Smrtící nenávist 2

Druhý díl postrádá svůj největší prim....pocit strachu a napětí. Taky casting zrovna nebyl šťastný a "ségra" je strašně nesympatická a taky bez hereckého talentu, ale naštěstí se ve filmu vyskytuje minimálně, takže ostatní to jakž takž vyvažují. Ale jako filmík na jedno zhlédnutí je to fajn záležitost, která rozhodně nenudí. (06.06.2007)

Jednička mě moc nebavila, ale měla aspoň náznak příběhu. Tady se střídavě různé postavy pohybují v několika dějových liniích po různých prostředí, scény absolutně nenavazují a lekačka střídá lekačku, aniž by se člověk byť jen jednou leknul. Celé mi to připadalo jako špatný vtip, protože jsem od začátku do konce nechápal "vo co go" a mám pocit, že to netušili ani tvůrci. (02.02.2008)

Přejmenoval bych to. Ideální název by byl Smrtící nuda. Takhle zoufale nudný film jsem fakt letos ještě neviděl, několikrát jsem už už vstával ze sedadla a chystal se opustit sál. Slabý odvárek Nenávisti. Nepamatuju si jedinou scénu, při které by mě zamrazilo v zádech. Děj, roztříštěný do několika dějových linek, je zoufale nepřehledný, expozice vystavěná doslova hororově (bohužel jren v přeneseném smyslu slova), absolutně žádné nové nápady, jen se recykluje to, co už ze všech těch japonských duchařin známe. Na tohle jděte jen pokud opravdu nemáte v danou chvíli vůbec nic na práci a celý víkend jste strávili koukáním do zdi :-) (08.12.2006)

Nedá se vyhrát – zatímco japonská verze se snaží diváka unudit k smrti, ta americká ho dorazí trapností. Shimizu sice tentokrát nechtěl točit znovu úplně to samé, a ústřední dějová linka se skutečně liší, ovšem jinak opět jen překopíroval "osvědčené" scény, doplnil je hromadou patetických blábolů, které kupodivu vytěsňují i lekačky, takže Kayako a Toshio se už neobjevují všude, ale spíše všude a nikde, a měl hotovo. Při srovnání s originálem bych vyzdvihla hudbu, která sice nevybočuje ze šedi průměru, ale není aspoň tak únavně odporná. Nezbývá než doufat, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, a Takashi Shimizu už s ní dá konečně pokoj. (14.04.2010)

Na každom kroku mliečne ruky, nohy, hlavy, z každého rohu vysia vlasy, čumia oči a miesto gradovaného napätia (na príbeh som rezignoval už v jednotke) obohrané lakačky, ako na bežiacom páse. Velice nudná záležitosť, akú som od hororového matadora Shimizeho kalibru nečakal. Že by nám zcarpenternieval? 40% (25.06.2007)