Zvoník u Matky Boží

Nejspíš nejpovedenější filmová adaptace slavného románu Victora Huga. Gina je nejlepší Esmeraldou, kterou filmové plátno spatřilo. Ať už jde o její pohybový talent nebo vzhled. Jedinečný je též výkon A. Quinna v roli Quasimoda. Provedení snímku je samozřejmě ovlivněno rokem výroby, takže celá scéna působí značně kulisově, místy až divadelně. Tep života dobové Paříže je tak stěží slyšitelný. Za největší klad lze považovat úspěšné převedení všech stěžejních prvků románu. Romantismus tak mohl znovu ožít a divák si může prožít tragédii příběhu nenaplněné lásky, který dojímal generace čtenářů před námi. Je to příběh, který bude lidi dojímat znovu a stále, neboť pravdivě vystihuje skrytá zákoutí lidské duše. 78% (04.12.2011)

Jacques Prevert převedl Hugův román na plátno velice věrně, i když na začátku dal velký prostor svým milovaným hercům. Problémem je výprava a kostýmy, které nedovolují divákovy prožít emočně příběh do hloubky. Kostýmy se řídí jednoduchým barevným kódem - červená (život, krev), černá (zlo), šedá (Paříž, domy), výprava je poetická a nerealistická, což se nejvíce projeví ve scéně mučení. Možná to chtělo odvahu donutit Lollobrigidu sundat make-up. Ovšem co by se objevilo pod ním, druhý Quasimodo? (20.11.2012)

Režisér Jean Delannoy si dal v padesátých letech úkol tvořit velkolepé historické podívané v barvách. Ty barvy už nám trochu vybledly, zůstává jen přemrštěný makeup Giny Lollobrigidy, který je mnohem výraznější než její herecký výkon, v čemž souhlasím s jedním z předchozích příspěvků. Zahraniční weby se mírně liší v informacích, nakolik je to studiová práce a nakolik se točilo skutečně uvnitř Notre Dame, každopádně Quasimodovy šplhací eskapády jsou obdivuhodné. Více než ústřední dvojka Lollobrigida-Quinn mě ale víc zaujali francouzští herci v čele s kamenným obličejem Alaina Cunyho. (22.05.2012)

Kdo by neznal? O ději si myslím že nemá cenu se tu více rozepisovat, protože kdo viděl dá mi za pravdu a kdo třeba zrovna tuto verzi ne tak určitě alespoň tu z 82 nebo 97. Podle mého nejlepší Zvoník podle Hugova románu. A. Quinn (zvoník Quasimodo) a krásná Italská herečka G. Lollobrigida (cikánka Esmeralda) divákům známá spíše s filmu Fanfán Tulipán. Režisér Delanoy přepracoval román Victora Huga do konečné podoby výpravné barevné podívané ve formátu Cinemascope (jak bylo také uvedeno i v titulcích). Jak moc jsem si zamiloval A. Quinna (ošklivého a znetvořeného jak jen to šlo ale ve svém jádru opravdu lidského, hodného a milého přítele) skoro se mi chtělo brečet když..? Byl to určitě jeden z těch jak se říká nesmrtelných hereckých výkonů. Prý se tímto filmem a ve svém podání v roli Quasimoda přiblížil dokonce samotnému Charlesi Laughtonovi ze stejnomeného filmu W.Dieterleho Hunchback of Notre Dame z roku 1939. No nevím ten film jsem neviděl ale prý byl ještě lepší než tento. (09.10.2006)

Kdo by neznal tuto Hugovu klasiku, a navíc v luxusním balení Jeana Delannoye s Esmeraldou v podání Giny Lollobrigidy na vrcholu svých ženských sil a neodolatelně pokrouceným a hrbáčem Anthony Quinnem, jenž je tu jen těžko k poznání. Absolutní král svého oboru, pozdější adaptace mu nedosahují ani ke kotníkům. (25.04.2005)