Tvoje, moje a naše

On osm, ona deset (ale šest adoptovaných), dohromady 18!!! Quaid ani Russo nepatří mezi mé oblíbnence a zřejmě podali standardní výkon. Sluníčkem poměrně banální, naštěstí ne dlouhé komedie, je maličká Linda Hunt jako paní manionová. Když si míchá Martini se dvěma olivami a sleduje vrestling, případně když uklízí a za oknem se dějí věci - to se dějí věci. A na otázku jak se jí líbí nový dům vece: “Je potěšitelné žít ve státě, kde bují klíšťová encefalitida.“ Jinak děj postavený na dvou odlišných povahách - puntičkářském admirálovi a bohémské módní návrhářce - je předem jasný a po klasické scéně se zubní pastou už moc nepřekvapí. Ovšem klid Russo ve všech situacích s dětmi je obdivuhodný. Když jde otec „na rande na slepo“, jedno z dětí se bezelstně zeptá „A ona nevidí?“. Po všech peripetiích a naschválech v souladu s hollywoodskou tradicí děti zjistí, že by bylo fajn mít zase oba rodiče. Jen by mne zajímalo, zda si ještě pořídili nějaké to naše… (06.06.2008)

Všichni máme svoje sny. Třeba i sny o tom, že nás oblíbený herec se přece nezaprodá úplný blbosti. Kdysi jsem měla tenhle sen i o Dennisu Quaidovi, kterého jsem znala z dramat jako je Traffic, Frekvence a Hráč nebo z příjemných komedií ve stylu Pasti na rodiče a V dobré společnosti. No, ten sen právě teď skončil a zajímalo by mě, nakolik byl Quaid zoufalý, aby přijal roli, ve které nedělá vlastně nic jiného, než pochoduje v uniformě, píská na píšťalku a ještě se nechá polít nějakých hnusným zeleným slizem. Jen tak pro orientaci: Yours, Mine and Ours vypráví o vdovci/admirálovi, který se jednoho dne potká se svojí láskou ze školy, momentálně taky vdovou (jinak úspěšnou umělkyní), a ti dva se vezmou. On má 8 dětí, které ho poslouchají na slovo a řídí se předepsanými pravidly, ona má dětí deset a ani jednomu disciplína nic moc neříká. Už podle základu se dá tušit, že do civilnosti In Good Company má tenhle film sakra daleko, jenže on má stejně daleko i k vtipný komedii. Scénář vlastně nehraje žádnou úlohu, vůbec vás nemusí zajímat, kdy se naše hlavní dvě postavy v podání Quaida a Russo vezmou, jak se jejich vztah vyvíjí nebo kdy se rozvedou, protože to ve filmu stejně neuvidíte. Jediné, co celých 90 minut sledujete, je totiž přehlídka toho, jak se dá ničit nábytek domu. Plus jako bonus morální poučení na závěr, kdy vám film dokonale předvede, že i lidi, kteří si vůbec ale vůbec nejsou podobní, můžou být těmi nejlepšími přáteli. Sakra, Dennisi, do čeho ses to zapletl? (24.10.2006)

Svým způsobem neodolatelná rodinka. On můž svých zásad, ona citlivá a vnímavá strážkyně majáku. Ovšem to je jen kůra celého plodu. Pod ní se skrývá tuším 18dětí, se kterýma sa nikdo nenudí. Situace střídá situaci, hláška hlášku. Je to jako správně ušitý oblek, který nikde nechybí ale ani nikde nevyčuhuje. A hodí se přesně tam, kde je. Tuhle rodinku si prostě zamilujete... (06.09.2008)

Prekvapivo veľmi zábavná príjemná komédia o rodinke úžasných. Čas mi pri pozeraní plynul neuveriteľne rýchlo. Ani minútu sa nenudíte, hoci niektoré vtipy sú miliónkrát obohrané a vy dopredu poznáte koniec. Pri podobnom filme, však môžte bez obáv vypnúť a rozmýšľať trebárs aj nad niečím úplne iným. Príjemné herecké obsadenie, pár detských tváričiek na ktoré mám osobne slabosť a výborný soundtrack vyzdvihujú tento film u mňa na 60% (19.11.2009)

Jde přesně o ten typ rodinného filmu, který ničím neurazí a zároveň ani nenadchne. Děj je hodně jednoduchý a nabídne několik usměvných scén. Děcka obou rodin se mi zdály v některých situacích poněkud nepřesvědčivé. Už jen fakt, kdy rodina má 18 dětí je nepředstavitelný, ikdyž ve filmu je s trochou nadsázky možné všechno. (28.10.2015)