Ukradený diamant

Příjemně odlehčená zlodějská komedie o tom kolikrát je třeba uloupit jeden velký smaragd, aby byl opravdu uloupený. S humorem, který je postavený na tom, co se děje, aniž by si potřeboval vypomáhat velkými gagy, hláškami nebo třeskutě komickými dialogy. Yates si tu po několika úspěšných dramatech vyzkoušel komedii a Redford nakročil k typu postav, které později vytvářel poměrně často (Slídilové, Tři dny Kondora). Pobaví pokud zvládáte tempo a vzhled filmů raných sedmdesátek. (15.05.2011)

Z několika nevýrazných náznaků jsem pochopila, že záměrem bylo natočit komedii. Nepodařilo se. Historka o diamatu, který parta sympatických lupičů ukrade z muzea, ale pak se situace zamotá a oni musí svůj lup krást znovu a znovu z různých míst, na která se vlivem škodolibého osudu přemisťuje, v sobě nemá špetku vtipu. Postavy nejsou zajímavé, vztahy mezi nimi jsou nijaké a ještě sledování ztěžuje disharmonický jazz využitý zde jako hudba. SHRNUTÍ: Leda pro milovníky nemelodického jazzu a Roberta Redforda. (18.07.2018)

Jednoduchý počty.¬         Jestliže 75 % hodnotících dává hvězdičku a půl navíc pouze za to, že hraje R. Redford a G. Segal, klesá skutečná kvalita snímku ze současných 70 % na 48 %. Dále je třeba přihlédnouti k přemíře slabomyslného amerického U.S.A. humoru, který nemá v oblibě více než pětina světové populace v dosahu civilizace. Zbývá podívání s hodnotou kulisy ke kartám nebo sousedským táčkám, na úrovní slabého televizního pořadu. Takže si myslím, že jsem to spočítal a ohodnotil správně. Děluji za pozornost. (29.03.2017)

Co se vleče, neuteče. Za prvé "Komedie" ze záhlaví prosím úplně škrtněte, to se nekoná. Koná se takový utahaný překombinovaný krimi, kde věci pomalu ztrácejí jakoukoliv spojitost s logikou, (SPOILER) zástupce neznámé africké země financuje přepadení policejní stanice vrtulníkem, únosy z vězení atd., aby ho v závěru dostala výtahová hypnóza "afgánistán, banánistán". Jako vážně? (11.01.2015)

"Udělej tu vloupačku bez něho a napiš mi, až budeš zase v lapáku." Diamant se už určitě loupil snadněji, ale Dortmunder se svým týmem mě přitom kdysi hrozně bavil. Jenže sešel se rok s rokem a s mnoha dalšími roky a já jsem s hrůzou zjistil, že je to nějaký pomalý, nepříliš vtipný a nijak zvlášť napínavý. Zkrátka mi zase jednou někdo ukradl oblíbenej film z dětství, což mne rozesmutnilo. Takže nakonec mě uspokojil snad jen první nástup Greenbergova právníka, seznamy potřebnejch materiálů a Dortmunderův úsměv při posledním opouštění banky. To není moc na film, na jehož zábavnost bych ještě před týdnem vsadil svou počestnost. (06.04.2018)