Pád do tmy

Trenky plné čokolády. Chvíľami som uvažoval o absolútnom hodnotení. Vidieť v jeden deň francúzsku Noc s nabrúsenou britvou a britský Pád do tmy, to aby človek uveril, že hniezdiskom kvalitného súčasného hororu nie je Hollywood ani Ďaleký Východ, ale stará dobrá Európa. Neil Marshall zo zdanlivo primitívneho námetu (partia mladých žien v rámci relaxu zlezie do jaskýň niekde v Appalačských "Misty Mountains" a musí čeliť svorke ľudožravých Glumov) vykresal brilantný horor, z ktorého tryská napätie i krv. Klaustrofóbia funguje na jednotku a film je vďaka nej nervydrásajúci aj počas prvých 40 minút, do útoku prvého monštra. Divák sa podvedome obáva, že dobré pocity vyprchajú s nástupom nejakých trápnych gumených potvor, ale opak je pravdou - Marshall vie, že monštrum nesmie byť smiešne a to jeho veru nie. Práve naopak - jaskynní ľudožrúti sú extrémne odporní. Ľakačky sú infarktové, gore-efekty čvachtavé a poteší aj fakt, že ústredné hrdinky nie sú partia uvrieskaných amerických školáčok, ale normálne racionálne sa chovajúce baby (teda až do chvíle, než im hrôza premieša závity na šedej kôre). Pre mňa možno najstrašidelnejší filmový zážitok za posledných 5 rokov, účinkom porovnateľný s Kruhom, Nenávisťou či Tými druhými. (18.03.2007)

Snaha o velmi působivý horror s dobrým začátkem, melodramatickým středem, který bohužel nudí víc než je zdrávo a končí až poetickým "zmrtvýchvstání"(není to spoiler uvidíte a pochopíte ;). Režisér kvalitně využívá všech výhod ala malá jeskynka a herečky se snaží dokázat, že mají na víc než se před kamerou svlíknout a nahodit úsměv. Velká škoda, že si to holky mysleli. Potvory s kterými se nakonci "seznámí" ve mě vzbudily pár úsměvů. Ukažte mi ženy v jeskyní, které by tam vydržely dýl než hodinu a ukažte jak by se těmhle potvorám bránily, ale nechme to být. Všude jsou chyby a kdyby tento film nebyl z části nudný a vy se nemodlili, kdy konečně z tmy něco vyletí a usekne to hlavní hrdince hlavu, možná by šlo o velmi zajímavý a kvalitní horror. (05.01.2006)

Super hovězina s šestákovoumorálkou a fakt sexy zakrvácenou hlavní hrdinkou. Narozdíl od podobně laděné Jeskyně tady zapracovala jak skvělá režie, která si s atmosférou podzemí řádně vyhrála, tak slušný scénář, který naskládal partu buchet do jeskynního komplexu, vystavil je bandě hladových Glumů a přestal cokoli řešit. Dialogy se tak omezují na nutné minimum a člověk přežije i ten celkem jalový pokus o jakés takés vyhrocení vztahu uvnitř družiny. Fakt se mi líbil stylový konec. Čekal jsem typické nablblé klišé, ale navzdory falešnému naznačení je konec... no prostě descentní jak se sluší a patří. Neil Marshall to má v ruce a The Descent je fakticky povedeným kouskem hororového béčka s áčkovým vyzněním. Ačkoli je část před zjevením glumoidních kreatur výrazně povedenější, celkově vzato mě i emancipovaná vyvražďovačka v závěru celkem pobavila. Citace Morriconeho zvukových patvarů z Věci taky potěšila. Tak toto som nečakal. (06.01.2008)

Mimoriadne "hladový survival" v druhej polovici, budovaný síce overenými, ale presvedčivými a do extrému privedenými formálnymi postupmi žiaľ nedokáže zakryť pre mňa osobne slabú prvú polovicu, kde aj popri výraznej snahe o autenticitu sa v mojom prípade nedarí navodiť klaustrofobickú atmosféru stiesnenosti a strachu. 7/10 (23.08.2005)

Neil Marshall nám znovu dokazuje své režisérské kvality. Zatímco v Dog Soldiers se nepáral s budováním atmosféry a šel rovnou do akce, u Descent se rozhodl pro razantní změny. Ta první a nejmarkantnější je prohození hláškujících mužů za ženy, které zde mají nejspíše evokovat ohrožené a bezbranné bytosti, čímž ovšem rozhodně nejsou; druhá změna se odehrává na postu prostředí. Zatímco u Psích vojáků jsme měli dokonalý přehled o okolí, zde nemáme naprosto žádné tušení o tom jak bude vypadat další úsek. Jenže tentokrát se režisér potýká s velikým problémem, jedná se o scénář. Chování a hlavně vývoj charakterů jednotlivých postav je těžko uvěřitelný a v mnoha momentech nesnesitelný. Na druhou stranu si ovšem Marshall skvěle poradil s momentem, kdy se dramatický příběh přehoupne do druhé části a přijdou monstra. Právě z živočichů obývajících neznámý jeskyní komplex jsem měl největší strach, ale nakonec mě režisér skvěle překvapil. Nejen že příšerky nevypadají komicky, ale docela se povedly, ba díky své obyčejnosti působí dostatečně přirozeně a jde z nich celkem strach. Co bych nejvíce pochválil je úchvatná práce s kamerou a ještě lepší hudební doprovod, který v několika momentech dával připomenout slavnou Věc. Nebýt těch otřesných dialogů a velice špatného rozjezdu hodnotil bych větším počtem, ale takhle si Pád do tmy nezasluhuje více, než silnější průměr. 70% (25.06.2006)