Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (237)
Ještě nemám takové srovnání her Divadla Járy Cimrmana, ale Dlouhý, široký a krátkozraký je zatím asi nejhorší. Má lehce jiný formát než všechny ostatní a celková atraktivita a koncentrace legendárních momentů (děd vševěd) je zde poněkud mírnější. Celkově se ovšem jedná o velice zdařilou divadelní hru, která vysoce převyšuje většinu své konkurence, jen z repertoáru DJC je trošku slabší. ()
959. hodnocený film: Zdeněk Svěrák coby chytrolín, který všem radí s rýmy a jak na dědu Vševěda byl skvělý a vtipný jako vždy. Ale Miloň Čepelka ve dvojroli, kdy ztvárnil prince Drsoně ("a sakra") a prince Jasoně, no to prostě nemá obdoby. Výborná záležitost, kterou snad musí ocenit každý divák, který má rozum. S takovým citem, jakým jsou tyto hry psány, se setkávám pouze u autorské skupiny kolem Járy Cimrmana. Nemohu si pomoci, ale dalších 5* pro českého velikána Járu da Cimrmana. Mohu jen doporučit. 5* ()
Túto hru som si často púšťal z LP, takže divadelný záznam mi k doterajšiemu dojmu pridal iba vizuál. Nedokážem označiť hru, ktorú mám z produkcie DJC najradšej, viem iba, že Dlouhý, Široký a Krátkozraký patria k najobľúbenejším. A úvodné slovo Zdeňka Svěráka patrí k absolútnej špičke. Vyváženosť zložiek, z ktorých je hra poskladaná je jej najsilnejšou stránkou. ()
Inu, co napsati. Každá hra je výborná v tom nejlepším slova smyslu. Tato je hodně "výpravná" a opět smích po celou dobu. A nejvíce u rýmů u dědečka Vševědy. A jaký rým vystřihne pan Brukner se skvělým zakončením, je naprosto dokonalé. Mám rád americké komedie, ale tento nádherný a laskavý HUMOR je převyšuje o několik dimenzích výš. Je to náš národní klenot. ()
Včera jsem se vrátil z divadelního představení, obsazení oproti původnímu - Petr Reidinger, Marek Šimon, Václav Kotek, Bořivoj Penc, Jan Kašpar a samozřejmě Zdeněk Svěrák. Zdeněk Svěrák je opravdu hlavním klíčem k úspěchu jak hry, tak přednášky. Během hry se mu navíc při zdůraznění přízvuku podařilo poflusat, možná posoplit první řadu, z čehož se do smíchu dali i samotní herci. Představení samo o sobě - nádherný zážitek! Byla by škoda nevyužít každé příležitosti navštívit Cimrmanovu hru. ()
Galerie (8)
Photo © Česká televize / Divadlo Járy Cimrmana
Zajímavosti (15)
- Petr Brukner měl hrát původně dvojroli prince Jasoně a Drsoně a Miloň Čepelka zase Zlatovlásku. Pak, ale přišel Petr Brukner s tím, že se mu ti dva pletou a že tu roli nechce. Tak si jí vyměnil s Čepelkou. (mnaucz)
- Sklerotický, ješitný, samolibý Děd Vševěd byl jasným podobenstvím s některými mocnými té doby, ale cenzurou zůstal neodhalen a tudíž překvapivě nezakázán. (sator)
- Jaroslav Weigel mluvil o tom, že divadelní dialogy procházejí vývojem, jako příklad si vybral legendární úryvek monologu obra Koloděje. Autoři napsali: Vševěd: „A jak on dojde až sem, tak se to najednou převáží a žbluňk, už je ve vodě. A tam on plave. On trpaslík je dobrý plavec.“ Reakce bývali na tuhle repliku spíše vlažné. Když ale v roli Koloděje jeden čas zaskakoval režisér Jiří Menzel, zaimprovizoval a lakonicky dodal „...on trpaslík je dobrý plavec, ale nevydrží...“ Teprve tehdy dostala věta pointu a diváci to jaksepatří ocenili a replika od té doby zůstala ve hře takto. (sator)
Reklama