Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
Opět hra, které absolutně nemám co vytknout. Seminář sice krátký, ale vynikající. Pohádka nezapomenutelná, Svěrák jako Krátkozraký exceluje a ostatní to taky rozhodně nekazí, výborná je také třeba dvojrole princ Jasoň/princ Drsoň :) Hra je nabitá skvělými hláškami a vše korunuje přeměna jedné postavy v druhou přímo před očima diváka. ()
Jde o novější záznam hry Dlouhý, Široký a Krátkozraký datovaný do roku 2006, ale dle mého soudu došle k jeho natočení ještě v roce 1997. Jenom se nedostal do distribuce. Tento záznam je skvělý. Hra Dlouhý, Široký a Krátkozraký je jedna z těch nejlepších a jsem rád, že je zachycena jak ve starší, tak novější podobě. Jan Kašpar se však Jaroslavu Weigelovi nemůže vyrovnati. Petr Brukner jako Zlatovláska je skvělý. U mě sice stále vede Jaroslav Vozáb, ale Petr Brukner byl už v té době skvělým alternantem. Obsazení se jinak nemění. Stejná garda jako v 80. letech, jen starší. Musím říci, že z toho záznamu (podobně jako z Posla z Liptákova) číši jakási "nedokonalost technická". Stejně jako u Posla se zde překrývá meziaktní hudba s uměle dodanou hudbou pro záznam a s hudbou ze sálu. Z uměleckého hlediska však jde o úžasný počin a z video záznamů her DJC, jde o jeden z těch lepších. ()
Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. ()
Inu, co napsati. Každá hra je výborná v tom nejlepším slova smyslu. Tato je hodně "výpravná" a opět smích po celou dobu. A nejvíce u rýmů u dědečka Vševědy. A jaký rým vystřihne pan Brukner se skvělým zakončením, je naprosto dokonalé. Mám rád americké komedie, ale tento nádherný a laskavý HUMOR je převyšuje o několik dimenzích výš. Je to náš národní klenot. ()
Asi nejznámější česká pohádka pro dospělé. Hře samotné předchází krátký (ale velmi povedený) seminář a pak už se s herci vydáme do světa princů a princezen, obrů a obryň, trpaslíků a trpaslic. Spousta hlášek z této hry zlidověla, jedinečný je pan Weigel v roli děda Vševěda. Divák, který tuto hru neviděl, se nechal ochudit o zázrak jevištní techniky, kdy za plného osvětlení a při otevřené oponě dojde k proměně jedné postavy v postavu jinou. Tento Cimrmanův vynález způsobil svého času světový rozruch, zejména na Litoměřicku. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (15)
- Na snímku je velice značně slyšet, že se často meziaktní hudba překrývá s hudbou v sále a s postsynchronem dodaným, aby byla meziaktní hudba lépe slyšet. Často je možné tedy slyšet hudbu dvakrát. Ze sálu a z postsynchronu. Často je také hudba jiná, neboť originální hudba meziaktní hudba mezi obrazy bývá delší. (mnaucz)
- Jiří Menzel v jednom rozhovoru, kde vzpomínal na jeho působení v Divadle Járy Cimrmana, řekl, že hru Dlouhý, široký a Krátkozraký hrával nejradši. V představení hrával Děda Vševěda. (mnaucz)
- V jedné z verzí hry se Zdeněk Svěrák zmiňuje o jevištním psychologovi Dr. Ječném. Pojmenování je však improvizace, přičemž v textu hry se nachází jméno Pšenička. Jméno Dr. Ječného se poté objevuje i ve filmu Kulový blesk (1978). (gjjm)
Reklama