Unaveni sluncem 2: Odpor

45th KVIFF 2010 - OPEN EYES - Otevřené oči (Utomljonnyje solncem 2: Predstojanije / BURNT BY THE SUN 2: EXODUS / Unaveni sluncem 2: Exodus) - Zatím nemám porovnání s prvním dílem, ale nechápu hodnocení odpady a podobně. Nebo by pak musel být první díl něco zcela vyjímečného... - 5. 6. 2011 - 75% (20.08.2011)

Na pokračování skvělého filmu Nikity Michalkova - Unaveni sluncem jsem byl velmi zvědav. A nyní jej mohu jen a jen doporučit. Směle se může rovnat klasickým válečným filmům, ale na rozdíl od nich si stále drží příběh bývalého vysokého důstojníka Kotova, který byl během čistek Stalina ve dvacátých letech zatčen a odvlečen do gulagu. Tím totiž končí původní film - Unaveni sluncem. Je to vskutku epická sága a až jsem se divil jak velkolepě k tomu Michalkov přistoupil. Tady už totiž nejsem kdesi na dače uprostřed krásného léta, ale během napadení SSSR jeho velkým spojencem (jak já rád připomínám rusofilům) - Německem. A tak, jak je to možné jen v Rusku si Stalin vzpomene na svého věrného generála a vyšle Meňšikova, který mezitím povýšil Kotova najít. Jenže to vzhledem k rozlehlosti země je sám o sobě úkol téměř nesplnitelný, během války však nesplnitelný o to více... Stopáž filmu je dlouhá, ale nijak nevadila. Užíval jsem si každou minutu. Pokud mi na prvním filmu vadila jistá ruská rozeřvanost a bujarost, tady pro ni nebylo místo a Unaveni sluncem 2: Odpor je vskutku válečným drama západního střihu. Dávám tedy za 4 protipancéřové náboje pro protitankové dělo. * * * * (25.03.2018)

Ohromné tvůrčí selhání, o to smutnější, že si k němu musel Michalkov zvolit zrovna téma, které v důsledku degraduje jeho skvostný snímek Unaveni sluncem z roku 1994. Je to ale trochu složitější, protože Michalkov pořád ještě umí, a dovede pracovat s absurditama, vygradovat scénu a v neposlední řadě pořád dobře hraje. Málo kdy ale těchto svých schopností využije... :(( A neumí se krotit... Unaveni slunem 2: Odpor je film bez koncepce, bez ladu a skladu. Skutečně dobrá (ba přímo výtečná) je vlastně pouze úvodní scéna a pak pasáž v zákopech, někdy po hodině a půl filmu. Ostatní je neohrabané, patetické, herecky velmi nevyvážené a především vlastně absolutně zbytečné. Michalkov používá filmařské postupy, aniž by je pořádně použil, odskoky k záběrům z prvního filmu začnou otravovat a když se potom v náznaku na pokračování pasuje div ne do Freddyho Krugera, je definitivně jasné, že tohle je malér. Rozplizlé odporné smradlavé lejno na pomníku velkého filmaře. (11.11.2010)

,,PAMATUJEŠ VELITELE KOTOVA? MÁM ROZKAZ HO NAJÍT.“... ,,COPAK ON NENÍ......?“ /// Úvod plný problematiky Sovětského svazu, soudruha Stalina a nepřátel lidu. Mluvit pravdu a nebát se okolí bylo stejně těžký, jako dostat pionýra (nemyslím motorku) do Artěku (což nebyla žádná Mototechna). Stranickej archív měl přednost před člověkem a trestný prapor byl za odměnu nasazován k obraně vlasti. Generál Kotov brání vlast, hledá ho dcera a taky plukovník Arsentjev (nejen proto, že ho poslal Stalin). U Rusů (stejně jako u asiatů) člověk kolikrát neví, jestli to válečný chování myslej vážně. Samozřejmě, že jsem neviděl žádnej ,,odpad“, ale slušnej válečnej film, kterej na příběhu pronásledovanýho člověka ukazuje víc než jen válečnou vřavu, která v pravdě není zase až tak promakaná jako v pevnosti, ale u kterýho jsem se nenudil. A ten třetí díl, si rozhodně ujít nenechám! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Už dávno vím, co natočil pro svýho tátu S.Spielberg. Teď chci zjistit, co N.Michalkov. 2.) Clapcům v četě furt vysvětluju, že zranění na zádech je znamení zbabělce a zasluhuje potrestat kulkou do palice. 3.) Zjistím, že vzít si do zákopu na záda dveře, nemusí bejt až tak debilní nápad. (Možná se tím vyřeší bod 2.) 4.) Chci vidět kozy sovětské frontové zdravotnice (a zemřít!). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** (10.08.2011)

Filmařské selhání gargantuovských rozměrů. Film, v němž se fatálně hroutí kategorie postav, času a prostoru (v jedničce tak precizně budované a skvěle fungující) a zůstává jen beztvará a nekoncepční směs záběrů, které často postrádají jakoukoli logiku a racionální záměr. Dílo zkázy dokonává strašidelně monotónní hudba, páprdovská kamera a střih bojových sekvencí, politovánihodné neherectví Nikitovy milované Naděždy a absolutně zoufalá absence názoru a jakéhokoli sdělení. Michalkov může plácat, čeho se tímhle filmem chtěl dobrat (dobra, boha, metafyziky války), ale faktem zůstává, že se dobral jen absolutní negace svého kdysi generálsky rozhodného a disciplinovaného stylu. Paradox nemůže být horší – čím více záběrů film má, tím více vyniká jeho bezradnost a prázdnota. Počkal jsem si na delší verzi a ručím za to hlavou. (10.07.2010)