Šéfkuchař nadivoko

Veľká škoda, že vzniklo iba 13 dielov. Na americké sitkomy som náročná a väčšina z nich ma absolútne nezaujíma alebo irituje. Je ťažké medzi nimi nájsť niečo bez nahrávaného smiechu, zábavné a zároveň inteligentné s čiernym alebo cynickým humorom. Šéfkuchař nadivoko mi sadol a náramne sa mi páčili aj jednotlivé postavičky. Fakt veľká škoda toho krátkeho trvania :-( (31.03.2014)

Dobrej seriál z prostředí jedné restaurace, který není zas až tolik o jídle. Bradley Cooper je sympaťák a tahle role mu sedí. Já chápu, že se líbí, ale to musí s někym spát každej díl? Ale i zbytek obsazení je zajímavej. Tým skládající se ze Setha, Stevena, Teddyho a Jima vytváří spoustu vtipných situací. Nesmim zapomenout na střevo Tanju. Jsem dost překvapenej z toho, že to Fox utnul už po čtyřech dílech a zbytek putoval pouze na dvd. Je spoustu seriálů, který jsou mnohem horší (10.12.2011)

Trinásť dielov je skutočne málo, ale mám pocit, že som práve videl Best Of s päť dielnej série. Kitchen Confidential je seriál, ktorý vás skrátka dostane svojím humorom, hláškami, scénami, ladnými dievčatami alebo hereckým výkonom. Každý diel, každá minúta, každá scéna a každý herec ma svoj priestor vždy pre niečo, čo ma neskutočne pobavilo. Bradley Cooper za sem hodil ako riť na šrbeľ a celý seriál funguje ako puzzle - vyberiete jeden dielik a už to nebude fungovať. Škoda len, že je to také krátke. 95% - 5* (10.06.2013)

Děkuji televizi Prima cool. O víkendu nám naservírovala třináctichodové dopolední menu bez jediného zádrhelu. Ochutnával jsem, povaloval na jazyku, velice pomalu polykal, konzumoval, vychutnával, labužnicky se uculoval a královsky se bavil. Ano, není to nic světoborného. Každý díl má hodně podobnou zápletku, ale to špičkování a skvělé výkony všech zúčastněných nechávají na tu jednotvárnost zapomenout. PS: Z toho jídla jsem slintal ještě večer. (05.12.2011)

Tento obsahově nesoudržný komentář mi pouze supluje blog, který nemám a deník, který jsem si nikdy nepsala. Jen subjektivní výlev nesouvisející s kinematografií. "Kuchyňské důvěrnosti" mohly být, ale nejsou, skvělým projektem, představují spíš dokonale nevyužitý potenciál. Mám k tomu seriálu ovšem (a zvráceným způsobem právě proto) vztah ryze důvěrný. A dneska dvojnásob. Jedna včerejší chvíle, kdy svázaná respektem jsem nechtěla lhát a zvolila raději upřímnost, mne pronásleduje nepřetržitě. Jak jsem mohla? Pár hodin nato mne paralyzoval sen s ex přítelem, sedícím a čekajícím dva dny u nás před domem, jen aby se mnou mohl mluvit, takže po příšerné noci připomínající mi vytěsněné vzpomínky, jsem upadla v ještě zoufalejší bilancování. Není nic horšího, než v takové náladě přemýšlet o správnosti životních rozhodnutí a o hranicích osobní svobody. Jsem ještě svobodná nebo už sobecká? Není to, co jsem nazývala svobodou, jen utíkáním? Najednou nevím nic. A řekla jsem taky větu, za kterou si nestojím, protože ve skutečnosti mi záleží na mínění jiných a s pocitem, že v jejich očích bych mohla třeba vypadat závislá na druhých, povrchní nebo nesoběstačná, bych se nevyrovnala. Protože jsem aktivní a akční. Každopádně: přiznávám bez mučení, že svůj první vlastní milion jsem si vydělala v jedné kuchyni oblíbené restaurace na okraji vídeňského lesa. Ve velmi krásném, turisticky atraktivním městě, které mám ráda. Dík tomu jsem získala spoustu vypointovaných zážitků z provozu, které asi nikdy nepoužiju do zbytečné knihy a ani do špatného scénáře, k tomu navrch mám znalost zevnitř cizí země, mentality a kultury a správného přístupu k práci, tedy zkušenosti, které jsou taky za milion. Možná proto mne "Kitchen Confidental" dost baví, vím o tom své. Vlastně krom dílu s prstem, který je nechutný a nevtipný. Takže přiznávám, že ač jsem to nikdy nepotřebovala vědět, vím toho spoustu o spoustě věcí. Vím, jak těžké to má takové v restauraci vegetarián, který nejí ani ryby (ano, já). A vím naprosto jistě, že kdyby tam pracoval někdo s vizáží a magnetismem Brada Coopera, nechtěla bych nikdy odejít. (03.10.2013)