Capote

Vedle Brooksova majstrštyku Chladnokrevně působí Millerovo dílo poněkud chladnokrevně a z Trumana Capoteho, průkopníka literárního žánru „true crime“, dělá svým nekomplexním prolnutím dramatu s biografií a tuctovostí zvící lánů Kansasu jen jakéhosi epického dělníka bulváru, jehož egoismus zastíní vše ostatní.. Hoffman dostal roli na tělo a jeho nadstandardní výkon v rolích excentrických, citově rozervaných podivínů už beru jako samozřejmost. Více zájmu však u mě vzbudila trojice C.Cooper, C.Keener a C.Collins jr., což bylo dáno i tím, že se jejich herecky nevděčné postavy potýkaly se skutečnými problémy.. (14.05.2014)

"Hello, my name is Truman Capote..." Kniha-film-rozhovory s Capotem na YouTube. Philip Seymour Hoffman mě svou hereckou genialitou donutil hledat i v těch nejzapadlejších koutech knihoven, internetových blozích a kdo ví, kde ještě. Chtěl jsem vědět o tomto autorovi všechno. Pokud byla kniha oslňivou zpovědí obyvatel Holcombu a jejich "vraždících hrdinů", pak je film bravůrní zpovědí Trumana Capota. Benneth Miller nejede podle pravítka, který určuje, kam až může zajít životopisný film. Jede vlastní cestou. Stejně jako Hoffman, který hraje neuvěřitelně přesvědčivě. Jeho pohyby, gestikulace, myšlenkové pochody, klady a zápory, vystihl více než oscarově. Mnozí by mohli tvrdit, že jeho podání Capota je přehnaný, já tvrdím, že to lepší být ani nemohlo. Prostě jsem se ho nedokázal nabažit. A to je rozhodně největší poklona, kterou mohu herci dát__ V závěru nedýcháte. Ten provaz, který je obmotán kolem krku Trumanovo hrdiny vám najednou připadá neadekvátní. Takový pocit mám i z knížky. Truman nechtěl popisovat proč a jak, chtěl dopomoci člověku k lepšímu odchodu ze světa. Aby alespoň odešel s napůl čistým štítem... Odešel. A Capoteho duše s ním. 95% (29.01.2009)

Capote je slušný režijní debut Bennetta Millera s vcelku povedeným scénářem, který nám osvětlý vznik nejvýznamější knihy kontroverzního spisovatele Trumana Capoteho. Pravdou zůstává, že na snímku nejvíce zaujme brilantní výkon Philipa Seymoura Hoffmana, který už předtím zazářil, ale většinou v malých rolích. Po celou dobu si budete doslova užívat s jakou bravůrou zahrál Capoteho a budete si vychutnávat každý pohyb, pohled či promluvení. Oscar za hlavní herecký výkon skončil ve správných rukou. Výsledný film už taková sláva není a nebýt Hoffmanova výkonu, tak by skončil jako další průměrné drama. Tři hvězdičky za film a další za Hoffmana..... (05.02.2008)

K filmu Capote jsem přistupoval bez znalostí o co vůbec jde. Jediné co jsem veděl je, že nějaký takový film existuje a že na plakátu je herec Philip Seymour Hoffman vypadající jak funebrák. Už během prvních minut si mě film nějakým způsobem připoutal k sobě a nepustil mě až do závěrečných titulků. Philip Seymour Hoffman zahrál roli Trumana naprosto úžasně a uzemnil mě svoji mluvou, která je naprosto jiná než skutečně herec mluví, ale absolutně podobná originálnímu Trumanovi. Navíc se mi v hlavě honila dokolečka závěrečná poprava, že už jsem něco podobného viděl. Je to film In Cold Blood (1967) režisére Richarda Brookse, který mě také nadchnul podobně jako tento film. Oba filmy mají stejné téma, ale vyprávěny z jiného pohledu. Bennettu Millerovi patří velká poklona, že si na svůj debut vybral právě takové téma a dokázal jej bravurně zrežírovat. Od premiéry tohoto filmu už uběhly tři roky a Bennettův další film je k nedohlednu. Jsem zvědav jaké téma to bude tentokrát a mohl konečně filmy přirovnat a odhalit jeho režijní rukopis. (30.06.2008)

Capote mi bez varování a naprosto vyrazil dech. Tohle jsem skutečně nečekala. Nevím, co dřív chválit. Asi to, co mi tenhle film zasadilo do kraje nezapomenutelnosti (že si při své upadající paměti troufám) - a tím je kromě brilantního scénáře výkon Philipa Seymoura Hoffmana, herce, kterého jsem si mockrát všimla a řekla si, jak je škoda, že dostává jen malé role, protože i z nich dovedl vykřesat .... prostě jiskru - namátkou hustý Lester Bangs v Na pokraji slávy. Jeho Capote - a budiž stokrát pochválen, kdo dostal nápad ho do té role obsadit - byl neuvěřitelný. Jak se choval, jak mluvil (a jak se zmiňoval, že ho podle toho lidi unáhleně hodnotí) a hlavně jak nejednoznačné pohnutky ho vedly trávit čas rok za rokem s vrahem, pronikat do jeho psychiky a nechat pocuchat svou - "Vlastně jsme si hodně podobní, jako bychom žili v jednom domě, jen jednoho dne on vyšel zadním vchodem, zatímco já předními dveřmi" - a k tomu být pod tlakem vlastní sebestřednosti, když poprava je odkládána a román nemá dosud konec a nemůže být vydán. Tu škálu - účast, soucit, sobectví, povrchnost - Hoffman s přehledem zahrál a Oscar nemohl být v jiných rukou zaslouženější. Román Chladnokrevně jsem nečetla, ale jsem do něj celá žhavá, protože mě kniha, která "měla způsobit revoluci v literatuře a stylu psaní" hodně zajímá. A muž, který ji napsal, též. (06.09.2006)