Patnáct milionů meritů (S01E02)

Lehký spoiler: Divil bych se, kdyby většina diváku nechtěla, aby s tím střepem vlítnul na porotu a podřezal jim ty prohnilý krky. Ovšem čemu by tím pomohl. Jak to tak většinou bývá, lidský jedinec si vybere pohodlnou cestu a nemusí obětovat vlastní život. No sem tam lidi ten pud sebezáchovy ztratí a už je jim všechno jedno. (15.07.2017)

Tenhle díl má jedinou chybu v tom, že to je zatím ten nejlepší díl z Black Mirror, který jsem viděl (můj zatím poslední zhlédnutý je S03E02). Výborná utopie, která se může rovnat knižnímu umení. Tenhle díl by si zasloužil ještě lepší hodnocení. Mrazivé je to, že jsem až moc dobře dokázal vcítit do hlavních postav a dokázal jsem cítit svět ve kterém žijí, protože je tenhle sterilní a obrazovkami plný svět bez přírody až nebezpečně blízko nás. SPOILER! Stojí za zmínku taky skvělý otevřený konec. Byla to okno nebo jen větší obrazovka? (02.01.2017)

I naprostá většina zdejších komentářů potvrzuje, že míříme k něčemu podobnému. Takže pokud to mělo být skutečně nějaké "nastavování zrcadla", dopadlo to katastrofálně komicky. Těch logických lapsů ve vyprávění, naivity hlavních postav, které se tváří, že přemýšlí, respektive se nenechávají manipulovat a pak se chovají jako pubertální snílci... V opačném případě je to jen další "stream" pro pubertální cyniky. (28.01.2017)

Pekný príbeh o tom, že jednotlivec systém len tak neporazí. Páčilo sa mi, že tam hore nebol žiadny zloduch, ktorého treba poraziť, ale všetci do jedného už boli zdegenerovaní. A znova sa ukazuje, že jednoduchší ľudia budú spokojní v akomkoľvek obmedzujúcom režime. Trochu žrádla, zábavy a porna a budú šľapať do pedálov do konca života. 8/10. (03.10.2020)

Podle mého nejpovedenější a nejkomplexnější díl seriálu, ukazující naprosto přesně, na co je lidská bytost v dnešní západní společnosti regulována. Máme zde iluzivní statky, předměty štěstí, které nejsou už ani hmatatelné a nemají se skutečností cokoliv společného. Sociální sítě jako facebook a instagram se stávají opiátem naší každodenní existence. Naplňují jedinou opravdovou potřebu dneška a to být viděn na obrazovce, abychom si vůbec ještě připadali reální ve skutečnosti. Náš život je řízen vytvářením našeho obrazu ve virtuálním světě, stáváme se dobrovolně kódem o jedničkách a nulách. A pro udržení naší duševní neaktivity je k dispozici další skvělý cíl - nejvyšší ideál lidství, který obecně vzato dnes sestává především z kariérního růstu a seberealizace (ostré lokty jsou samozřejmě podstatnější, než ohledy na druhé a stávají se jakýmsi morálním postulátem číslo jedna). A aby to bylo ještě lepší, seberealizace a kariérní růst se nám navíc předkládají s pouhým dvojím možným cílem – ve vydělání velkého množství peněz a v rozšíření vlastní proslulosti. Jednou větou, dnes je nejvyšším cílem většiny lidí stát se hvězdou. Jenže status celebrity již ve své podstatě znamená vlastně jen další formu otroctví - většina jedinců s podobnou touhou si neuvědomuje, že se spíš než nesmrtelnou ikonou stanou cvičenou opičkou v rukou producentů a jiných mocipánů. A že po jepičím životě hvězdičky nejspíš stejně skončí na smetišti dějin. Již se nechceme stávat vlivnými, abychom svět a druhé změnili. Nechceme být mocnými pro ideál. Naším ideálem je být vlivný, být mocný – a už vůbec jakoby nezáleželo na způsobu, jakým se k moci dostaneme. Sláva už není vedlejším produktem umění – umění je regulováno na vedlejší produkt slávy. Lidé jako Tarkovskij nebo Brando, kteří milovali tvorbu, ale nenáviděli "hvězdnost" jsou již anachronismem. Avšak tu největší devízu Patnácti milionů meritů vidím v prozíravém upozornění na nejzrádnější aspekt dnešního kulturně-ideologického „náboženství“. Jedna z nejhorších věcí, co se v posledních letech v kultuře děje, je zavedení momentu revolty jako nedílné součásti toho, co je IN. A tak i ikony, které ze své podstaty podvracely pop-kulturní průmysl, jsou vyvěšeny v pokojích náctiletých teenagerů hned vedle popových superstar. Kurt Cobain zoufale dlí vedle rozesmáté Katy Perry, podobizna Johnnyho Rottena se houpe na tašce zhýčkané slečny z bohaté rodiny, která pojídá v tramvaji hamburger z Macdonaldu a stěžuje si na zápach z bezdomovce, který dlí v její blízkosti, etc. Jak potom chcete současný kulturní stav změnit, když už ani vzpoura není ničím víc, než pouhou pózou? (03.11.2017)