hrumsrt

Chtěl jsem tvrdit, že nová trilogie o opičí planetě, o převaze opic nad člověkem orientovaná na postavu Caesara je nejlepší, ale není to pravda.. Původní Planeta opic je sice už dnes celkem všeobecně známá a její šokující twist zná napříč různými popkulturními odkazy téměř každý, ale paradoxně na tom twistu ten příběh vůbec nestojí a i nadále jde o vytříbenou pokladnici filmové historie.. Vynikající sci-fi příběh, který prvně nemá daleko k Vesmírné Odyssei, až ale začne sám vystrkovat růžky a ukazovat, co je zač.. Skupinka astronautů se nechá vyslat na řadu let do kosmu, aby následně mohla objevit nový život a ukázat, že ve vesmíru nejsme sami. Přistanou na planetě, kde mohou dýchat, kde ekosystém vypadá tomu našemu hodně podobně, ale lidé tam nejsou vyspělí a jejich vůdčí roli krále přírody překvapivě převzali primáti.. Dokáží si dvě tak protichůdné kultury vyjít vstříc a zjistit, proč to na jejich planetách dopadlo tak odlišně a zároveň prozkoumat životní filozofii jeden druhého.. Schaffnerova Planeta opic je esencí lidství, jaká na antropologické rovině téměř dojímá, a nejen po vypravěčské stránce ohromí diváka v každé době, když z ní přejímá dojem, že skutečně má, co říct a na diváka dopadá nesmírná tíha pomíjivost a méněcennosti, když sleduje hlavního hrdinu v podání Charltona Hestona zjišťujícího, kam to jeho druh dopracoval.. Ano, ten finální twist jsem věděl dopředu, ale stejně jeho načasování a samotný dopad pro příběhem nastavené paradigma je jedinečné a efektivně zacílí i dnes.. Nepřekonatelná sci-fi óda diskutující o zacyklenosti evoluce, destrukčním dopadu rozvoje a brilantní postapokalyptický snímek, jakým vlastně do poslední chvíle ani není.. Závěrečný záběr! 100%

Burton jak ho neznám, se ujmul nové adaptace kultovní Planety opic a dostal nelehký úkol představit novým divákům podobný zážitek jako tehdy na konci šedesátých let. Nemožné a především jasně ukázal, kam se musí značka posunout, aby měla pro dnešní dobu relevanci, a jak by asi měla vypadat, na což pak definitivně navázal Fox až s Wyattem o deset let později.. Tahle Planeta opic využívá standardní prvky z původního filmu a přednáší je modernímu divákovi, když mu ale sama za sebe není schopná cokoli jiného sdělit. Tahle Planeta opic je pohádka o cizinci, který zavítá do podivné vesničky polidštěných lidoopů, jenž za bizarnímu maskami ztvárňují přední herecké osobnosti. Burton bez svého temnějšího vizuálu skoro neví kudy kam a je zoufale svázán myšlenkami, které opičí planetu vždy budou přitahovat. Jenže kde by měla Planeta opic navazovat a prohlubovat myšlenky o hranicích evoluce a technického rozvoje, nezmůžou se tvůrci téměř na nic.. Škoda, protože tahle adaptace srší původním Bouleovým textem, ale přitom ho nikdo nedokáže sebejistě převést do filmové podoby a vychází z toho smutně prázdně a až moc příběhově.. Lidské obsazení neslané nemastné a opičí je pod maskami až nedůstojné. Aneb když se tvůrce mine s poptávkou o více než třicet let.. 60%

Není možný hvězdit pro děti na Netflixu a současně zkoušet se prosadit v mnohem dospělejších filmech pro úplně jiné publikum. Ty světy se pokaždé prolnou a spíš klesnete u obou skupin diváků, než že se zalíbíte oběma. Jenna Ortega je podle mnohých zpráv jedna z nastupujících hereckých hvězd nové generace. Ale ptám se, bude teda někde hrát.. Premiantka proplétá osudy učitele a její žákyně a je to, jaké by jste to čekali, ona se mu nabízí, on ji chce, ale nemůže mít.. Nemá to žádnou ambici být provokativní, bourat společenské konvence, anebo diváka přitlačit ke zdi a klást na něj nějaké nároky. Nebýt skvěle přirozeně hrajícího Freemana navázaného na upadající vztah s manželkou, nemá Premiantka nic.. Tohle by Verhoeven klidně promítal na mši.. 50%

