Angst

Další z mnoha příběhů o fiktivním sériovém vrahovi a dle mého názoru také jeden z nejlepších. Nestaví na brutalitě ani explicitním násilí, tudíž za slasher se to nedá označit ani náhodou. Na diváka působí úplně jiným způsobem - vše je postaveno na úhlu pohledu samotného vraha a jde čistě jen o jeho vlastní vnímání světa a situací, do kterých se dostává. Jiným postavám je zde věnován prostor minimální, hrají vesměs nevýznamnou roli a jsou čistě jen prostředkem pro vrahovu úchylnou seberealizaci. Proto mi ani nevadí, že herecké výkony "obětí" nejsou na kdovíjak vysoké úrovní. A když už jsme u těch hereckých rolí, nemůžu nepoznamenat, že Erwin Leder v roli psychopata na mě působil opravdu přesvědčivě. Děj je zde velmi jednoduchý: vrah je propuštěn po mnoha letech z vězení a i když si systém myslí, že je napraven a nemůže už nikomu ublížit, on ví, že hned jak se dostane ven, začne s vraždami znovu. A proto se vydává hledat ideální prostředí, které nalezne v jednom domě, kde se ukryje a čeká na příchod jeho obyvatel. Během té doby a i v dalším průběhu filmu se dozvídáme prostřednictvím jakéhosi vrahova vnitřního monologu o jeho mládí. Za povšimnutí tak stojí, že na rozdíl od spousty jiných filmů, kde je pro nás chování vrahů něčím absolutně nepochopitelným, tak zde mu vidíme do hlavy perfektně a není těžké si domýšlet, jaké jsou motivy i těch sebezvláštěnjších činů, kterých se dopouští. Dojde samozřejmě i na vraždy, které ačkoliv nejsou kdovíjak brutální, jsou působivé svým naturalismem. Nejedná se o film, který by nadchl každého a ani se o to nesnaží, ale dle mého názoru je to jeden z nejvíc nezapomenutelných psychologických filmů, jaké jsem kdy viděla. (05.06.2011)

Ještě dlouho po shlédnutí HENRYHO Johna McNoughtona jsem byl přesvědčenej o tom, že je to na hodně dlouhou dobu asi to nejlepší, co jsem v rámci tohoto žánru měl možnost vidět a že to tak do budoucna asi i zůstane... Konečně se mi poštěstilo sehnat belgickou uncut verzi filmu ANGST, rakouského režiséra Geralda Kargla a mohu směle prohlásit, že to byla ta pravá trefa do černého a HENRY - PORTRAIT OF.. tímto dostal opravdu hodně velikou konkurenci... Ano, tak je tenhle téměř neznámý film ze začátku osmdesátých let dobrý. Podobně jako v případě HENRYHO, i zde se jedná o zfilmování na základě skutečných událostí, kdy krátce po svém propuštění z vězení, jistý Werner Kniesek ze Salzburku, brutálním způsobem připravil o život tři lidi, žijící poklidným životem kdesi na rakouském venkově... Naprosto originální a nepřehlédnutelná je zejména práce kameramana Zbignieva Rybczynskiho, jehož jméno mi vůbec nic neříká, ale to, jakym způsobem se mu podařilo nasnímat postavu hlavního hrdiny, je prostě paráda a musí se vidět na vlastní oči... Zrovna tak jako McNoughton, tak i pan Kargl se s divákem vůbec nemazlí a předkládá nám pekelně disturbující, syrovou a nekompromisní podívanou, kterou senzitivnějším jedincům ke shlédnutí rozhodně nedoporučuji... Všichni ostatní, pro něž jsou filmy jako HENRY - PORTRAIT OF... nebo třeba SCHRAMM J.Buttgereita neoddiskutovatelné kulty, by si rozhodně neměli STRACH nechat ujít !!! (11.04.2006)

Recenze předčily moje očekávání...extrémnější psychologický drama, který popisuje útok maniaka na jedno nic netušící rodinu...Úchylák je opravdu hodně slizkej, to se musí nechat, ale ten zbytek mě nikterak nešokoval, ani jinak nepoznamenal...Vrahoun se chová opravdu dementně, pořád se povaluje po zemi, je roztěkanej...těžko říct, zda se podobné kreatury takto chovají v reálu..Každopádně ona rodina je soubor opravdu otřesných herců, kteří své role zahráli hůř, než by to zvládla parta třeťáků z běžné vesnické základky..Bez jakýchkoliv emocí, bez jakéhokoliv výrazu strachu..Nakonec je zde nejvíc depresivní vrahovo monolog, jenž celý film doprovází ( jak jsem trávil dětství, jaké mám touhy, jak mě všechno vzrušuje )...Konec nudnej, pár pasáží super ( viz. scéna v tunelu )...vesměs průměrná podívaná... (20.11.2012)

Rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale ten depresivní, stísněný pocit ve mně neustále setrvává. Obyčejné řádění vraha se vymyká obyčejům hned v několika faktorech. Celé jeho počínání je natočeno neuvěřitelně natahovanými záběry bez zbytečných střihů a se zaměřením na detaily. Pomalou kameru po většinu doby doplňuje vrahův monolog o svém dětství, o svých pocitech a úmyslech. Především on z tohoto dramatu právě dělá jakousi psychologickou sondu do nitra obdobně smýšlejících lidí a ukazuje, že oběť je ve své podstatě každý. Celé je to takové špinavé, rádoby amatérské, zlé a výsledný pocit se dá přirovnat k pocitům po pohřbu. Doporučuji nepouštět v dobré náladě, akorát si zkazíte den. 70% (02.01.2013)

Austrian extremity. Ojedinelý pokus o nonkonformnú, otvorene brutálnu štúdiu psychopata a 24 hodín v jeho živote. Myšlienkovú opozíciu voči tematicky spriazneným dielam Krzysztofa Kieslowskiho (Krótki film o zabijaniu) a Fritza Langa (M) mení, sníma z nej bremeno štatútu verejnej obžaloby a povyšuje na unikátne explicitnú a šťavnatú kameramanskú exhibíciu (výškové snímanie, prestrihy na detaily a tie najnepríjemnejšie pozičné uhly) so sugestívnym story-tellingom cez voiceoveri predčítané Robertom Hunger-Bühlerom. Realizmus, naturalizmus a animalizmus vo výbuchu nespútanej maniakálnej agresie, ktorá sa pozvoľne, dômyselne gradujúc vymyká kontrole a zmieta narušeným vrahom, čím zneisťuje diváka v otázka, či svoje dielo vôbec dokáže dokonať. Rybczynskiho kamera je bezkonkurenčná a Schulze je považovaný za jedného z priekopníkov elektronickej hudby 80. rokov, takže písať ódy na jeho adresu je úplne zbytočné. Polopatistické okienko je u konca, čas na finálny verdikt. 100% (17.09.2014)