Tvoje, moje a naše

Kopie "Krok za krokem" dovedená do extrému mě zprvu vyděsila, až jsem se za hlavu chytala. I když od začátku bylo jasné, jak to dopadne, nebylo to nakonec tak blbý. I slzičku jsem zatlačila a to jsem tvrďák. Myslím, že jako relaxační film na nedělní odpoledne, když trávíte výbroný oběd, je naprosto ideální!!! Prostě žádný krvák, žádné dráma :) (31.10.2008)

Trapnost nad trapnost. Trochu mě to mrzí. Sem-tam jsem se opravdu příjemně bavil, ale celkový dojem byl tak podprůměrný, že i 2** je moc. Absolutně nereálné situace, pitomé dialogy a stokrát kopírované klišé. K tomu nepříjemní herci, v rolích těch děcek určitě. Od půlky bylo jasné, jak to celé dopadne. Chjo. Škoda R. Russo i D. Quaida! (29.06.2010)

Televizi jsem zapínala s tím, že tohle bude ryze nepříjemný zážitek. Nemám ráda Dennise Quaida, český dabing taky příliš nepotěšil, ale párkrát jsem se opravdu zasmála. Jedna celá hvězdička je za vtip se skautíkem s odznáčky za stahování zvěře z kůže a, cituji, "sexy debilem", druhá za tu omáčku okolo. Jinými slovy, viděla jsem horší filmy a na jedno shlédnutí, pokud od tohoto filmu nic neočekáváte, se můžete i pobavit. (26.04.2009)

Komedie, která je variací na seriál Krok za krokem. Podobná také filmu Dvanáct do tuctu. Klasická zápletka - děti, které se vzájemně nenávidí, protože se nechtějí dělit o svého rodiče. Takže proti sobě zprvu bojují, pak se snaží naštvat rodiče, rozeštvou je a nakonec se snaží vše napravit, protože se vlastně mají rádi. Banální zápletka, od které nemůžete čekat žádné velké herecké výkony, ani nic převratného. Přesto dobrý oddechový rodinný film. (25.04.2009)

Všichni máme svoje sny. Třeba i sny o tom, že nás oblíbený herec se přece nezaprodá úplný blbosti. Kdysi jsem měla tenhle sen i o Dennisu Quaidovi, kterého jsem znala z dramat jako je Traffic, Frekvence a Hráč nebo z příjemných komedií ve stylu Pasti na rodiče a V dobré společnosti. No, ten sen právě teď skončil a zajímalo by mě, nakolik byl Quaid zoufalý, aby přijal roli, ve které nedělá vlastně nic jiného, než pochoduje v uniformě, píská na píšťalku a ještě se nechá polít nějakých hnusným zeleným slizem. Jen tak pro orientaci: Yours, Mine and Ours vypráví o vdovci/admirálovi, který se jednoho dne potká se svojí láskou ze školy, momentálně taky vdovou (jinak úspěšnou umělkyní), a ti dva se vezmou. On má 8 dětí, které ho poslouchají na slovo a řídí se předepsanými pravidly, ona má dětí deset a ani jednomu disciplína nic moc neříká. Už podle základu se dá tušit, že do civilnosti In Good Company má tenhle film sakra daleko, jenže on má stejně daleko i k vtipný komedii. Scénář vlastně nehraje žádnou úlohu, vůbec vás nemusí zajímat, kdy se naše hlavní dvě postavy v podání Quaida a Russo vezmou, jak se jejich vztah vyvíjí nebo kdy se rozvedou, protože to ve filmu stejně neuvidíte. Jediné, co celých 90 minut sledujete, je totiž přehlídka toho, jak se dá ničit nábytek domu. Plus jako bonus morální poučení na závěr, kdy vám film dokonale předvede, že i lidi, kteří si vůbec ale vůbec nejsou podobní, můžou být těmi nejlepšími přáteli. Sakra, Dennisi, do čeho ses to zapletl? (24.10.2006)