Tady se to zlomilo.. Finty Dicka (vůbec to není adept na nejhorší jméno vůbec) a Jane jsou tečkou za nedostižitelnou a perfektní hereckou kariérou Jima Carryeho. když po tomhle snímku opouští herecký vrchol a živí ho jen a pouze nostalgie.. Dick a Jane jsou spořádaní manželé a typická americká rodinka s domem na hypotéku, dětmi a mexickou hospodyní, tedy tradiční střední vrstva, která když přijde o práci nemá za měsíc ani na účty za elektřinu.. Takové jsou Finty Dicka a Jane, vypráví o pomíjivosti a nepřipravenosti Američanů, kteří Vám sice budou žít v obrovských rodinných domech, posílat děti na nejlepší školy, ale ve skutečnosti, ani to auto jim nikdy nebude patřit. Žijete z peněz rodičů, pak splácíte studentskou půjčku, pak hypotéku, a pak zase živíte další generaci, a takhle pořád dokola.. Takže pokud nevyhrajete v loterii, je ten život skoro k pláči a stačí opravdu málo, aby se Vám celý život sesypal.. Co tedy zbývá Dickovi s Jane, když přijdou o svůj žebříček jistot a záruk, které dávají jejich nudnému životu smysl? To jediné, co zbývá. Začnou krást.. Jim dělá, co se dá, ale ekonomika je prevít, a tak to ani není taková legrace.. Jeden z nejzapomenutelnějších Jimových kousků! 60%

Kolik let čekala Godzilla na takový film.. Jeden z nejslavnějších motivů Japonska dostává skoro každoročně další a další novou adaptaci, kde se více či méně objevuje ikonická ještěří příšera. Ty americké jsou ještě nějak v divákově oku, i když jejich kvality jsou často pochybné, ale k tomu věřte, že s pravidelností se na domácím japonském trhu vynoří další a další zpracování, které už po těch letech dávno zapomnělo na původní příběh a jeho motivy a jen variují mytologii ku obrazu moderního diváka.. Godzilla Minus One je úkaz, jaký nemá za celou historii značky obdoby a nejvíce se přibližuje původnímu snímku z padesátých let. Nikoli jen jednoduchostí zápletky, kde skutečně jde především o souboj člověka s nadpřírodním úkazem, na což už taky blockbusteroví tvůrci zapomněli, ale současně vměstnáním válečných traumat a zklamání, které původní Godzilla reflektuje. A poprvé za 69 let mám z Godzilly pocit paralely na zničující dopad jaderné zbraně, se kterou na rozdíl od příšery nemůže člověk nic udělat.. Návrat ke kořenům a příběh pár zlomených lidí, kteří dokáží poválečnou depresi přetavit do sebevražedného boje s jedním divem přírody.. Godzilla Minus One se stává skutečně náramnou podívanou, která za minimální prostředky servíruje nejlepší titul, jaký "série" kdy dostala.. Proto se od té doby s atomovými bombami tak šetří, kdo by se bál tlakových vln, když Vám radiace udělá z místních mloků a ještěrek takové bestie.. 80%

Finále každé filmové či seriálové série je vyhrocené a plné očekávání, divák se těší na uzavření příběhu, jenž byl celé ty roky vyprávěn a tajně doufá, že neinvestoval celý ten čas zbytečně a v případě trilogie planety opic zaměřené na život Césara dojdou osudy postav patřičného konce.. Tahle trilogie není lemována tak silným příběhem napříč jednotlivými filmy, ba naopak každý z nich vypráví trošku o něčem jiném, zatímco Zrození planety opic definuje Césara jako postavu a otevírá otázku vzepření se opičích jedinců, Úsvit už je čisté postapokalyyptické vyprávění, kde se strany lidí i opic jasně vyrovnaly a celá společenská evoluční fáze se vrátila na začátek, a konečně ve Válce o planetu opic si lidé chtějí svoje postavení vzít zpět.. Díky propojení s osudem Césara a dost černobílé prokreslení lidských protagonistů má divák hned od začátku nutkání fandit spíše opicím a tajně tak doufá, že Césarova vize šťastného rodinného krbu dojde realizace, i přesto že se bavíme o naprosto nepřirozené situaci, jakou tamní generace lidí přece nemůže překousnout.. Protože lidé se ještě nevzdali, o pozici krále přírody chtějí naposledy zabojovat.. Jenže tvůrci a sérií naočkovaný divák mají o dobru a zlu jasno.. Válka o planetu opic je dlouhé rozjímání postav o postoji ke konfliktu, uvědomování si vlastních chyb a svých míst, které ale najdou přesně až ve chvíli, kdy se jim to hodí, aby mohli závěrečnou bitvu rozhodnout, jak je potřeba.. Tady se tvůrci nemohli dohodnout, zda točí planetu opic, anebo drama z koncentračního tábora.. Rozkol jaký zažíval César ve Zrození, v němž musel sám prozkoumávat limity predestinace, spravedlnost jakou aplikoval v Úsvitu, když i přes logickou zaujatost všech ostatních, on nadále zůstával jako most mezi lidskou a opičí skupinou, to Válka už neumí, dělá z jeho postavy mučedníka.. Ne, nejsem velký fanoušek toho, kudy se opičí sérii rozhodl Matt Reeves vést.. 70%

