěřitelnýho pana Racka ,tak nejvíc mě dostala paní Maciuchová,jako blonďatá smyslná Lucy. To jak flákne s tím děckem vo zem.......,pfff. (mám to skoro dva roky na csfd v budíčku, tudíž jsem si docela jistý že to v té době (duben 09-leden 011) ,na žádné (ani kabelové) stanici nešlo,-za to jsem v TV viděl opravdu dost jiných ,,horrorů",který tomuhle nasahaj nikam.Proč? (17.01.2011)

TV.¬         Z tohoto TV filmu trčí divadelnost a televize tak mocně, že naprosto přehlušuje všechny klady, kterými můžeme nazvati kulisy a příběh sám. Jestliže pánové I. Racek či J. Schánilec deklamují, jako by reagovali na nápovědu pod jevištěm, jestliže výrazy jejich tváří hovoří o tomtéž úsilí — prostě, škrobenost, ne herectví. Režiséru A. Procházkové bych za pokažení tohoto filmu naplácal přes zadničku vhodnou květinou, na příklad, růžovou větvičkou.¬                 Poznámka. Víte co? Zkuste si představiti, že to NENÍ I. Racek. Že toho herce neznáte, že pro vás nic neznamená. A pak se dívejte znova. (15.04.2017)

Roztomilé televizní zpracování horrorového románu tak nějak po česku. Začátek filmu byl nadějný a celkem napínavý. Ovšem po přenesení se do Londýna a zmnožením postav ubylo napětí a příběh byl vyprávěný stroze, bez emocí, jako dokumentárně, včetně rychlého konce. Ale jak jsme psal v úvodu, příběh působí až roztomile naivně, uteče celkem rychle a některé momenty mají svou sílu. (16.12.2021)

Na tehdejší dobu a na to, že je to jen TV inscenace, je to velmi dobré, atmosféra pěkně viktoriánsko-gotická. Ovšem největší zásluhu má na tom Ilja Racek. Jeho Drakula je i bez všech efektů, které si mohla dovolit velká studia, vskutku démonický a s přehledem může konkurovat Belovi Lugosimu či Christopherovi Lee. (28.11.2014)

Nemůžu tomuto snímku upřít jistou dávku napětí, ale v míře, jenž mu dovoluje doba natočení. Většina filmu je ale až příliš statická. V hlasech herců není poznat dynamika, je to suchá, monotónní citace naučeného textu. Co mi zvedlo žaludek nebyla upířina, ale dětský pláč a přirozeně to, co se s těmi dětmi ve filmu dělo. Na tohle mám své senzory citlivější víc, než bych si přála. Nicméně musím ocenit, že se v sedmdesátých letech do natáčení Stokerova románu vůbec pustili. Ilja Racek byl jako vousatý démon přesvědčivý, měl temný, podmanivý hlas a celé to doplňovala ponurá zimní atmosféra. Na zavalitého Otu Sklenčku jsem si v podobě Van Helsinga nemohla zvyknout. Přičítám to charismatickému, mladému Hughovi Jackmanovi. Jakmile se řekne "Van Helsing", vidím jeho. Hudba, triky ... no, co na to říct. Možná jen to, že už jsme uměli v té době točit mnohem kvalitnější filmy. Ke zhlédnutí zde. (04.12.2014)