Plechová kavalerie

S odstupem času se z Plechové kavalérie stal úsměvnej (ale pořád stejně debilní – to měla bejt antipropaganda?) normalizační seriál, kterej „kvalitou„ za současnými tzv. nekonečnými normalizačními seriály (Rodinná pouta / Velmi křehké vztahy) a jiným zvěrstvem dost zaostává. Herci si tu dokonce dovolujou hrát a kameraman stát za kamerou a kombajny kombajnovat! (05.08.2011)

Představuju si například Františka Filipovskýho, kterej si přečte jenom tu část scénáře, která se ho týká. Řekne si, fajn, budu mastit mariáš v knajpě a prohodím něco vtipných hlášek, to přece nemůže bejt špatně. A to je přesně svízel řady Dietlových seriálů. Nejlepší herci odevzdávající svůj um ve skvostných miniaturách. Ve sračkovitém celku. (30.04.2020)

Nechápu jak jsme to kdysi žrali já celkem záviděla a ted´nevím jestli Hartlovi kozatou Kořínkovou, nebo Kořínkové ty kozy. Hartl mně celkem vytáčel, jak si nechával nasrat na hlavu. Jo dnes by s něma kapitalisti zametli, že by z nich cucky lítaly. Už se na to raději nedívám neb je mi blujno z toho zpětně. (24.08.2011)

Ne az tak tragicky serial, jak by se mohlo zdat. Treba takova kamera je oproti jinym "dietlovkam" v pohybu, zaostrovani je uz taky mene casty problem (i kdyz scenka v aute s "ja bych si vas chtel vzit" je natocena vazne tragicky). Objevuje se tu i nekolik zajimavych postav s atraktivnim konfliktem, kterym se vsak Dietl (logicky) nemohl moc venovat, ovsem i ta trocha je fajn - napr. silna zena v cele JZD nebo stary pan, ktery se nevyrovnal s kolektivizaci. Bohuzel se naopak az moc casto pred kamerou objevuji tezce sablonovite postavy, pocinaje nejistym mladikem v cele kombajneru a konce soudruhem Mouckou (ktery u Dietla hraje porad dokola to samy). Pozitivne ale hodnotim fakt, ze vyrazne ubylo "debilnich konfliktu", mysleno problemu, ktere postavy resi naprosto retardovane - naopak tu ustredni hrdina pekne postupne upousti od nafouklyho urazeni a mlceni a pristupuje i k jakz takz sofistikovanym resenim. A po pravde, oproti takovymu Muzi na radnici se tu dnesni divak i obcas zasmeje, ackoliv ne tak, jak tvurce zamyslel. Triminutova scena beze slov, kde se jenom masti karty? Porad omilana znelka, o ktery se vam bude jeste tyden zdat? Pribinaky?? (29.10.2014)

Vilda Muclinger, pravděpodobně nejdebilnější a nejtrapnější postava Hanzlíkovy kariéry, očividně vznikla tím, jak si Dietl zase rozpočítal co postava, to representace typu ve fingovaném světě, který si z toho reálného pouze vybírá témata (za jakým účelem, všichni víme). Vlastně se ani snad nedá mluvit o typech, ale jen o těch tématech. Zatímco třeba v Jakubu Skláři representují synové a zeťové titulního hrdiny (jakož i další postavy) modelové politické postoje nebo i celé společenské třídy, v Okresu na severu jednotlivé postavy suplují opět jakési typické (víceméně zfalšované) postoje (zde nikoli v historickém vývoji, nýbrž v aktuální "výstavbě socialismu"), přičemž v obou případech se odehrávají střety značné závažnosti a dosahu, tady v Plechové kavalerii, v níž jde jen o idilická osobní a provozní dramátka a lokální nešvary, jednotlivé postavy kombajnérů buď mají zcela určitou funkci v příběhu hlavního hrdiny Hartla (Menšík, Samek), nebo spíše než že by representovaly typus, nesou jen určité přidělené téma. A tak vedle tématicky monotónních postav mladého Hrušínského (jak zachránit vztah s dívkou), už uvedeného Samka (černé melouchy), dále kombajnéra, který chce být v novinách nebo kombajnéra, kterému se stýská po domácím pohodlí, je zde stejně monotónní postava Hanzlíkova, která nedělá nic jiného, než že buď úplně nemožně balí ženský, nebo o tom žvaní. Ostatně už hrubý výčet postavových témat svědčí o tom, že Hanzlíkova postava zdalaka není jediná, která je zde dementní. Ovšem v rámci žánru a zadání není Plechová kavalerie zas tak špatný seriál (viz komentář dobytek, 3 hv.). S mariášem a téměř nezletilou Kořínkovou se to dalo vydržet až do konce a třeba aféra s pribináčky mi nepřipadala o nic méně nosná než disertace dr. Sovy či jiné zápletky v Nemocnici na kraji města. Navíc si můžeme říkat, co vlastně Dietl myslel tou bývalou selskou rodinou coby reliktem minulosti a jak se na tento nejednoznačný prvek asi tvářili soudruzi. Dokonce pro nás dnes může být dietlovka o kombajnérech a jejich mladém "brigadýrovi" zajímavá jako svého druhu dobová studie hierarchie firemního řízení. Vytkl bych hlavně nepřípustnou pomlčku ve slově rostlinolékař, ale to už je asi jedno. (05.08.2018)