Sekretářka

Hezky pěkně. Nenápadně, nenápadně, a na konci to na nás Shainberg, ale hlavně Spader a Gyllenhaal vybalí v plné parádě. Ona Maggie je vůbec zvláštní herečka (znám jí hlavně z Vrtěti ženou) - když se nenamaluje a kamera jí nepřeje, vypadá hrozně, a v dalším záběru je skoro k sežrání. Sekretářku vůbec nepovažuju za úchylný film, jde jenom o to, abychom se uměli domluvit. Překvapivě vzrušující scény! (19.11.2012)

Zvláštní film ve všech směrech. 1) Celkvý styl (chápu dobře, že je to retro?), 2) Tempo filmu (místy možná o chlup rozvleklejší, než by bylo zdrávo), 3) Velmi tlumené herecké výkony, až místy působili poměrně chladně) a nezvykle strohý scénář, celkový výsledek však překvapivě zajímavý, nenudí, a sem tam vyvolá lehký úsměv (upřímě - komedií bych to vážně nenazýval. Opravdový záchvat smíchu všehovšudy jeden, spíše sem se opravdu "jen" potutelně usmíval). Sekretářka je velmi zvláštní film, na který musí být člověk správně naladěný, každopádně však neurazí a o problematice sebeubližování pojednává velmi decentním způsobem, který se nesnaží nic řešit, ale neuhýbá od něho, když k něčemu opravdu dojde. Závěrečné 3 hvězdy berte jako "Setsakra poctivé 3 hvězdy". Mnohem lepší tyto pocitvé 3 hvězdy, než nedůvěřivé 4... (15.03.2007)

O sekretářkách nepanuje obecně moc dobré mínění. Tenhle film se to nesnaží ani divákům vyvracet. Divné na téhle sekretářce je, že ji probudí k životu výprask od svého šéfa. Film má tu výhodu, že je o lidech, ne o zákonu. Takže šéf ji řeže dál, ona je mu za to vděčná. Léčila li se za sebeubližování, tak je docela logické, že potřebovala šéfa, kterým je Grey. Aby jim ale jejich pohodičku něco nenarušilo. Projevuje o ni zájem floutek Peter. Dívka váhá, neb ví, že Peter ji nedokáže správně nařezat, takže náhle neví, co je pro ni prioritou... (09.09.2010)

Poněkud netradiční lovestory o submisivní či dominantní stránce v každém z nás. Maggie Gyllenhaall jako Lee naprosto září a já jí vše věřím od první až do poslední vteřiny filmu. Rovněž James Spader se ve své poněkud rozpolcené roli nenechává zahanbit. Snímek jako celek může působit poněkud nevyváženým dojmem, ale originalita tématu vše hravě zachraňuje. Takže, v tomto případě přes tři rány klidně půjdu. / "Většina lidí se domnívá, že nejlepší způsob života spočívá v absenci bolesti. Ale schopnost absorbovat celé spektrum lidských pocitů, vede k mnohem bohatšímu životu. Naučíme-li se plně okusit bolest, stejně jako rozkoš, budeme žít hlubší a smysluplnější život.“ (17.10.2005)

Proč jsem, sakra, toho tolik slýchal a četl o knižní i filmové verzi Padesáti odstínů šedi (tak mě napadá, vlastně příznačný název, protože to je jen monotónní šeď bez jiskry - obzvláště po srovnání s tímhle prakticky ve všech ohledech) a o tomhle filmu jsem dosud neslyšel ani slovo? Buď ho autorka 50OŠ viděla a neuměle obšlehla nebo by ho měla vidět, aby věděla, jak to má vypadat. Skvěle napsaný a ještě lépe odehraný příběh. Líbila se mi decentnost jak příběhové linie, tak filmu jako celku, o to více pak vystupují vypjaté scény (ta první s plácáním přes zadek je grandiózní, musí se nechat, že podstatu věci v ní vystihli parádně). Maggie je výborná herečka a tohle je její nejlepší role, v níž jsem jí zatím viděl. Úplně jsem chápal a věřil co prožívá. Spader, ač má s rolemi ve filmech o trochu netradiční sexualitě zkušenosti minimálně od Sex, lži a video, mi tu zpočátku nesedl, ale nakonec se rozjel i on. Dokázal bych si představit i trošku jiný, respektive jinak podaný konec (v podstatě stejně happy), ale i tak to tenhle moc nenarušuje. Je to silné, je to procítěné, je to hluboké, je to zábavné. Hudba mého oblíbeného Badalamentiho je pak již jen milý bonus. (13.01.2016)