Znamení kotvy

Musím přiznat, že tento zvláštní baladický film jsem viděla prvně i když jsem měla vždy pocit, že všechny staré černobílé pamětnické filmy znám. Zajímavý snímek s ponurou atmosférou a dobrým hereckým výkonem Zdeňky Baldové v pro ni nezvyklé roli. Také ostatní herci i Hana Vítová se svých rolí zhostili se ctí. V našich poměrech originální příběh byl natočen v dunajském přístavu s dominantou Bratislavského hradu v pozadí a s převážně českými herci. I Július Pántik mluvil česky. Zajímavé v tomto filmu mi přišlo sugestivní natočení záplav, které byly tehdy stejně katastrofické jako v současnosti a bez lidské solidarity a pomoci se to neobešlo, stejně jako dnes. Zatím, co jiné pamětnické komedie mi splývají, tento film se mi usadil v paměti a určitě se na něj, bude-li příležitost, podívám znovu. (28.10.2011)

Vůně tajemných rodokapsů prolíná se celým filmem, když námořníci v přístavu zapletou se do podivného starého příběhu zmizení otce a dcery. Matka dcery stále ještě bloudí ulicemi města a hledá svou Pavlínku, považovaná všemi za blázna a všem pro smích. Jednoho dne však do města dorazí kouzelník a iluzionista a na plakátech je právě ona zmizelá Pavlínka. Velmi dobře natočený napínavý film, v němž prim hraje jako vždy Zdeněk Štěpánek. 80% (09.02.2014)

Atmosféra prístavnej povojnovej Bratislavy, plná námorníckych krčiem, šľapiek, hypnotizujúcich iluzionistov, večne hroziacich záplav a temných siluet uličiek, hradu, z ktorého bola v povojnových časoch stále len zrúcanina. Tak táto rázovitá, námornícka nálada dokonale prebíja dej. Dominuje jej, vo filme nikde nepomenovaná, rieka Dunaj. Plná nezregulovanej, divo sa valiacej masy vody s neustále sa tvoriacimi zradnými tisíckami vírov na hladine. Za desiatky záberov dnes už dávno skrotenej, lebo zregulovanej rieky, srdca mesta, neskôr preťatého stavbou mosta s UFOm (inak takto mosta Slovenského národného povstania), ktoré sú už len archívnou spomienkou na divo romantické, v súčasnosti prevažne prestavané a často nejestvujúce miesta, musím k hodnoteniu hviezdičku prihodiť. (14.05.2021)

Utajený klenot české kinematografie, perfektní a nezvyklé dílko na české poměry - nechápu jak televize mohou ignorovat tento film. Prostředí mezi námořníky je u nás ojedinělé, stejně tak jako noir-filmy z prostředí laciných hospod s prodejnými děvčaty. František Čáp opět přesvědčil, že mu taková tématika prostě sedí (kochat se můžeme i jeho dřívějším Ohnivým létem či Nočním motýlem) a ani herci nezůstali pozadu - mě padla do oka především Vlasta Fabiánová v záporné roli prodejného děvčete, rovněž tak Zdeňka Baldová v roli matky, která zešílela po ztrátě dcery. Hana Vítová podává svůj klasický herecký výkon (nikterak špatný) a své standardní výkony si oprášili i Kohout se Štěpánkem, milým překvapením byl rovněž česky mluvící Július Pántik. Film doporučuji ke shlédnutí, budete mile překvapeni. (13.09.2012)

Režisér František Čáp se po válce ocitl na veřejném pranýři za své údajné protivlastenecké skutky během okupace. Sérii absurdních obvinění se nakonec podařilo úspěšně vyvrátit a Čáp se ihned aktivně zapojil do tvorby v proměněné kinematografii. Po mezinárodně oceněných Mužích bez křídel, kteří se tematicky vracejí do válečné minulosti, následovalo psychologické drama s názvem Znamení kotvy. Na pozadí atmosfericky ponurého deštivého dne přístavního města se rozehrává příběh ztracené dcery, která se mezitím stala obětí vypočítavého iluzionisty a zoufalé matky, zmateně bloudící ulicemi s nadějí na šťastné shledání. V ději hraje klíčovou roli mladý námořník, kterého touha přiblížit se záhadné ženě přivede na stopu dávného tajemství. Do hlavní role byla obsazena Hana Vítová, pro níž postava záhadné varietní umělkyně představovala vlastně jednu z posledních příležitostí před kamerou vůbec a zároveň se jí zde široce otevřela možnost maximálního zúročení dosavadních zkušeností v podobném žánru (ne náhodou některé momenty odkazují k Nočnímu motýlovi). Výjimečné výkony podávají i zbylí členové hereckého obsazení v čele se Štěpánkem, Kohoutem, Strunou, Baldovou a Fabianovou. Celkový tragický charakter filmu spoluvytváří znamenitá kameramanská práce Ferdinanda Pečenky a působivý hudební doprovod Jiřího Srnky. V rámci dobového resumé se bezesporu jedná o jedno z nejzdařilejších děl Čápovy režijní tvorby, které se vymyká české produkci už svým žánrovým zaměřením, koketujícím například s prvky francouzského poetického realismu 30. let, ale také třeba reminiscencemi na německý expresionismus. (05.10.2008)