Temporada de patos
Kačacia sezóna
Duck Season
Obsahy(1)
Panelákový byt a výpadek proudu, to zas bude neděle!
Je neděle, 11 hodin dopoledne a Flamova matka musí někam odejít. Zdá se, že Flama a Moko mají před sebou neděli snů. Prázdný byt, playstation, coca-cola a pizza, co jim může chybět? Ale jen do chvíle, než vypadne proud. Jeden panelákový byt, čtyři mladí, tři z toho ještě děti a nekonečná neděle. To je prostor, v němž debutující mexický režisér Fernando Eimbecke rozehrál svou hořkou černobílou teenagerovskou komedii. Natolik oslnila domácí publikum, že získala 11 z 12 možných výročních filmových cen Ariel a 8 cen na Mexickém filmovém festivalu v Guadalajaře 2004 a stejně tak byla s úspěchem uvedena na mnohých zahraničních festivalech, včetně MFF Karlovy Vary.
Kromě nesmírně civilních hereckých výkonů mladých herců, po zásluze též oceněných, a skvělé hudbě, která rovněž velmi podstatně vytváří atmosféru tohoto jen zdánlivě nenápadného filmu, je tu nejpozoruhodnější zejména Eimbeckova režie. Dlouhé pasáže, v nichž se mezi postavami zdánlivě nic neděje, střídané směšnosmutnými akcemi zdánlivého veselí, zkomponované k sobě jako hudební skladba, v jejichž rytmu a souzvuku vycházejí najevo další plány, vytvářejí až neuvěřitelně pravdivý portrét dvou teenagerů s jejich problémy, dívky odvedle, jejíž rodiče zapomněli na její narozeniny, a mladíka, který přichází na to, že vlastně nedělá co, skutečně chce. Čas, kdy ti čtyři čekají, až zase zapnou elektřinu a oživí umělý svět všech jejich berliček a pomocníků, se stane z původně nuceného zabíjení nudy jednou z nejzajímavějších chvil jejich dosavadních životů. Zbaveni záchytného systému rutinních činností náhle jednají sami za sebe a nacházejí sílu vyslovit své problémy především sami před sebou.
Eimbeckův hraný debut patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co v poslední době na i tak zajímavém filmovém prostoru mexické kinematografie vzniklo.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (88)
Pomale... Misty mozna nudne... V konecnem dusledku vsak zvlastni a myslim ze skvely film... Proste je to plne absurdnich veci ktery spouse lidi nemusi sedet... Pak se nedivim kdyz se ten film nekomu nelibi... Jenze "jedna scena s realnym kachnim obrazem" je tak dokonala ze tomudle filmu ja nemuzu dat min jak 4 hvezdy... ()
Film o tom, co (ne)dělat, když vypadne proud. Ona to až taková sranda není, ale je to docela pohodový minimalistický film. Nemůžu říct ani že to byl dobrý, ani že to byl špatný film... má to hezkou atmosféru, herecké výkony jsou povedené, je to natočené originální kamerou, pár vtipných okamžiků tam taky je (hlavně v druhé půli :-) ). Příběh spíše chybí, ale není to na škodu. Je to zvláštní film. ()
Nedělní líné dopoledne přechází pomalu do odpoledne v jednom paneláku na předměstí Mexického velkoměsta. Výpadek proudu svede dohromady malou skupinku lidí, kteří by se asi normálně spolu ani nebavili. Dva čtrnáctileté chlapce Flama a Moka, dospívající slečnu Ritu ze sousedství a zkrachovalou existenci poslíčka pizzy Ulisese. Tahle rozdílná čtveřice tráví společný čas sice v jednom bytě, ale přitom jejich myšlenky jsou tak rozdílné. Každá postava má v sobě skryto totiž své malé tajemství, které ji tíží na duši a chce ho nějak vyřešit. První půlka filmu nás seznámí se všemi čtyřmi postavami, sice tempo vyprávění není nijak závratné, ale nenudí a připravuje nás na druhou půlku, která už je v úplně jiném rytmu a díky “inspirujícímu“ obrazu s kachnami a dortu brownies s “magickou“ přísadou hodně posouvá film v mém hodnocení nahoru. Černobílý film režiséra Fernanda Eimbcka se vyznačuje velmi nápaditou kamerou, za kterou stál Alexise Zabeho a jemným absurdním humorem, který díky zvolenému materiálu má i dvě zajímavé a výrazné pointy. Malý film, který potěší svým humorem a přitom donutí diváka i trochu přemýšlet. ()
Kachní sezóna vyžaduje dobře naladěného a trpělivého diváka, protože ne každému tenhle černobílý "panelákový minimalismus" sedne. Ono natočit film, ve kterém se tři děti nudí v panelákovém bytě a neunudit přitom i diváky, to vyžaduje skutečný talent ! A "mexický Jarmusch" Eimbcke dokazuje, že talent má - tak věrohodné teenagery a jejich problémy jsem na plátně už hodně dlouho neviděl. A mimochodem - také výběr hudby a její použití ve filmu je excelentní. ()
Temporada de patos je len dalsim krasnym dokazom toho, ze najlepsie filmy, ktore sa zapisali do dedicstva kinematografie uz asi boli natocene /40., 50., 60. a 70. roky 20. storocia/ a ze zachvilu sa budu tocit filmy o podrobnom rozoberani rannej stolice a o noseni a kalani dreva a prikladani do pece. 20 % ()
Galerie (14)
Photo © Warner Independent Pictures
Reklama