Smrtící nenávist 2

bylo by dost naivní očekávat, že tohle veledílo přijde s něčím originálním... vytrvale se drží schématu klasické duchařské lekačky a zavděčit se může snad jen diváku sadomasochistickému nebo ortodoxním fanouškům béčkových hororů... zdárně jsem se pronudil ke konci a zjistil, že evidentně ani do jedné kategorie nepatřím. no, možná naštěstí. 30% (16.10.2008)

Za každým,rohom sa niečo skrýva niečo paranormálne a nadprírodzené,niečo nehmotné ale viditeľné áno to zažívajú ľudia ktorý prekročili prah opusteného domu ktorý,má v sebe ukrytú kliatbu ktorá sa prenesie na človeka pri vstupe.Perfektná atmosféra ktorá dýcha každým miestom filmu,a to lepšie efekty a neuveriteľné scény ktoré som v dobrom horore naposledy videl pri zhliadnutý filmu Kruh,tento film je ako keby dvojník Kruh-u ale podľa mňa ponúka väčší výber scén a je o mnoho brutálnejší,môžem povedať že film ma statočne vydesil a skúšal,pevné nervy ktoré len tak-tak povolili musím s potešením skonštatovať že ide o skvelý kúsok ktorý si treba pozrieť,jednoznačne čistých pekných päť. (23.10.2009)

Nedá se vyhrát – zatímco japonská verze se snaží diváka unudit k smrti, ta americká ho dorazí trapností. Shimizu sice tentokrát nechtěl točit znovu úplně to samé, a ústřední dějová linka se skutečně liší, ovšem jinak opět jen překopíroval "osvědčené" scény, doplnil je hromadou patetických blábolů, které kupodivu vytěsňují i lekačky, takže Kayako a Toshio se už neobjevují všude, ale spíše všude a nikde, a měl hotovo. Při srovnání s originálem bych vyzdvihla hudbu, která sice nevybočuje ze šedi průměru, ale není aspoň tak únavně odporná. Nezbývá než doufat, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, a Takashi Shimizu už s ní dá konečně pokoj. (14.04.2010)

Zklamání. První díl vynikal opravdu děsivou atmosférou, zajímavým příběhem a nápaditými lekačkami. Nenávist 2 nemá vůbec nic. Atmosféru se nepodaří navodit, jelikož když už se začínáte bát, režisér to pokazí primitivní lekačkou. Ve filmu se nic nevysvětlilo, děj se vůbec nikam neposunul. Některé scény jsou až nestydatě podobné jedničce (koupelna, postel v hotelu, závěr v domě) a vzhledem k tomu, že i dvojku natočil T. Shimizu mě fascinuje, jak si klidně vykrádá sám sebe. Ale opakovaný vtip není vtipem a to se týká i Smrtící Nenávisti. (05.04.2007)

Druhý díl americké verze The Grudge je považován za znatelně slabší než jednička, já k tomu ale nevidím jediný důvod. Po atmosférické stránce je dvojka stejně brilantní, přičemž děj je zajímavě „pojaponsku“ rozdělen do tří prolínajících se příběhů, které se ve finále uceleně spojí. Z technického hlediska myslím dvojka svého předchůdce dokonce v ledasčem překonává. Odmítavý postoj publika tak nejspíše vyvěrá ze stoupající únavy z „dlouhovlasých asijských duchařin“, s kterýmžto žánrem se v té době roztrhl pytel. Z mého pohledu se ale jedná o mimořádně povedenou atmosférickou záležitost, která nabízí vše, co dělá japonskou hororovou školu tak jedinečnou (byť v tomto případě hranou podle amerických not). Možná je ve filmu trošku „překayakováno“, možná je prostřední část poněkud unylá, přesto se divákovi dostane nanejvýš sugestivního zážitku. A pak taky – zatímco jednička víceméně jen kopíruje japonskou předlohu, druhý díl nabízí vlastní originální příběh. A to určitě není na škodu. (07.10.2012)