Mnichov

Opravdu nadšený jsem byl z poznání, že film neukazuje skutečnosti při samotném masakru na olympijských hrách, ale až politické a vojenské manipulace po něm. To za prvé. No a za druhé to byla nekončící akce, která ani na vteřinu nenudila. Připadal jsem si spíš jako kdybych sledoval dokument, než hraný film. (31.12.2010)

Hodně silný snímek. Tématem i provedením. Téma, které začíná atentátem na izraelské sportovce, ukazuje pomstu a nutí nás rozhodnout kdo koná správně. Steven Spielberg vzal jako žid tento film hodně vážně a vložil do něj kus sebe. Na filmu je to hodně cítit a v některých psychologických scénách je Spielbergova režie opravdu vybroušená jako diamant. Hudba Johna Williamse je přesná, dobová, ale dodržuje přesně téma. Hercům nelze nic vytknout a pravděpodobně na tom má velký vliv právě režisér. Oproti Válce světu(jak to tu porovnává POMO) je film rozhodně dospělejší, pevnější a dějově kvalitnější. Kromě vizuálních kvalit, které se jednoduše porovnávat nedají, pro mě je jednoznačným vítězem vážný Mnichov. Spielbergovi se vždycky dařili filmy, na kterých mu záleželo a jeho zatím nejosobnější film Schindlerův seznam byl čistá nádhera(pravděpodobný vrchol minulé dekády). Mnichov je seznamu trochu podobný a hlavní postavy se rozvíjí a dostávají se až do stádia, kterému se ze začátku jen smáli. Z agentů se stávájí žoldáci, kterým příchází fotka, jméno cíle a vražda je rychle provedena. Psychologické rozložení postav a jejich vědomí této změny je až fascinující. Hlavní postava hraná Ericem Banou je perfektní hlavní hrdina, který je silný, odvážný, sebevědomí, ale dokáže ukázat i svou citlivou až sentimentální polohu. Nový james Bond Daniel Craig je naopak lehce bez citů a působí na mě jako perfektní nájemný vrah, který vás zastřelí ostřelovací puškou z druhé strany města a odjede následně vlakem za další prací. Ostatní jsou kvalitní a nikdo nehraje špatně, což je velmi příjemné pro sledování postav. Perfektně Spielberg ukazuje i v tak zbytečných a často samoúčelných scénách sexuálního aktu psychiku hlavního hrdiny. Scény jako např. prostříhaná a celým filmem se táhnoucí vražda izraelských sportovců nebo výbuch v hotelovém pokoji sledovaný z pokoje hlavního hrdiny, jsou silnými zážitky dotvářející dojem perfektního dramatu. (17.03.2006)

"Mnichov" Stevena Spielberga jsem očekával s nemalým napětím. Nejen proto, že klasik americké kinematografie svým posledním filmem "Válka světů" ukázal, že dovede brilantně pojmout i téma řekněme brakové. S napětím jsem očekával, jak se Žid Spielberg vypořádá s tak palčivou a bolestivou otázkou, jakou je vztah Izraele k terorismu. Nejsem zklamán. Naopak. Jsem zaskočen a emocionálně nevídaně zvalchován. Rozsahem je "Mnichov" typickým zástupcem Hollywoodu posledních let – masivní stopáž přeje slabším místům, mnohomluvům, ztrátám tempa. Přesto filmař Spielbergovy extratřídy dokáže rozumně vybalancovat adrenalin a ideu, aniž by jedno či druhé příliš utrpělo. "Mnichov" tak střídá adrenalinové sekvence jednotlivých nájemných vražd s vyklidněnými meditativními úseky, v němž hrdinové přemítají o etice, právu a spravedlnosti. Střídání obou pasáží je někdy strhující (to když se idea prolne do akční sekvence, jak je tomu např. při athénské akci), někdy působí "etické" úseky až příliš rozmáchle a ztrácejí vnitřní napětí. Je neobyčejně chválihodné, že se Spielberg v mezích možností vyhnul jednoznačné odpovědi na palčivou otázku "kdo je vinen". Jeho jedinou odpovědí je hrdina Evram v naprosto strhujícím provedení (troufám si už říci) herecké osobnosti Erica Bany. V něm je veškerá dvojsečnost spravedlnosti i otázka morálky spojena do strhujícího dilematu člověka, který ve snaze ochránit domov tento ztrácí, společně se svojí identitou i svým židovstvím. Iluze o spravedlivé odplatě se zvrhává v marný hon za jakýmsi vyšším právem pomsty, do rostoucího seznamu mrtvých na obou stranách, do duševní černé díry, v níž mizí vše, oč se člověk opírá... Čekáte-li rekonstrukci mnichovských událostí, budete zklamáni. Scénář tragédii umně rozkládá do ubíhajícího děje – od prvotního seznámení skrze dobové reportáže až po strhující a zničující finále, které nazíráme jakoby skrze Evramovy představy. "Mnichov" obsahuje několik silných momentů, které ve mně probudily nečekané erupce emocí (Evram, který poprvé slyší hlas své dcery, milostná scéna prolnutá s masakrem rukojmích). Obsahuje také několik momentů, které jsou jakoby navíc, kdy se narativní koncentrace trochu rozptyluje. Ovšem jako celek je to snímek neobyčejně konzistentní, a to i po myšlenkové stránce, která se ze všech sil snaží nekategorizovat a vyhnout se stereotypům. "Mnichov" je velice působivý a silný film. Na jedné reálné události reflektuje všechnu zvrhlost a absurditu jedné z nejhorších krizí humanity dneška. To nejhodnotnější z něj je však právě osobní příběh Evrama, v němž se vše důležité bezprostředně zrcadlí. Přidám ještě výtečný soundtrack Johna Williamse, výtečnou kameru Janusze Kaminského a překvapivě dobrého Daniela Craiga. A znovu zdůrazním Stevena Spielberga, který dokonale prolnul řemeslnou vyzrálost se sebevědomím filmaře, který ví, co chce sdělit. (03.02.2006)