Hvězda akčního plátna osmdesátých let opírající se o dvě ikonické série - Rocky a Rambo - Sylvester Stallone vždy sem tam odskočil k něčemu víc žánrovějšímu a mnohem béčkovějšímu.. Právě Do útoku je další pokus nestárnoucího Slye ukázat mainstreamovému publiku, že má na to nejen sám utáhnout jakýkoli film, ale hlavně že umí bavit všechny.. V hlavní figuře se skvělým jménem Lincoln Hawk jako řidič kamionu míří na Mistrovství světa v páce, kde mu titul může zajistit nejen dost slušný obnos ale i vyřešení vztahu s nově nalezeným synem.. Všechen ten patos okolo trvajíc, než Hawk vstoupí do přetlačujícího turnaje, je při nejlepším otravný, ovšem závěrečná soutěž v páce leč v hodně omezeném módu představuje, proč si Do útoku pustit... Je to jen o tom správně si otočit kšiltovku! 50%

Kdo by nechtěl práci, kam si jen jdete schrupnout na postel, probudíte se celý uvolnění a ještě za to cálujete dost solidní love.. Jenže za co ty peníze dostáváte? Co se děje když nejsem vzhůru? Tak to jsou otázky, které tlačí Šípkovou Růženku kupředu, akorát že Vás odpověď na ně napadne ještě možná předtím, než samotný snímek začne.. Solidně provedená oslava krásy ženského těla všech chutí, ze které ale někdo vystřihl všechnu zábavu a nechal zúčastněné s kocovinou tápat, co že se vlastně dělo.. Já to věděl, ona to věděla, jen se nám tvůrci báli říct, že na nic jiného a promyšlenějšího za hodinku a půl nepřišli.. 40%

Dost bylo zpívajících animovaných tučňáků a po jubilejních 30 letech se George Miller vrací ke svému nejslavnější značce - Šílenému Maxovi, u kterého se pořád dnešní generace nerozhodli, zda se to dá považovat za kultovku, či nikoli.. Dalo se čekat cokoli, ale Šílený Max: Zběsilá cesta, to stejně překonala a po letech tak ukojila všechna volání akčních fandů po něčem velkolepém.. Jsme zpátky ve známém postapokalyptickém světě, jen tentokrát v tak odlišném vizuálním pojetí, do kterého tvůrci dali naprosto všechno, jen aby dodali divákovi pocit absolutně adrenalinového zážitku. Ať už znáte minulost hlavního hrdiny, ať už víte, o čem Miller v přechozích filmech vyprávěl, je to jedno, stejně Vás Zběsilá cesta musí zasáhnout.. Nonstop trvající automobilová honička, ve které nejde o nic víc, než o vlastní životy, kde vůbec nikdo nehodlá stáhnout nohu z plynu. Akční orgie, zvuková šleha, která dělá z Šíleného Maxe podívanou, ke které se budete chtít vracet.. Nejsem sice úplně spokojený s příběhem ani s jeho tupoučkou přímočarostí, akorát že o tohle se tady nikdo nesnažil, mám tak vyčítat Millerovi, že si za každou cenu točí, co on chce, když tomu dává takové koule.. Nebudu kazit partu, já si to nakonec po letech opravdu užil a když jde o akčňák, nemůžete při Zběsilé cestě sáhnout vedle. 75%

Po třech letech dorazilo pokračování restartu opičí série a očekávání nemohla být větší.. Zatímco Zrození planety opic pracovalo na vykreslení ústředních postav a snažilo se divákovi definovat jistou šeď napříč postavami, v níž není přesně jasné, koho označit za protagonistu a koho zase neopak za antagonistu.. Druhý příběh z postapokalyptického obrazu Země je tlačen šokem, který způsobil, že se společnost rozpadla a moc převzaly opice a člověka ponížil na pozici příživníka. Jenže zatímco první film začínal opravdu od semínka, tohle pokračování schválně nezodpovídá některé otázky, které sice nejsou pro samotný film důležité, ale pro sérii jako takovou docela zásadní... Karty se obrátily a opice už se nehodlají dále ponižovat, jasně ukazují, že lidoopové a hominidi jsou si rovnější a mají stejné právo a schopnosti na plnohodnotný život... Akorát César a Koba ale mají dost jiný názor na to, jak lidem tuhle ideu vnutit... 60%