Temporada de patos
Kačacia sezóna
Duck Season
Obsahy(1)
Panelákový byt a výpadek proudu, to zas bude neděle!
Je neděle, 11 hodin dopoledne a Flamova matka musí někam odejít. Zdá se, že Flama a Moko mají před sebou neděli snů. Prázdný byt, playstation, coca-cola a pizza, co jim může chybět? Ale jen do chvíle, než vypadne proud. Jeden panelákový byt, čtyři mladí, tři z toho ještě děti a nekonečná neděle. To je prostor, v němž debutující mexický režisér Fernando Eimbecke rozehrál svou hořkou černobílou teenagerovskou komedii. Natolik oslnila domácí publikum, že získala 11 z 12 možných výročních filmových cen Ariel a 8 cen na Mexickém filmovém festivalu v Guadalajaře 2004 a stejně tak byla s úspěchem uvedena na mnohých zahraničních festivalech, včetně MFF Karlovy Vary.
Kromě nesmírně civilních hereckých výkonů mladých herců, po zásluze též oceněných, a skvělé hudbě, která rovněž velmi podstatně vytváří atmosféru tohoto jen zdánlivě nenápadného filmu, je tu nejpozoruhodnější zejména Eimbeckova režie. Dlouhé pasáže, v nichž se mezi postavami zdánlivě nic neděje, střídané směšnosmutnými akcemi zdánlivého veselí, zkomponované k sobě jako hudební skladba, v jejichž rytmu a souzvuku vycházejí najevo další plány, vytvářejí až neuvěřitelně pravdivý portrét dvou teenagerů s jejich problémy, dívky odvedle, jejíž rodiče zapomněli na její narozeniny, a mladíka, který přichází na to, že vlastně nedělá co, skutečně chce. Čas, kdy ti čtyři čekají, až zase zapnou elektřinu a oživí umělý svět všech jejich berliček a pomocníků, se stane z původně nuceného zabíjení nudy jednou z nejzajímavějších chvil jejich dosavadních životů. Zbaveni záchytného systému rutinních činností náhle jednají sami za sebe a nacházejí sílu vyslovit své problémy především sami před sebou.
Eimbeckův hraný debut patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co v poslední době na i tak zajímavém filmovém prostoru mexické kinematografie vzniklo.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (88)
Komédia bez lepšej zápletky, či humoru vôbec, zasmial som sa dvakrát, ale cez to všetko to ubehlo pomerne rýchlo. Nudiť začne až v záverečných minútach a aj napriek krátkej stopáži som čakal na koniec pomerne dlho. Detskí herci robia čo môžu, film však zachraňuje skôr kamera a hudba. 55%. ()
Chápu tak nízké hodnocení na ČSFD. Ono vidět něco takového v kině (a ještě za to platit) není ten nejlepší způsob sledování tohohle filmu. Ale když jsem to viděl ve Filmovém klubu na ČT někdy o půl dvanácté, nečetl jsem předtím žádné recenze, ani neviděl místní hodnocení, tak mě ten film velmi, velmi potěšil. Vím, že je to černobílé, že se tam skoro nic neděje a že je to občas i trochu nuda, ale když se vám nechce jít večer spát, tak je to asi to nejlepší, co můžete v dané chvíli udělat a tj. sledovat tuhletu "KOMEDII". Nevím, proč na IMDb a ČSFD dali takovýto žánr, protože to je (podle mě) prvoplánově dělané jako drama, a možná i právě proto jsou na ten film ne zrovna vždy kladné ohlasy. Člověk by se totiž mohl těšit na mexickou komedii a dostane úplně něco jiného. - 90% ()
I jedna maličkost může ovlivnit celé životy... i úplná blbost, jako třeba jedenáct vteřin dlouhé zpoždění, změní váš život od základu a i když si myslíte, že váš život nestojí za nic, tak se najde někdo, kdo vám to milerád vyvrátí. Vyjímečně vystavěné charaktery postav Kachní sezóny dělají z této téměř amatérské záležitosti skvělou a velmi hutnou podívanou... doporučuju. ()
nechapu, jak nekdo muze hodnotit tenhle film jako odpad. priznavam, ze vlacne sceny a poklidne stridani minutvych pasazi je narocnejsi, ale film je kazdym okamzikemvtipnejsi a vtipnejsi, az se nakonec rozjede v obrazovou rastaparty :)) vedle toho i zajimavi herci a detske trable nejen s rodici. pro me jedna z nejprijemnejsich rannich projekci tohoto roku. ()
Debut Fernanda Eimbcke Temporada de patos je venovaný jeho veľkým ikonám, Jimovi Jarmuschovi a Jasudžiró Ozuovi. Neprekvapí preto, že obsahuje mnohé štylistické znaky príznačné pre ich diela, no zároveň si nesie prvky Eimbckeho neskoršieho rukopisu. Ako prvé sa nám predstavuje a ožíva pred nami minimalistické prostredie a architektúra sídliska panelových domov. Potom nastupujú postavy - deti, ktoré sú behom jedného voľného dňa konfrontované s množstvom problémov vrátane sveta dospelých, stelesnenom v roznášačovi pizze. Civilnosť zobrazenia bežného života a herectva predstaviteľov štvorlístka hlavných rolí sa v statických obrazoch míňa s romantikou, subjektívnym vnímaním reality (časť, v ktorej majú významnú rolu isté povzbudivé látky) a postmodernou hrou s pravidlami rozprávania. Hravý humor pozdvihuje aj priemernejšie momenty a udržiava pozornosť až do záveru. Mimochodom, až naskočia titulky, film ešte nevypínajte a počkajte si na koniec ;-) 75% ()
Reklama