Mníchov sa mi hodnotí ťažko. Ak by som sa mala sústrediť na dejovú zložku a zamerať sa na všetky tie hmlisté postavy, ktoré sa mihajú pred kamerou, tak musím podotknúť, že mi množstvo obsahových nadväzností, slučiek či dialogických perličiek uniklo skôr, než som ich vôbec stihla vstrebať. Spielberg ochladol a Mníchov natočil pre politických intelektuálov, ktorí si vedia spojiť fakty a vyznajú sa v problematike palestínskych teroristov. Pre laikov - teda aj mňa - je to chvíľami nestráviteľné. Prečo teda 4*? Som prekvapená, ale aj takto nezrozumiteľný a chaotický film ma ani chvíľu nenudil a syrová atmosféra alebo celkový chlad bez amerických prikrášlovačiek ma vonkoncom nenechali chladnou. Hoci je Mníchov len politickou výpoveďou a nemá srdce, mám pocit, že moje hodnotenie na hranici 3-4 hviezdičiek je z hľadiska dôležitosti príbehu úplne irelevantné a nepodstatné. (21.12.2011)

Uběhlo zhruba 50 minut z filmu a já si uvědomil, že absolutně nedávám pozor. Jako by vedle mě na pohovce seděl Jar Jar Binks ze Star Wars a svým úchylným hlasem mě pošťuchoval, že z dnešního vysílaného Mnichova budu mít leda tak bolest hlavy. Zapřísáhnul jsem se, že teda teď fakt budu bedlivě poslouchat, pozorovat a hlavně si budu někam zapisovat jména hlavních postav, která se mi ne a ne nakopírovat do hlavy. Jenže pak jsem vzpomněl, že mi v kuchyni stojí už 100% studenej čaj a že tu pitomou mouchu, která furt naráží do okna a šíleně mě tím rozčiluje musím zničit atomovým útokem. Ne- ne- ne, kašlu na nějakou mouchu, teď je přednější Spielberg a jeho film! Bože, kdo je zase tenhle chlap???___ Je pravda, že režisér asi doufal v to, že divák sledující jeho film bude alespoň trochu obeznámený se situací a hlavně, že nebude (jaká zrovna já) myslet na nějaký hovadiny. Spielberg je dobrý režisér, fandím mu, ale Mnichov jakoby postrádal nějaký hlubší význam. Herecké výkony byly jako vždy fantastické (Kassovitz jede!), ale neměl jsem komu fandit a vlastně všechny útoky mě nechávali chladným a vlastně jediné, co jsem z filmu odnesl, byla dvě slova: VELKÉ ZKLAMÁNÍ!___ A jak to všechno dopadlo? Děj jsem pochopil (huráá), mouchu oddělal (hurááá) a čaj vylil, protože byl hnusnej (pche!). Ale proč to ve mě nezanechalo alespoň trochu emotivní stopu? (12.08.2008)