Patnáct milionů meritů (S01E02)

Podle mého nejpovedenější a nejkomplexnější díl seriálu, ukazující naprosto přesně, na co je lidská bytost v dnešní západní společnosti regulována. Máme zde iluzivní statky, předměty štěstí, které nejsou už ani hmatatelné a nemají se skutečností cokoliv společného. Sociální sítě jako facebook a instagram se stávají opiátem naší každodenní existence. Naplňují jedinou opravdovou potřebu dneška a to být viděn na obrazovce, abychom si vůbec ještě připadali reální ve skutečnosti. Náš život je řízen vytvářením našeho obrazu ve virtuálním světě, stáváme se dobrovolně kódem o jedničkách a nulách. A pro udržení naší duševní neaktivity je k dispozici další skvělý cíl - nejvyšší ideál lidství, který obecně vzato dnes sestává především z kariérního růstu a seberealizace (ostré lokty jsou samozřejmě podstatnější, než ohledy na druhé a stávají se jakýmsi morálním postulátem číslo jedna). A aby to bylo ještě lepší, seberealizace a kariérní růst se nám navíc předkládají s pouhým dvojím možným cílem – ve vydělání velkého množství peněz a v rozšíření vlastní proslulosti. Jednou větou, dnes je nejvyšším cílem většiny lidí stát se hvězdou. Jenže status celebrity již ve své podstatě znamená vlastně jen další formu otroctví - většina jedinců s podobnou touhou si neuvědomuje, že se spíš než nesmrtelnou ikonou stanou cvičenou opičkou v rukou producentů a jiných mocipánů. A že po jepičím životě hvězdičky nejspíš stejně skončí na smetišti dějin. Již se nechceme stávat vlivnými, abychom svět a druhé změnili. Nechceme být mocnými pro ideál. Naším ideálem je být vlivný, být mocný – a už vůbec jakoby nezáleželo na způsobu, jakým se k moci dostaneme. Sláva už není vedlejším produktem umění – umění je regulováno na vedlejší produkt slávy. Lidé jako Tarkovskij nebo Brando, kteří milovali tvorbu, ale nenáviděli "hvězdnost" jsou již anachronismem. Avšak tu největší devízu Patnácti milionů meritů vidím v prozíravém upozornění na nejzrádnější aspekt dnešního kulturně-ideologického „náboženství“. Jedna z nejhorších věcí, co se v posledních letech v kultuře děje, je zavedení momentu revolty jako nedílné součásti toho, co je IN. A tak i ikony, které ze své podstaty podvracely pop-kulturní průmysl, jsou vyvěšeny v pokojích náctiletých teenagerů hned vedle popových superstar. Kurt Cobain zoufale dlí vedle rozesmáté Katy Perry, podobizna Johnnyho Rottena se houpe na tašce zhýčkané slečny z bohaté rodiny, která pojídá v tramvaji hamburger z Macdonaldu a stěžuje si na zápach z bezdomovce, který dlí v její blízkosti, etc. Jak potom chcete současný kulturní stav změnit, když už ani vzpoura není ničím víc, než pouhou pózou? (03.11.2017)

Nejslabší, máte padáka v kombinaci s osamělostí, neosobností a potřebou lásky na straně jedné a využitím, manipulací a neschopností odmítnout malou výhodu nad ostatními na straně druhé. Tenhle film měl rozjezd trochu pomalejší, ale o to víc byl nakonec působivý. A kam se hrabou všechny ty Hunger Games a podobné kraviny otírající se o podobná témata, které ale na rozdíl od tohoto filmu nemají co říct ani ukázat. Mezi 4 a 5*. (02.09.2016)

Inu, že lidi jen šlapou na kole, aby si vydělali na všelijaký sračky? Vlastně fajn metafora na konzumní společnost. Vidíte i hraní her může po čase omrzet. Celou tu jízdu se dívate na všelijaký sračky od porna po sketche. Jenže cílem toho všeho je dostat se na obrazovku, tedy stát se jedním z nich. Pěkná holka šla zazpívat a hle vítej v pornu. Malej černoch dostane záchvat a div se nepodřízne a dostane prostor kecat virálně. Ať měl v plánu cokoli, tak tohle hrubě nevyšlo.. Dostali ho! (31.03.2022)

Určitě slabší epizoda než první. Téma sice bylo celkem silné, ale zpracování mě tak nedostalo. Opět vyhnáno do absurdity, aby bylo zcela jasné, oč běží. Ale nebavilo mě to tak, nebylo to tak vtahující a drásající. Tím nechci říci, že to byla epizoda špatná. Opět krásně nastavuje zrcadlo dnešní společnost a není to extra pěkný pohled. Ale prostě to nebylo tak řekněme depresivně zpracováno. Ale plní to to, co má. Je dobré to vidět. Howgh! (04.06.2018)

Lehký spoiler: Divil bych se, kdyby většina diváku nechtěla, aby s tím střepem vlítnul na porotu a podřezal jim ty prohnilý krky. Ovšem čemu by tím pomohl. Jak to tak většinou bývá, lidský jedinec si vybere pohodlnou cestu a nemusí obětovat vlastní život. No sem tam lidi ten pud sebezáchovy ztratí a už je jim všechno jedno. (15.07.2017)