Johnny si vzal pušku

Pohled mladičkého amerického vojáka, který dobrovolně narukoval v první světové válce na "obranu demokracie". Brzy nato se ocitá na nemocniční posteli bez možnosti pohybovat se a komunikovat. Rozmlouvá tedy jen s divákem a popisuje celý předchozí život. Bezútěšných závěrečných 30 minut z důvodu spoileru utajím. (21.05.2017)

Dlouho jsem s tímto snímkem vnitřně zápolil, protože mě nedokázal jaksi vtáhnout do příběhu, mnohé scény se mi zdály zdlouhavé a celé jaksi zmatečné, avšak po určité době se tyto pocity vytratily a děj společně s celkovým zpracováním ke mně začal pronikat. Posledních asi 30 minut je skutečně silných, sugestivních a depresivních, takže se můj dojem vyšplhal na čisté 4*, přičemž stále ve mně tento poměrně divácky náročný film rezonuje. (18.12.2017)

Vřítil jsem se na film prost všech informací, stačilo mi, že se geniální Trumbo rozhodl film sám zrežírovat. Tušil jsem tedy osobitou vizi a dočkal jsem se. Možná je pravda, že mohl své dítko více prostříhat. Na druhou stranu tím by divák přišel o podobný pocit, který musel stonásobné víc pociťovat hlavní hrdina. (26.02.2020)

Protivojnový apel zmučenej mysle tela, orezaného na kocku. Kocky mäsa neschopnej hovoriť, vidieť. Ostávajú fragmetny spomienok, sny, horúčkovitá snaha prehovoriť svojou deformovanou formou tela-netela ako cirkusová atrakcia toto: "Aha, kuknite sa, čo z bežných ľudia robia zvrátené chúťky mocných, schopných, ochotných a vždy nanovo rozpútavajúcich vojnové besnenie!" V mene vznešených ideálov umierajú milióny tých, ktorí sú mocou považovaní za vojnový futrál, ktorý leží v hroboch na oltári vojnových veliteľov, ktorí vo vojne zomierajú len zriedkavo. No oltárik v dejinách postavení títo "geniálni stratégovia vedenia boja" už majú. Režisér Trumbo si to formou neuľahčil, výpoveď je podaná netradične, introspektívnym uvažovaním raneného s kopou fragmentárnych výjavov z jeho života, z jeho nočných môr a snov. No vďaka zvolenej forme silné. (29.06.2021)

Film podle jednoho z nejlepších protiválečných románů všech dob - ´´Johnny si vzal pušku´´ od Daltona Trumba ( kdysi jsem četl a mohu jen doporučit, ještě lepší než film, vyšlo i v češtině). Pojednává o mladíkovi, který v první světové válce přišel o obě ruce, obě nohy, zrak, sluch a řeč. Pro vedení armády to není dobrá reklama, tak v nemocnici uklidí jeho lůžko do skladu pro údržbáře, aby nebyl na očích veřejnosti. Mladík se probouzí, nechápe, co se s ním stalo, neví, co je skutečnost a co sen. Postupně mu ale dojde děsivost celé situace, snaží se s okolím komunikovat, ale neví jak, chce umřít, ale neví jak, a...vše končí jednou z nejsilnějších katarzí, jakou jsem kdy četl._____Film, navzdory tomu, o jak nefilmovatelnou látku se jedná, dopadl nadočekávání dobře, možná i proto, že ho režíroval sám autor předlohy. Přestože polovinu filmu pouze sledujeme v černobílých záběrech torzo s maskou na obličeji, ležící na lůžku a posloucháme vnitřní monology, film má spád. Ostatní části filmu jsou barevné flashbacky, sny a halucinace. Knihu i film zpopularizovala koncem 80. let skupina Metallica (i já se ke knize dostal touto cestou), když se jimi inspirovala při psaní textu ke skladbě One, a záběry z filmu použila do videoklipu. Hold my breath as I wish for death, Oh please god,wake me.... (07.11.2006)