Tvoje, moje a naše

Quaid a Russoová jsou v pohodě, ale tenhle film je prostě horor. Nesnáším děti a teď po tolika demonstracích debilních dětí už nechci mít parchanty vůbec, ani kdyby to byl šampion v kulturistice nebo talent na rozmnožování peněz. Hrůza!! Doporučuju film mladým párům, aby se nad sebou zamysleli a neplnili tuhle planetu dalším biologickým odpadem. (28.04.2009)

Jsem náročný divák, přesto nemusí se jednat o perfektní film aby nesplnil svůj učel...znáte ten pocit?...večer unavení z celého dne se člověk sklátí do gauče, hlava hučí od celoděnního přemýšlení, dá nohy na stůl...a potřebuje...právě takovýto film....nenáročný, přesto vtipný, odpočinkový...proč být tak kritický...) (14.12.2010)

Jde přesně o ten typ rodinného filmu, který ničím neurazí a zároveň ani nenadchne. Děj je hodně jednoduchý a nabídne několik usměvných scén. Děcka obou rodin se mi zdály v některých situacích poněkud nepřesvědčivé. Už jen fakt, kdy rodina má 18 dětí je nepředstavitelný, ikdyž ve filmu je s trochou nadsázky možné všechno. (28.10.2015)

Ať si říká, kdo chce, co chce, já jsem se příjemně bavila a rozhodně nelituju večera prosezeného u tohoto filmu. Příjemní herci (Dennis Quaid je v té uniformě pěkně sexy) a pohodová atmosféra si dokázali udržet po celou dobu trvání mojí pozornost, nasmála jsem se taky poměrně dost a pokud jde o to prase u stolu, berte to s rezervou, amerikáni jsou amerikáni:-D (25.04.2009)

Všichni máme svoje sny. Třeba i sny o tom, že nás oblíbený herec se přece nezaprodá úplný blbosti. Kdysi jsem měla tenhle sen i o Dennisu Quaidovi, kterého jsem znala z dramat jako je Traffic, Frekvence a Hráč nebo z příjemných komedií ve stylu Pasti na rodiče a V dobré společnosti. No, ten sen právě teď skončil a zajímalo by mě, nakolik byl Quaid zoufalý, aby přijal roli, ve které nedělá vlastně nic jiného, než pochoduje v uniformě, píská na píšťalku a ještě se nechá polít nějakých hnusným zeleným slizem. Jen tak pro orientaci: Yours, Mine and Ours vypráví o vdovci/admirálovi, který se jednoho dne potká se svojí láskou ze školy, momentálně taky vdovou (jinak úspěšnou umělkyní), a ti dva se vezmou. On má 8 dětí, které ho poslouchají na slovo a řídí se předepsanými pravidly, ona má dětí deset a ani jednomu disciplína nic moc neříká. Už podle základu se dá tušit, že do civilnosti In Good Company má tenhle film sakra daleko, jenže on má stejně daleko i k vtipný komedii. Scénář vlastně nehraje žádnou úlohu, vůbec vás nemusí zajímat, kdy se naše hlavní dvě postavy v podání Quaida a Russo vezmou, jak se jejich vztah vyvíjí nebo kdy se rozvedou, protože to ve filmu stejně neuvidíte. Jediné, co celých 90 minut sledujete, je totiž přehlídka toho, jak se dá ničit nábytek domu. Plus jako bonus morální poučení na závěr, kdy vám film dokonale předvede, že i lidi, kteří si vůbec ale vůbec nejsou podobní, můžou být těmi nejlepšími přáteli. Sakra, Dennisi, do čeho ses to zapletl? (24.10.2006)