Slepá bestie

Ateliér vizuálne veľmi esteticky nasnímany. Nechápem, prečo by umenie dotyku malo byť zvrhlé. Slepý ľudia namiesto oči využívajú hmat (, na tom predsa nie je nič zlé). Takže v dôsledku je to to isté, ak ide o nahé sochy. Po 3/4hod. to už začalo byť patetické. Takzvané zvrhlé chúťky mi pripadali nanajvýš smiešne, herečka akoby dostávala nespočetné množstvo epileptických záchvatov za sebou. "Zvrhlé" potreby uspokojované žene mužom ako v Ai no corrida, bohužiaľ už bez hĺbšieho zamyslenia. Ďalší snímok, považovaný za erotický. Erotika v spodnej bielizni? Mínus pre mňa aj bolo, že mi to ani prinajmenšom nepripadalo hororové. Možno v 70.rokov boli evidentne veľmi prísne kritéria, snáď keby som to videla o pár rokov skôr, mala by som rovnaký názor. (08.09.2011)

Blind Beast je ťažko objektívne hodnotiteľným výplodom japonskej kinematografie, v ktorej o podobné počiny nie je núdza. Každopádne ide o odvážnu, dejovo prekvapivú a svojim spôsobom aj novátorskú snímku s nečakaným a ťažko pochopiteľným sadomasochistickým finále, ktorá je ale pre väčšinu divákov asi ťažšie stráviteľným sústom a niekomu môže prísť aj nudná (ako miestami mne). Pre milovníkov raritných a pokleslých filmov by však Slepá Môjû mohlo byť tou správnou voľbou. (27.05.2010)

Tohle mi nesedlo. V podstatě je to jen drama tří postav na minimálním prostoru, které se postupně mění v tragédii, aby v posledních dvaceti minutách rádoby šokovalo jak erotikou, tak především sebedestruktivní obsesí. Bohužel téměř bez krve (na to, co se tam dělo), za to s pořádnou dávkou přehrávání od obou hlavních protagonistů. "Řízni mě, prosím! Bodni mě! Víc, hlouběji! Aaach...!" Nevim no, ten závěr je už hodně mimo. (12.07.2017)

Zatím asi nejexperimentálnější Masumura, jakého jsem měl možnost vidět. První, delší část filmu, je zajímavá z psychologického hlediska (vztah Michia k matce v kontrastu s jeho vztahem k Aki, Akiiny pokusy obtočit si Michia kolem prstu a poštvat jej proti matce, zajímavé je ostatně i téma hmatu a slepoty), druhá část, řekněme necelá závěrečná třetina, jde spíše do extrému a prozkoumává podstatu a hranice masochismu, jen aby na závěr předvedla, jak končí překročení hranic mezi sebezáchovností a touhou po prožitku. Vzhledem k tomu, že k podobným žánrům ani tématům neinklinuji, jsou ode mě silné *** skvělou vizitkou... (08.08.2009)

KOMENTÁŘ MŮŽE OBSAHOVAT NÁZNAKY SPOILERU. Michio je amatérský sochař, který má sen stvořit své vrcholné umělecké dílo, a proto unese úspěšnou fotomodelku Aki do svého velice bizarního ateliéru, aby mu stála modelem. I když spáchá zločin únosu, v podstatě to myslí dobře. Je to takový ňouma a balík. Žije jen se svou matkou, která velice nerada vidí, jak se čím dál tím více sbližuje s Aki. Aki s Michiem totiž mistrně koketuje a flirtuje, tak aby ho obloudila a dostala se na svobodu. Při jednom nepodařeném pokusu o útěk je však smrtelně zraněna michiova matka a Michio Aki zavře ve svém temném ateliéru a nemilosrdně ji znásilní. Přesto nebo možná proto se Aki, která postupně přichází v temnotě ateliéru o zrak, do Michia zamiluje a celý film spěje k velice šokujícímu, ale docela čekanému závěru, kdy je požitkářská láska obou mladých lidí ultimátně naplněna. Je sice pravda, že závěrečný šokový efekt je poplatný své době, ale věřím, že v roce 1969 to musel být pro diváka nepěkný zážitek. Je zvláštní, že jsem se ani chvilku nenudil, i když ve filmu hráli jen tři herci a odehrával se v podstatě (až na začátek) jen ve dvou místnostech. (27.03.2006)