Den, kdy se zastavila Země

Líbí se mi Derricksonův styl i Reevesova prkennost, ale za pomalým tempem a bezuzdným mentorováním by se mělo skrývat trochu lepší vyvrcholení. Čert vem průměrné triky a otravného Smithe Jr. Divák se zastaví až ve chvíli, kdy Reeves souhlasně kývne, a doslova pár okamžiků po vybombardování trávníku na kterém stojí, prostě uzná, že nejsme takoví necitové. Já teda budu, takže dávám milosrdnou, ale přesto facku. (26.12.2008)

Ekologický odpad. Recyklovaný. Příručka multikulturalismu a filmových rasových a genderových klišé na šetrném papíře. Každých pět minut vyslovené We can change mi připomínalo Saddáma v South Parku. Viděl jsem to z úcty k Jennifer Connelly (včera měla narozky), ale tohle byl asi první film, kde bych byl radši, kdyby v něm nebyla. (13.12.2008)

Skvělá sci-fi ze staré školy (v moc překném vizuálním kabátku) s bohužel typickým závěrem o naději, že se lidstvo může změnit. Původní film jsem sice neviděl, ale Derrickson podle mě výborně vystihl myšlenku a vyznění originálu (určitě se brzy mrknu abych si to potvrdil), který má doslova nadčasové téma. Keanu Reeves navíc obrovským skokem překonal má očekávání, protože jsem si ho, upřímně řečeno, v takové roli nedovedl představit. Pro mě osobě byl nejlepší scénou filmu geniální začátek, který mi atmosférou hodně připoměl VĚC. (21.01.2009)

Trailer byl nabouchanej jak sviň, jenže film už tolik neni, sice ze začátku to působí fakt skvěle si-fi mysteriózně a těch 15-20 minut je opravdu vynikajících, jenomže pak se napovrch dostává dost utahanej děj a k mýmu údivu i celkem velký množství děsně naivních a mnohdy trapných scén, potažmo dialogů a k tomu se ruku v ruce přisírá až trošku moc narážek na zkaženost lidstva, nicméně samotná myšlenka filmu je zajímavá, Keanu Reeves působí ve svý roli skvěle a Jennifer Connelly mam rád už od Phenomeny (11.12.2008)

Nejvíc jsem si užíval Tattersallovu kameru, která měrou GORTovskou přispívá k fantastickému dojmu z technické strany mince celého díla. Podařený vizuál a z něj pramenící chytlavá atmosféra naštěstí bilancuje veškeré trhliny v rozkolísaném vyznění, jenž má ke smířlivosti hodně, hodně daleko. Obzvláště Klaatuovo prohlédnutí působí šíleně uspěchaně a nepodloženě, jako by chyběla hodina vystřiženého materiálu. Děravost a polovičatost příběhu (od pozadí galaktické mise až k přítomnosti dalších klaatuovců na Zemi) a nedošití otevřených ideologických ran obecně má proto za následek pouze velmi dobrý a jednorázový film, který uvízl někde na půli mezihvězdného vandru. A Země se točí dál. (14.12.2008)