Unaveni sluncem 2: Odpor

Ohromné tvůrčí selhání, o to smutnější, že si k němu musel Michalkov zvolit zrovna téma, které v důsledku degraduje jeho skvostný snímek Unaveni sluncem z roku 1994. Je to ale trochu složitější, protože Michalkov pořád ještě umí, a dovede pracovat s absurditama, vygradovat scénu a v neposlední řadě pořád dobře hraje. Málo kdy ale těchto svých schopností využije... :(( A neumí se krotit... Unaveni slunem 2: Odpor je film bez koncepce, bez ladu a skladu. Skutečně dobrá (ba přímo výtečná) je vlastně pouze úvodní scéna a pak pasáž v zákopech, někdy po hodině a půl filmu. Ostatní je neohrabané, patetické, herecky velmi nevyvážené a především vlastně absolutně zbytečné. Michalkov používá filmařské postupy, aniž by je pořádně použil, odskoky k záběrům z prvního filmu začnou otravovat a když se potom v náznaku na pokračování pasuje div ne do Freddyho Krugera, je definitivně jasné, že tohle je malér. Rozplizlé odporné smradlavé lejno na pomníku velkého filmaře. (11.11.2010)

Filmařské selhání gargantuovských rozměrů. Film, v němž se fatálně hroutí kategorie postav, času a prostoru (v jedničce tak precizně budované a skvěle fungující) a zůstává jen beztvará a nekoncepční směs záběrů, které často postrádají jakoukoli logiku a racionální záměr. Dílo zkázy dokonává strašidelně monotónní hudba, páprdovská kamera a střih bojových sekvencí, politovánihodné neherectví Nikitovy milované Naděždy a absolutně zoufalá absence názoru a jakéhokoli sdělení. Michalkov může plácat, čeho se tímhle filmem chtěl dobrat (dobra, boha, metafyziky války), ale faktem zůstává, že se dobral jen absolutní negace svého kdysi generálsky rozhodného a disciplinovaného stylu. Paradox nemůže být horší – čím více záběrů film má, tím více vyniká jeho bezradnost a prázdnota. Počkal jsem si na delší verzi a ručím za to hlavou. (10.07.2010)

Režisérovi Nikitovi Michalkovovi po famóznom prvom filme z trilógie Unavení slnkom regulérne ruplo v gebuli a oživil mŕtvych hrdinov prvého dielu (veď čo sú Rusi horší než Biblia? menej než Ježiš? tak oživil rovno dve hlavné mužské postavy). Následne sa s nimi vydal bojovať proti fašistom. Nekonzistentne, zdĺhavo. Ruské hrdinstvo glorifikujúci spektákel je len zopárkrát obohatený vydarenou scénou. (10.06.2020)

Neviděla jsem první díl této válečné epopeje, tudíž se mi velmi těžko tento film hodnotí. Některé scény byly zbytečně zdlouhavé, jiné prostě k neuvěření (vystrčený zadek z letadla německého pilota). Když pominu blbost celé akce (protože z německých Messerschmittu se to nedalo uskutečnit), tak taková primitivní letadla na počátku války měli jen Rusové. Kdo sleduje válečné dokumentární filmy, tak ví, že německá Luftwaffe měla nejmodernější stroje té doby a nejrychlejší. Vždyť by to byl konec tohoto letce (disciplinární VÁLEČNÝ SOUD by jej neminul ! a výsledek kulka do týla ! Nehledě k tomu, že tohle se prostě uskutečnit nedá, i kdyby ten německý pilot byl mimořádné hovado. Co jsem však brala jako fakt neoddiskutovatelný, bylo nasazené trestní komando a mladí kadeti (bez vojenské přípravy) do překvapivé první linie na počátku války (napadení Sovětského svazu). Bylo to tak naturalistické, že jsem si vzpomenula na všechna ta vyprávění našich slezských kluků (kteří museli narukovat do Wehrmachtu, protože Slezsko byl Reich). Taková jatka to byla. Špatně nebo vůbec nevyzbrojena ruská armáda, v blatě, dešti, bez jídla, mladí, staří, trestanci, kriminálníci, vojenští kadeti,důstojníci Stalinem "odepsaní" ze života atd., atd... Do toho elitní vyzbrojena německá artmáda s jinou kulturou, jinými zvyky a jiným myšlením. Jak se potom v Rusku chovali, je jiná kapitola a zato je též osud potrestal. Zpět k filmu : byly tam scény, které jsem již v jiných filmech viděla. (Upálení lidé ve stodole (Film"Jdi a dívej se"), omylem vyhozený most, atd. Závěrečná scéna s ohořelým tankistou byla dojemná, ale též nepravděpodobná. Při takových zraněních, jaké měl tento tankista, by byl buď v bezvědomí anebo trpěl tak velkými bolestmi, že i kdyby jej ošetřovala striptérka, tak by to nevnímal. No, ale je to film a nějak to zakončit Michalkov musel. Ale dost jsem byla zklamána, očekávala jsem více. Film má ještě další pokračování. No uvidíme... (12.05.2012)

Voľné pokračovanie po takmer 16 rokoch a veruže riadne dlhé. Dej prekypuje rôznymi zaujímavými scénami, časovými návratmi, viacerými líniami, no rozhodne vojnu neidealizuje, no a ten pátos, či priam nezmyselné detinské scény boli len vyjadrením, že človek potrebuje nádej a vo vojne to tak často býva, že sa ľudia upínajú k nezmyselnostiam, aby všetko nebolo len o zabíjaní a neporazilo ich zo všetkého naokolo. Vo filme mi však napriek tomu chýbalo niečo hlbšie. Je mi jasné, že sovietske reálie boli dosť duchovne chladné, že veci boli chaotické počas vojny a to tu podľa mňa je dosť dobre vyjadrené. Nejaký hlbší dojem z toho nemám, ale ako napísala užívateľka Jezinka.Jezinka, že je to práve o vojne, láske, viere a nádeji. (14.03.2014)