Mnichov

Mnichov rozhodně není kontroverzní (pokud tedy nejste fanatismem zaslepený příznivec jedné ze stran), neříká žádné objevné věci a ostatně nejde ani nijak do hloubky izraelsko-palestinského konfliktu. Spíše se pohybuje po "hladině" a proslovech na téma domov. Přesto to neznamená, že jde snad o špatný snímek. Dokonce právě naopak a tím, že Spielberg zvolil na sebe dost netypický způsob vyjadřování (dokonce to působí, že film více ovládá Kaminského kamera) je to velice zajímavé. Autoři také předpokládají, že se v událostech o Mnichovu aspoň trochu orientujete čili spoustu jmen či zkratek nevysvětlují, což je dobře, jelikož vás snímek nevede za ručičku. (05.02.2006)

"Mnichov" Stevena Spielberga jsem očekával s nemalým napětím. Nejen proto, že klasik americké kinematografie svým posledním filmem "Válka světů" ukázal, že dovede brilantně pojmout i téma řekněme brakové. S napětím jsem očekával, jak se Žid Spielberg vypořádá s tak palčivou a bolestivou otázkou, jakou je vztah Izraele k terorismu. Nejsem zklamán. Naopak. Jsem zaskočen a emocionálně nevídaně zvalchován. Rozsahem je "Mnichov" typickým zástupcem Hollywoodu posledních let – masivní stopáž přeje slabším místům, mnohomluvům, ztrátám tempa. Přesto filmař Spielbergovy extratřídy dokáže rozumně vybalancovat adrenalin a ideu, aniž by jedno či druhé příliš utrpělo. "Mnichov" tak střídá adrenalinové sekvence jednotlivých nájemných vražd s vyklidněnými meditativními úseky, v němž hrdinové přemítají o etice, právu a spravedlnosti. Střídání obou pasáží je někdy strhující (to když se idea prolne do akční sekvence, jak je tomu např. při athénské akci), někdy působí "etické" úseky až příliš rozmáchle a ztrácejí vnitřní napětí. Je neobyčejně chválihodné, že se Spielberg v mezích možností vyhnul jednoznačné odpovědi na palčivou otázku "kdo je vinen". Jeho jedinou odpovědí je hrdina Evram v naprosto strhujícím provedení (troufám si už říci) herecké osobnosti Erica Bany. V něm je veškerá dvojsečnost spravedlnosti i otázka morálky spojena do strhujícího dilematu člověka, který ve snaze ochránit domov tento ztrácí, společně se svojí identitou i svým židovstvím. Iluze o spravedlivé odplatě se zvrhává v marný hon za jakýmsi vyšším právem pomsty, do rostoucího seznamu mrtvých na obou stranách, do duševní černé díry, v níž mizí vše, oč se člověk opírá... Čekáte-li rekonstrukci mnichovských událostí, budete zklamáni. Scénář tragédii umně rozkládá do ubíhajícího děje – od prvotního seznámení skrze dobové reportáže až po strhující a zničující finále, které nazíráme jakoby skrze Evramovy představy. "Mnichov" obsahuje několik silných momentů, které ve mně probudily nečekané erupce emocí (Evram, který poprvé slyší hlas své dcery, milostná scéna prolnutá s masakrem rukojmích). Obsahuje také několik momentů, které jsou jakoby navíc, kdy se narativní koncentrace trochu rozptyluje. Ovšem jako celek je to snímek neobyčejně konzistentní, a to i po myšlenkové stránce, která se ze všech sil snaží nekategorizovat a vyhnout se stereotypům. "Mnichov" je velice působivý a silný film. Na jedné reálné události reflektuje všechnu zvrhlost a absurditu jedné z nejhorších krizí humanity dneška. To nejhodnotnější z něj je však právě osobní příběh Evrama, v němž se vše důležité bezprostředně zrcadlí. Přidám ještě výtečný soundtrack Johna Williamse, výtečnou kameru Janusze Kaminského a překvapivě dobrého Daniela Craiga. A znovu zdůrazním Stevena Spielberga, který dokonale prolnul řemeslnou vyzrálost se sebevědomím filmaře, který ví, co chce sdělit. (03.02.2006)

Velice nad očekávání. Teď se Spielberg opravdu překonal, protože Mnichov je pojatý opravdu "zgruntu reálně." Členové toho mstitelského komanda nevypadají jako zabijáci, a proto jsou tak nebezpeční. Žádné ty trapné patetické výlevy typu "ne já ho nezabiju" se nekonají. Cíle jsou likvidovány precizně a bez lítosti. Každý trochu jinak a ne vždy jde vše podle plánu. Skvělé je jak Spielberg postupně rozehrává špionážní hru, kde sami vykonavatelé přesně nevědí jestli zabíjí opravdu ty "co se plánovalo," a jestli po nich samotných také někdo nejde. Prostě brilantní, to se musí vidět, ani chvíli jsem se nenudil a chtěl jsem, aby film nikdy neskončil. Skvěle je taky zvládnutá dobová atmosféra, kterou dokreslují i naprosté drobnosti a detaily jako plakát s Belmondem atd. Eric Bana to zahrál naprosto precizně a opravdu se divím, že nebyl nominován na Oscara. Hyperpříjemě mě překvapil drsňácký Daniel Craig a přestávám proti němu mít jakékoliv výhrady. Výborná práce odvedená ve všech detailech a Spielbergovi bych toho Oscara opravdu přál. (06.02.2006)

Těžko říct, co jsem od Mnichova čekala a co jsem nakonec dostala. Pravděpodobně jsem šla na něco ve stylu "Zachraňte vojína Ryana" místo toho mi byl naservírovaný ryzí dokument o zabíjní teroristů po roce 1972. Nevadí. Dokumety mám ráda. Bohužel je tady ale jedna věc, která mě odpoutávala od filmového zážitku a která v jiných příúadech funguje skvěle. Daniel Craig. Rozhodně si teď moje slova nevykládejte tak, že Daniel hraje špatně. Právě naopak. Jenže pomyšlení na to, že tenhle chlapík brzy ztvární Jamese Bonda ve mně vyvolávalo podobné emoce jako by do té role zrovna obsadili Jacka Nicholsona. Ano, Daniel je fajn herec, ale James Bond? To spíš psychopatický záporák. Jediné, co si tedy přesně pamatuju z Mnichova byla moje dvouhodinová modlitba: "Prosím, zabijte už konečně někdo toho blonďatýho bastarda..." (21.03.2006)

S tímhle filmem mám problém úplně stejný jako v gamsterkách. Vadí mi dívat se na násilí, jakkoliv je umělecky zpracované. Stejné to mám jako u Kmotra, Mechanického pomeranče nebo u Hanebných parchantů. Ať už jde o čirou fikci nebo o rekonstrukci skutečných událostí, člověk nějakým způsobem nasaje to, na co se dívá. Vím, že se nedokážu distancovat a z podobných filmů je mi zle. Nejde o pouhé znepokojení diváka. Z tohoto důvodu eliminuji podobné filmy na minimum. U Spielberga se mi několikrát stalo, že mě vtáhnul do děje, u příběhu, na který jsem se původně dívat nechtěla. Moje hodnocení vyjadřuje můj vztah k obsahu, nikoliv ke zpracování. (12.09.2016)