Unaveni sluncem 2: Odpor

Pokračování (?) původního filmu mě zmátlo a Nikita Michalkov, jako spoluautor scénáře, riskoval přeražené kotníky, pokud by měl před Annie Wilkes obhájit podivně navazující děj. Generál Kotov byl zastřelen v roce 1936 (původní informace), v roce 1941 (nová informace), nebyl zastřelen vůbec (nejnovější informace). O jeho rodině ani nemluvím. Válečné scény ve mně místy budily dojem, že jde o parodii (defekace, zásah světlicí, Ju 87 vybavený pumovnicí atd.), na druhou stranu musím ocenit vrcholně realistickou scénu, která ukazuje, co všechno je typický chlap ochoten podstoupit, aby přemluvil ženu k odhalení půvabů. (26.02.2018)

Voľné pokračovanie po takmer 16 rokoch a veruže riadne dlhé. Dej prekypuje rôznymi zaujímavými scénami, časovými návratmi, viacerými líniami, no rozhodne vojnu neidealizuje, no a ten pátos, či priam nezmyselné detinské scény boli len vyjadrením, že človek potrebuje nádej a vo vojne to tak často býva, že sa ľudia upínajú k nezmyselnostiam, aby všetko nebolo len o zabíjaní a neporazilo ich zo všetkého naokolo. Vo filme mi však napriek tomu chýbalo niečo hlbšie. Je mi jasné, že sovietske reálie boli dosť duchovne chladné, že veci boli chaotické počas vojny a to tu podľa mňa je dosť dobre vyjadrené. Nejaký hlbší dojem z toho nemám, ale ako napísala užívateľka Jezinka.Jezinka, že je to práve o vojne, láske, viere a nádeji. (14.03.2014)

Sevřenost původního filmu nahradily obrazy z Velké vlastenecké války, z nichž některé jsou sice působivé, ale dohromady je téma hledání neudrží. Zbývá poučení o tom, proč je dobré si před bojem pořádně naostřit polní lopatku (zvláště pokud jste v trestním praporu a nedisponujete flintou) a že namazat si elitu Rudé armády na pásy tanků je po ránu velmi výživné. Titulek Konec 1.části pak spíše hrozí, než těší. (30.05.2011)

Rozhodně je zde naprosto propastný rozdíl ve srovnání s prvním dílem. Ona je vlastně totální hloupost tyhle díly srovnávat. Nelze snad ani uvěřit, že oba filmy dělal stejný režisér. Kdybych přesto uvěřit chtěl, tak bych předpokládal, že režisér se bude ve své práci postupně zdokonalovat. Zapomeňme na nějaký psychologický rozvoj postav. Vlastně zapomeňme i na pana Kotova. V tomhle filmu se zrodil nový pan Kotov, který s tím původním ná společný pouze knírek. Když se vám zapomenout podaří, tak tenhle film nemusíte vidět až tak propastně špatně. Bohužel stejně jako poztrácel pan režisér talent režisérský, tak jeho dcera totálně ztratila ten herecký. Scénky, kterých se účastní jsou skutečně příšerné. Pár pěkných a vtipných momentů se ve filmu najít dá, ale jsou to skutečně pouze momenty, jako celek film brutálně nefunguje. Přesto bych ten třetí díl rád viděl. 2* (26.12.2012)

Filmařské selhání gargantuovských rozměrů. Film, v němž se fatálně hroutí kategorie postav, času a prostoru (v jedničce tak precizně budované a skvěle fungující) a zůstává jen beztvará a nekoncepční směs záběrů, které často postrádají jakoukoli logiku a racionální záměr. Dílo zkázy dokonává strašidelně monotónní hudba, páprdovská kamera a střih bojových sekvencí, politovánihodné neherectví Nikitovy milované Naděždy a absolutně zoufalá absence názoru a jakéhokoli sdělení. Michalkov může plácat, čeho se tímhle filmem chtěl dobrat (dobra, boha, metafyziky války), ale faktem zůstává, že se dobral jen absolutní negace svého kdysi generálsky rozhodného a disciplinovaného stylu. Paradox nemůže být horší – čím více záběrů film má, tím více vyniká jeho bezradnost a prázdnota. Počkal jsem si na delší verzi a ručím za to hlavou. (10.07.2010)