Pád do tmy

Glum. Glum. Ze začátku zajímavě se vyvíjející záležitost, která se však postupně poněkud propadne do tmy šedivého průměru. Příběh o "jeskyňářkách" není nijak děsivý, atmosférický či aspoň zajímavý. Nejste-li ovšem klaustrofobikem, pak bych si projekci hodně dobře rozmyslel. Napínavý je jen do momentu kdy se ukáže původce "zla". Poté jde o klasickou žánrovku se zbytečně hektickým a zmatečným střihem. Po technické stránce zajímavě ztvárněno, v atraktivním prostředí, ale celkově to není nic extra. To žánrově příbuzná Jeskyně je alespoň směšná tak moc, že na ní jen tak nezapomenete a svým způsobem si jí lze užít. Což tady nehrozí. (15.08.2005)

Neil Marshall nám znovu dokazuje své režisérské kvality. Zatímco v Dog Soldiers se nepáral s budováním atmosféry a šel rovnou do akce, u Descent se rozhodl pro razantní změny. Ta první a nejmarkantnější je prohození hláškujících mužů za ženy, které zde mají nejspíše evokovat ohrožené a bezbranné bytosti, čímž ovšem rozhodně nejsou; druhá změna se odehrává na postu prostředí. Zatímco u Psích vojáků jsme měli dokonalý přehled o okolí, zde nemáme naprosto žádné tušení o tom jak bude vypadat další úsek. Jenže tentokrát se režisér potýká s velikým problémem, jedná se o scénář. Chování a hlavně vývoj charakterů jednotlivých postav je těžko uvěřitelný a v mnoha momentech nesnesitelný. Na druhou stranu si ovšem Marshall skvěle poradil s momentem, kdy se dramatický příběh přehoupne do druhé části a přijdou monstra. Právě z živočichů obývajících neznámý jeskyní komplex jsem měl největší strach, ale nakonec mě režisér skvěle překvapil. Nejen že příšerky nevypadají komicky, ale docela se povedly, ba díky své obyčejnosti působí dostatečně přirozeně a jde z nich celkem strach. Co bych nejvíce pochválil je úchvatná práce s kamerou a ještě lepší hudební doprovod, který v několika momentech dával připomenout slavnou Věc. Nebýt těch otřesných dialogů a velice špatného rozjezdu hodnotil bych větším počtem, ale takhle si Pád do tmy nezasluhuje více, než silnější průměr. 70% (25.06.2006)

Nejlepší horor roku 2005. Po průměrném vlkodlačím béčku se Neil Marshall pochlapil a stvořil film, jenž je dokonalým skloubením atmosférického napínáku a krvavých jatek. Pokud chcete na vlastní oči vidět místní potvory, doporučuji návštěvu jeskyně Rieseneishöhle v masivu Dachstein poblíž Hallstatu v Rakousku. V jednom ze sálů zde na stěnu promítají takovéhoto "gluma" a vypadá to sakra realisticky. Horror movie of the year (05.04.2007)

Neil Marshall (pozor do budoucna na tohle jméno!) prodělal nějaký záhadný přerod a po nevýrazných, neřku-li špatných Dog Soldiers natočil malou žánrovou chuťovku, udělanou pro radost hororovým fandům a pro zapocení klaustrofobikům. V první půli precizně, i za pomoci skvělých (!) sympatických neznámých hereček, buduje napětí, vyplývající spíš z nepříjemných klaustrofobických pocitů a tušení něčeho zlého, druhá půle se pak zvrtne v nekompromisní krvavou řežbu. Už v Dog Soldiers v pár místech Marshall ukázal, že lekačky ovládá, ale tady svojí schopnost rozvinul do naprosté do-ko-na-lo-sti. Párkrát jsem sebou opravdu infarktově škubnul. Výsledný dojem přesto dokonalý není. Zamrzí pár fatálních logických lapsusů, jako např. skutečnost, že slepé jeskynní stvůry vůbec nereagují na teplo, i když procházejí pár centimetrů od hořící pochodně. Také přerod jedné z hrdinek do až jakéhosi terminátora se specializací na boj s cepínem :o) není příliš uvěřitelný a pošlapání pozitivní divácké katarze v závěrečných nekolika sekundách je až téměř na facku. Přesto hororovým fandům doporučuju a pozor, je naprostou nezbytností vidět tenhle film v úplné tmě, jinak z filmu nebude mít divák zhola nic. (01.04.2006)

Netreba na to priveľa fantázie, aby Pád do tmy pôsobil realisticky. Všetko pozitívne, čo som o tomto horore už dávno čítala, sa splnilo. Postavy sa správali vierohodne, niektoré jaskynné scény boli klaustrofóbia sama, napätie sa dalo krájať a vybafnutia spôsobovali menšie infarkty :-) K tomu nejaká tá lahôdka dotvárajúca príbeh (Love each day) a vynikajúci koniec... "Práca s tmou", motív pudu sebazáchovy i niektoré zvuky vydávané príšerami mi pripomenuli moju obľúbenú Čiernočiernu tmu a nečudovala by som sa, keby v nej režisér našiel inšpiráciu (postupne prichádzam na ďalšie pojítka, ale to už môže byť len zhoda okolností a moja predstavivosť:-). Takéto nervydrásajúce horory v podstate nemám veľmi v láske a nerada ich pozerám sama, ale tu dávam 5*, pretože Pádu do tmy naozaj nemám čo vytknúť. (07.06.2007)